Snad žádný rok znělka Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech nezklamala, ale měla své lepší a své horší ročníky. Někdo má raději mužného Gibsona, někdo zase nemastného Menzela. Zatímco jedni se u Bohdalové vrací nostalgicky do dětství, jiným se kroutí ze skřehotání palce u nohou. Letošní znělka těží z méně známé, o to charismatičtější osobnosti, a ze skvělého nápadu. Po prvním zhlédnutí nejednoho napadlo, jak to, že tohle nikoho nenapadlo dříve?
Letošní cenu Prezidenta festivalu obdržel výjimečný tvůrce Leo Uriashek. Prosadil se jako nezávislý scénárista, režisér, herec a hudebník. Mezi jeho největší počiny patří drama Hrdinství. Novátorské pojetí překročilo hranici všeho a Hrdinství se stalo nejopomíjenějším dílem ve filmové historii. S podobným osudem se rovněž setkal minimalistický snímek Cena, natočený beze slov a takřka bez obrazu.
Role, co změní život
Ke svým dílů Uriashek komponuje hudbu, jejímž základem je absence struktury a interpretační perfekcionality. „Čím méně jste ovlivněni teoretickou erudicí a virtuózní zručností, tím originálnější můžete být,“ popisuje sám Uriashek tajemství své tvorby. Stejný přístup pak má i ke psaní. „Čtení je způsob, jak znásilňovat svůj talent.“
Největšího úspěchu zatím dosáhl jako herec. Mezi nezapomenutelné role patří retardovaný katův syn, který uzavře sňatek s mouchou, ovšem za nejlepší kousek sám Leo považuje ztvárnění tmy v historickém dramatu Aloise Jiráska. „Pro roli jsem musel shodit mnoho kil a už nikdy jsem nepřibral. S tmou jsem se naprosto identifikoval a musím říci, že i diváci. Mnohdy do mě na ulici vrazí s tím, že mě neviděli. Ven raději chodím už jen s baterkou. Ta role mi změnila život.“
V krytu duše
Zatím posledním počinem Leo Uriashka je dokumentární film Rex Nullius, který se na letošním IFFKV 2020 uchází o cenu v hlavní soutěži. Snímek zachycuje tvůrčí proces stejnojmenné hry divadla Orfeus, která nikdy nebyla dokončena. Navzdory úsilí herců, režiséra, autora hry i dalších členů Orfea byl osud nekompromisní a vlna náhod znemožnila dokončení jedné z nejlepších her, jaká byla po roce 2000 napsána. Díky Leovi máme alespoň zevrubnou představu, jak skvělé představení to mohlo být. Za to si cenu Prezidenta festivalu jistě zaslouží.
Znělka festivalu zachycuje Uriashka ve své přirozenosti a odkazuje na všechny jeho dosavadní počiny. Natáčení navíc probíhalo v prostorách divadla Orfeus, a do znělky se tak dostala atmosféra, v níž Leo strávil několik posledních let. Sklepní prostor bývalého krytu je dokonalým místem pro tvůrce jako je Leo. „V tom prostoru jsem se znovu narodil,“ s úsměvem říká a ukazuje knihu V krytu duše, kterou napsal během přestávek natáčení.
Pavel Urík
