Deset let po dobrodružství, které se odehrálo v prvním filmu Souboj Titánů, se ocitáme v polorozpadlé chýši nynějšího rybáře Persea, který žije se svým synem Heliem. Chlapec je to hlavní, pro co Perseus žije a je přesvědčený o tom, že už nechce válčit a svého syna ani nenechá nikdy v životě držet v ruce meč. Proti jeho touze po klidném životě však mluví celkový vývoj světa v oněch dnech.
Lidé se už nemodlí k bohům, a tak jejich moc upadá. Z podsvětí jsou vypouštěni strašní netvoři a vládce podsvětí Hádes, který “zlobil” už minule, chce tentokrát poštvat na smrtelníky zlo, které by znamenalo totální zkázu světa – otce bohů Krona. A tak oslabený vládce bohů Zeus chtě nechtě přichází za svým polobožským synem Perseem, aby ho uvědomil o situaci a požádal o pomoc. Perseus z toho není příliš nadšený, ale jakmile další ohavná stvůra z podsvětí skočí přímo do jeho vesnice a pokusí se zakousnout Helia, polobůh neochotně vytahuje meč a znovu se vrací k válečnému životu.
Velmi rychle se dostává přímo do centra dění a na rozdíl od prvního dílu už ani neváhá před cestou do samotného pekla, kam ho provází královna Andromeda a Poseidonův syn Argenor.
Perseus je zpočátku až přehnaně nešikovný, trhá si nechtěně plášť mečem, těžko ovládá svého okřídleného koně a tak podobně. Přitom by stačilo říct, že se mu prostě nechce bojovat, protože má raději svůj rybářský život smrtelníka. Tomu však není věnován téměř žádný prostor, jen na úplném začátku je krátký sestřih života se synkem.
Potom už ve zběsilém tempu Perseus poslouchá instrukce, zcela oproštěné od mytologické vznešenosti, a bez otázek dělá, co je třeba. Všichni hrdinové tak nějak samozřejmě přijímají svoje fantastické úkoly, jako by už nebyl čas na to, aby se popisovalo, jak které souvislosti a skutečnosti vznikly. Tvůrci staví na tom, že diváci už z prvního filmu mají jasnou představu, kdo je kdo, a zcela věří v existenci mýtického světa.
Přece jenom je to všechno však příliš fantastické, neskutečné a spjaté s dávnou lidskou historií, aby šlo jen tak přistoupit na to, že jsou hrdinové obyčejní lidé, kteří dělají chyby.
Dokonce i bohové jsou tentokrát slabí a mění své názory tak rychle, jako kdyby obývali svět pár let, a ne tisíciletí. Oproti nim stojí obří stvůra naplněná lávou, která je sice otcem bohů, ale nic víc se o ní nedozvíme.
Rodinné vztahy jsou na jednu stranu vytyčované velmi silně a často, ale s jejich popisem se film nezdržuje. Náhle se v příběhu zjeví další bůh Áres, který je vlastně Perseovým nevlastním bratrem, na čemž je vystavěná docela důležitá zápletka. Proč a jak vztahy vznikly, jak se vyvíjely a proč teď jsou příčinou drtivé války, se nedozvíme. Do všeho ještě tvůrci pro úplnost přidali krásnou a statečnou válečnici Andromedu, do které by se asi Perseus měl zamilovat, a polobožského bratrance Argenora, který je rádoby komickým “nahrávačem” hlavního hrdiny. Protože však vlastně o nic nejde, není komu nahrávat a není komu fandit.
Nové postavy nejsou nezajímavé, v čele s krásnou Andromedou, zlým Áreem či “padlým” bohem Hefaistem. Všichni jsou však do příběhu namontování tak náhle, že nemáme pořádně čas se s nimi seznámit, natož si k nim vytvořit vztah. Nestíhá to ani sám Perseus, a tak jsou milostná zápletka, příbuzenské seznamování a hašteření i otcovská láska, odsunuty na druhou kolej. Všechno tam je, ale nic není tak významné, abychom měli důvod někomu držet palce. Emoce založené na rodinných vztazích nefungují, a vztahy mezi smrtelníky nezajímají nikoho, ani postavy, ani tvůrce filmu.
A tak vlastně jenom sledujeme všechny ty okázalé efekty, slow-motiony, nerovný boj Titánů proti lidem a úpadek božské moci. Ve výsledku jsem zalitovala, že jsem na film šla, protože trailer je stoprocentně větším zážitkem, než celý hodinu a půl dlouhý film.
Tempo vyprávění je kostrbaté, což úzce souvisí s tím, že k ničemu nedostáváme žádné vysvětlení, ale pouze musíme přijímat všechny vizuální vjemy, které si na nás tvůrci vymysleli. Příběh není ani tak překombinovaný, jako spíš prostě odfláknutý. Jsou v něm i zajímavé a originální momenty, ale nemá smysl čekat od některé postranní linie něco víc. Do děje jsou zkrátka nastrkané všechny mytologické bytosti, které by se tam asi tak mohly hodit.
Například Minotaur nebo kyklopové jsou prostě jen další příšery, se kterými Perseus efektně bojuje. Takový přístup k mytologii už však není ničím víc, než vykrádáním osvědčených příběhů. Divák si řekne “Hele, to je Minotaur, o to jsme se učili na základce”, a už nepřemýšlí, jaký tam ta postava má vlastně smysl. V to asi tvůrci doufali, a většina diváků to nejspíš i přijme, ale rozhodně to není ideální přístup k předloze.
Co se týče obrazové, střihové a trikové stránky, všechno je samozřejmě na nejvyšší úrovni. Ale na rozdíl od jiných mytologických akčních dramat, které bez okolků mění historii k obrazu svému, není vizuální stránka Hněvu Titánů sjednocená s myšlenkou filmu. Nejspíš to bude tím, že tu žádná jednotná myšlenka není. Nebyla ani v prvním filmu, ale tentokrát je to ještě výraznější nedostatek.
Tvůrci se snažili příběh odlehčit a ze všech postav udělat co nejcivilnější bytosti. Ostatně není žádnou výjimkou, že bohové jsou v dnešní kultuře degradováni. Film však nejde do hloubky, jenom klouzá po efektním povrchu. Je to škoda, protože jak už jsme viděli v jiných současných filmech (například v nedávné Válce bohů pojednávající o velmi podobné problematice), skloubit chytrou alegorii s dokonalou vizuální stránkou není nemožné, a mělo by to být spíš standardem, než výjimkou.
Obsazení je hvězdné, ale ani ostřílení herci kupodivu nedrží zážitek na vyšší úrovni. Postavy bohů jsou tak rozporuplně napsané, že nepomůžou ani výkony Neesona, Fiennese a Nighyho. I v jejich podání jsou z postav nesympatické figurky, které nevědí co chtějí, ale vším, co udělají, způsobí hodně škody. Hlavní hrdina v podání sympaticky civilního Worthingtona je naštěstí stále silným tahounem jinak velmi kostrbatého scénáře. Nevím, kam se ztratil všechen filmový čas, ale je očividné, že žádná z postav nedostala dostatečný prostor. Většina času prostě padla na akci, která ale postrádá hlubší smysl.
Dojem z Hněvu Titánů je velmi rozpačitý. Vím jistě, že jsem si film užila, ale netuším, jaký smysl další takový filmový počin vlastně má. Jediné, co v souvislosti s Hněvem Titánů opravdu stojí za to, je totiž trailer. Zbývá jen doufat, že další nemastný neslaný film s Titány v názvu hned tak neuvidíme.
Hněv Titánů
Wrath of the Titans
USA, 2012, 99 min
Režie: Jonathan Liebesman
Hrají: Sam Worthington, Liam Neeson, Édgar Ramírez, Danny Huston, Toby Kebbell, Rosamund Pike, Ralph Fiennes, Bill Nighy, Matt Milne, Lily James
Klára Scholzová
