Herec Collin Farell, muž s pověstí rebela a zlobivého dítěte, poskytl v září roku 2011 rozhovor pro server The Talks o svém postoji k rodičovství, víře a alkoholu.
Pan Farrelle, změnila víra váš osobní pohled na život?
Víra je velmi důležitá. Je to jako když řídíte koně. Chcete jet na levou stranu, podíváte se nejdříve doleva a pak zatáhnete za uzdu koně. Jako lidská bytost prožíváme totéž, kamkoliv zaměříme svou pozornost, tam budeme nacházet sami sebe. Máte-li tohle na paměti, zjistíte, že umění představivosti myšlenek a příběhů je velmi důležité pro reálnější a koncentrovanější vidění pravdy.
Věříte na pohádky?
Věřím v kurevsky všechno, člověče. Lidský život je kouzlo –v celé své tragédii a celé své kráse, je to opravdu zázrak, že tady vůbec žijeme. Když přemýšlíte o tom, co je potřeba, aby vůbec život vznikl, je to prostě šílené. Ale snadno od toho utíkáme.
Protože si děláme moc starostí?
Ano, protože jsme pohlcovaní naší existencí, hypotékou, prací, soutěžením, oblečením, auty, domy. Je hezké, když necháte znova dýchat prostor pro vaši fantazii a vidíte život jako něco, co je velkolepé a magické. A někdy je třeba představivosti k tomu, abychom se vytrhli z našeho bezprostředního okolí. S darem, který potom dostaneme, se zase můžeme do našeho prostředí vrátit.
Souhlasíte s tím, že lidé na vesnicích nejsou těmito starostmi tak ovlivněni?
Ten život je tam více spjatý s komunitou, lidé spolu své životy více sdílejí. Mají to štěstí,- nebo smůlu, že se od sebe nemají možnost tolik izolovat. Neříkám, že to není věc volby, ale ve městě mají lidé sklony být více sobečtí, přesto že o sebe zakopávají.
Žijí v anonymitě.
Městští lidé mají skony k sobectví a spoléhat se jen na sebe, kdežto na vesnicích – a samozřejmě se jedná o zobecnění – lidé spolu více sdílejí příběhy, zkušenosti, smutek i oslavy. Například vzájemná podpora lidí místních fotbalových týmů v některých vesnicích kolem Irska je neskutečná, to je prostě geniální. Všichni se scházejí v hospodě a oslavují vítězství.
Když jste zmínil hospody, jednou jste řekl, že pít při práci jste se naučil při prvním natačení.
Jo, to bylo šílený představení. Ale opíjel jsem se moc a potom jsem byl hyperaktivní.
Už vůbec nepijete?
Ne, prostě už na to nemám chuť, už ne. Jsem kurevsky šťastnej, že se bez toho obejdu a netrhá mi to žíly, není to něco, co by mě v životě chybělo.
Myslíte si, že vás rodičovství změnilo?
Vlastně si nemyslím, že by se tak stalo. Vím, že rodičovství samo o sobě člověka nezmění. Podívejte se kolem sebe a vidíte, že tomu tak není. A já jsem byl pevně přesvědčen, že mě to nezmění.
Moc lidí by tu takhle nemluvilo…
Ale je to tak, váš život se tím nezmění. Můžete to použít jako potenciál ke změně, což jsem nakonec udělal. Po třech letech, co jsem byl otcem, jsem si řekl: „Proč jsem kurva tak neústupný, že být otcem by nemělo změnit můj život?“ Vždyť tu potřebu změnit svůj život mám. Je můj život tak zatraceně dobrej, že by se neměl měnit? Myslím vnitřně. A pak se to změnilo. Byl jsem pevně přesvědčen, že budu jen takový nezúčastněný táta, že nebudu mít syna, ale kamaráda – a takové podobné úvahy. Takže nakonec jsem tu změnu přijal i uvnitř a je to skvělá změna.
Jsou s tím, že jste se stal otcem, spojeny nějaké obavy?
Svět byl vždycky neuvěřitelně nebezpečným místem, ale já žiju ve velmi bezpečných podmínkách. Strach má neuvěřitelnou moc a když si to neuvědomíte a necháte se jím ovládat, dokáže být hodně destruktivní. Dělám, co můžu, abych syna ochránil.
Žádné opíjení, vychovávání dětí, už jen práce a práce. Jak to zvládáte?
Opravdu dobře. Mám dům v Los Angeles a pronajal jsem si byt v Dublinu, i když tam zůstávám jen párkrát ročně. Hlavně tak dva týdny o Vánocích, snažím se, aby byl můj syn alespoň jednou za rok doma, aby mohl slyšet pořádný irský přízvuk od někoho jiného než ode mě. Mému životu dává pobyt v Irsku rovnováhu, kterou potřebuju. Je pro mě hodně důležité být v kontaktu s místem, odkud pocházím.
Stále ještě máte pověst „zlobivého kluka“. Vadí vám, že jste takhle vnímán?
Neztotožňuji se s názory lidí na mou osobu. Neříkám, že to nemá na mě vliv, ale rozhodně se tak nevnímám. Nebráním se těmto názorům, ani se nesnažím takový být, víte, co tím myslím?
Často herci říkají, že rodičovství změnilo výběr jejich rolí. Pro vás to ale, myslím, neplatí?
Daboval jsem nějaké filmy od Pixaru Ale když se chci věnovat nějaké práci, nemám žádný takový specifický druh kritéria. Když přijde něco, co ke mně promlouvá, vím to hned. Záleží samozřejmě v jakém se zrovna nacházím rozpoložení a na životní situaci, ale buď to ve vás rezonuje nebo ne.
A co velkofilmy, které jsou spojené s velkým honorářem, ty vás nelákají?
Miluji velké honoráře, ty jsou bezva. Nebráním se velkým filmům. Mám rád dobré akční filmy, rád na takové filmy chodím do kina, takže když se objeví něco velkého, co by mohlo splnit cíle, které si klade, tak jdu do toho. Ale pouze tehdy, pokud se mi to zalíbí. V posledních letech jsem měl pocit, že za to stojí spíš poněkud intimnější filmy.
Jae Torr
Zdroj: the-talks.com
