Kdysi soukromým životem Mel Gibson poprvé šokoval veřejnost v roce 2006, když byl zatčen za antisemitské arogantní urážky policejní hlídky, která jej opilého kontrolovala za překročení rychlosti. V roce 2010 unikly na veřejnost audio nahrávky rozzuřeného Gibsona, který častoval svou ex-přítelkyni Oxanu Grigorievu výhrůžkami zabitím, sprostými nadávkam, příkazy k orálnímu sexu a přiznáním se k jejímu fyzickému napadení v době, kdy byla těhotná (záznam nahrávky uvádíme pod článkem).
Zveřejňujeme zde část prvního rozhovoru, který Mel Gibson poskytl od propuknutí této aféry, po níž s ním odmítá pracovat většina producentů a účast na jeho projektech odmítla i řada hereckých kolegů. Mel Gibson se zdá být pro Hollywood vyřízeným mužem, najdou se však i tací, kteří se jej přesto zastávají, jako herečka a režisérka Jodie Foster, která jej obsadila do hlavní role svého filmu The Beaver.
HOPE ALLISON WEINER: Byli na vás lidé naštvaní, když slyšeli, co jste říkal na té nahrávce?
GIBSON: Já jsem byl naštvaný sám na sebe. Ale nikdo si na mě zlost viditelně nevybíjel. Lidé ale mohli mít takový pocit.
WEINER: Cítíte lítost nad tím, co jste v nahrávce říkal?
GIBSON: Samozřejmě.
WEINER: Když se nahrávky dostaly ven, mnoho lidí si kladlo otázku, jak mohl někdo, kdo se tak dlouho pohybuje v této branži a podařilo se mu dostat tak vysoko a ví, jak to chodí, nechat se takhle nahrávat? Napadlo vás někdy, že se tyto soukromé rozhovory můžou nakonec dostat ven?
GIBSON: (Podívá se na strop, zakroutí hlavou a povzdychne si) Kdo může být připraven na to, že bude nahráván? Kdo by to čekal, že? Kdo by mohl předvídat takovou osobní zradu?
WEINER: Lidé nechápali, jak můžete říkat takové věci, jako jsou na těch nahrávkách. Divili se, že takový člověk povídá takové věci. Teď si mnoho lidí myslí, že jste rasista a že nenávidíte ženy.
GIBSON: Nikdy jsem s nikým nezacházel špatně, nebo diskriminačním způsobem na základě jeho pohlaví, rasy, náboženského vyznání nebo sexuální orientace. Nedivím se ale, že někteří lidé si to myslí, když slyšeli ty útržky na uniklých nahrávkách, které byly upraveny. Musíte to všechno chápat ve správném kontextu, slyšeli jste jen to iracionální, ve chvíli zhroucení vztahu, kdy ten vztah byl opravdu nezdravý. Je to hrozně, hrozně malý okamžik v čase, co jsem řekl, v rozpětí jednoho dne, a nepředstavuje to, čemu opravdu věřím, nebo jak s lidmi jednám celý život.
WEINER: Bojíte se, že se diváci kvůli tomu, co se stalo, obrátí proti vám a vy už nebudete moct dál hrát?
GIBSON: Nezáleží mi na tom, jestli budu nebo nebudu hrát.
WEINER: Vážně?
GIBSON: Je to tak.
WEINER: Nezraňuje vás, že vás lidé soudí podle toho, k čemu myslí, že tu došlo?
GIBSON: Jsem přesvědčen, že cesta jde dál. Celý zážitek je velmi zraňující. A není samozřejmě bez stinných stránek.
WEINER: Ale co když už si nezahrajete… ptám na stejnou otázku.
GIBSON: Že bych znova nehrál, beru s lehkostí. To není problém. Teď budu něco dělat, protože to chci dělat a protože je to zábava. Už jsem vzal další práci a bude to legrace. Já nevím, jestli se tím odrazím ode dna, ale budu pracovat znovu s Randy Wallacem (scénář k filmu Statečné srdce). Už léta má udělaný scénář. Napsal nějakou knihu a udělal z ní scénář.
WEINER: Vy jste měl mít malou roli ve filmu Hangover 2. Jak jste reagoval, když jste byl nejdřív žádán, abyste tu roli vzal, a potom vám sdělili, že vás nechtějí? Jaký je to pocit, když ve filmu dostal možnost hrát usvědčený násilník (Mike Tyson) a ne vy?
GIBSON: Musíte brát věci, jak jdou. Seděl jsem tady a mluvil o tom s Toddem (Todd Phillips, režisér). Todda mám rád. Jak by ho nemohl mít rád? Je chytrý a nadaný, jako ostatní lidé ve filmu. Je to v pořádku. Stačí nechat věci plynout tak, jak přicházejí.
WEINER: Nepřijde vám v tento moment Hollywood pokrytecký?
GIBSON: Ta situace vám několik věcí ukáže. Musím jít dál, je to v pohodě. Nějak mě to neuráží. V jeden čas se jim to zdálo jako dobrý nápad a teď ta nabídka odešla no.
WEINER: Co vás přimělo dostat se do bodu, že vám na tom nesejde? Nevěřím, že vám nezáleží na tom, že lidé neuvidí vaši práci.
GIBSON: Je to jako když jste kuchařem. Pokud jste upekl dort, tak to není jen o tom dort upéct a že ten dort vypadá hezky, ale chcete, aby ho i někdo ochutnal. Ale to mi nebere schopnost realizovat to, co umím, stejně tak mít pocit, že to může zajímat hodně lidí. Je to jako s filmem Apocalypto, který se stal úspěšným. Myslím, že je to dobrý film. Nemá mnoho dialogů, je většinou v jazyce, který předtím nikdo neslyšel. Film neměl překvapivě velké výdělky, ale když ho lidé viděli a odcházeli překvapení, a dostáváte opravdu úžasnou zpětnou vazbu, víte, že jste se trefil. A to stačí. To je dost. A potom bilancujete. Líbilo se vám z toho něco? Bavili jste se? Vzdělali jste se? Povznesl vás ten film nějak? Nebo jste měli všechny tři zážitky? Opravdu dobrý film je o tom pobavit, vzdělat a povznést. Myslím, že to dokázala třeba Jodie (s filmem Beaver). Jestli jste dokázali vyvolat všechny tři zážitky, tak jste zasáhli do černého.
WEINER: I po vašem antisemitském incidentu pod vlivem alkoholu, o kterém se všude psalo, jste se rozhodl nadále pracovat. Nedělá vám problém si ty věci urovnat, když pokračujete v práci a jste v centru takového dění?
GIBSON: Musím. Existuje hodně lidí, kteří jsou na vás závislí. Jsou tu termíny, které musí být splněny, finanční odpovědnost. Základem splnění závazků je podpora sebe samého a lidí, kteří jsou na vás závislí.
WEINER: Co si myslíte o Whoopi Goldberg, která se vás veřejně zastala?
GIBSON: Znám Whoopi ještě z dob, kdy nebyla slavná. Je skvělá a vždycky jsem ji měl rád a miloval ji. A teď ji mám rád ještě víc.
WEINER: Na vaši obhajobu mluvila velmi hezky.
GIBSON: Já vím. Jsem jí za to moc vděčný.
WEINER: Bránila vás i Jodie (Foster). Ale není moc lidí, kteří by se za vás veřejně postavili. Jaká byla vaše reakce na skutečnost, že vás moc lidí veřejně nebránilo?
GIBSON: Nevadí mi to. Proč by někdo chtěl mluvit veřejně a procházet si tím svinstvem? Přililo by to jen olej do ohně. Velmi mnoho lidí mě podporuje, samozřejmě zjistíte, kdo jsou vaši opravdoví přátelé. Mám mnoho přátel a jsou skvělí.
WEINER: Vy jste velmi dlouho svůj soukromý život před veřejností tajil. A i vztah s Oksanou Grigorievou jste nějaký čas nezveřejňoval. Veřejnost se dlouhou dobu vůbec nedozvěděla, že spolu chodíte.
GIBSON: Do toho nikomu nic není. Opravdu ne. Proč to někoho zajímá? Myslím, že to nijak neovlivňuje mou práci. Proč to někoho zajímá? Z toho jsem stále zmatený. Pochopí tím lidé, o čem můj pozemský život opravdu je? Přemýšlím, co je to za druh myšlení, že se o to tak zajímají? Je to ohromující. Je to pro mě překvapení. Je to prostě život.
WEINER: Vypadá to, že sláva se pro vás stala opravdu nepříjemnou stránkou vaší profese.
GIBSON: Ano. Když jsem byl mladší, a začal jsem být slavný, bral jsem všechno jako nové, bylo mi dvacet. Ale ta léta jsou pryč a zjistíte, že sláva je jen zdání, že je to ve vaší fantazii a že má řady nevýhod. Teď se s tím musím vypořádat. Je to jako snažit se dát zubní pastu zpátky do tuby, ale už nemůžete. Zubní pasta už je venku. Uvědomuji si změny, které nastaly. Čelím jim, vyrovnávám se s nimi a jdu dál. A není to snadné. Změna vždycky znamená podstoupit nějakou bolest (s úsměvem pokrčí rameny). Někteří lidé se dokážou měnit a nemusí procházet tak bolestivými zážitky. Ale u mě je to myslím o osobnosti (směje se), jsem trochu tvrdohlavý, takže je to pro mě těžké.
WEINER: Lidé jsou teď zmatení, kdo doopravdy jste. Na veřejnosti jste vystupoval jako lehkovážný, vždy dobře naladěný a vtipný chlápek. Myslím, že si vás všichni identifikovali s vaší rolí v sérii Smrtonosná zbraň.
GIBSON: Ano. Lehce maniakální typ. Typ patologického plyšáka.
WEINER: Opravdu jste taková osobnost?
GIBSON: To tak prostě nikdy není. Vzpomeňte si na to, co říkal starý Cary Grant. Lidé se ho ptali: „Hochu, jaké to je být Cary Grantem?“ (Napodobuje hlas Caryho Granta a říká) „To nevím.“ Je to tak, že já nevím, co je to za chlapa.
WEINER: Položil jste si někdy otázku, že jste si vybral špatné zaměstnání? Zejména když byly zveřejněny nahrávky? Nepomyslel jste si, je mi z toho všeho nanic, měl jsem dělat něco jiného?
GIBSON: (váhá) Existuje mnoho případů, za ty roky, kdy ztratíte osobní anonymitu a ohlížíte se zpět. Na to vás nikdo neupozorní. Vejdete do arény a vaše záměry jsou poměrně čisté – chcete jen dělat dobře to, co děláte a děláte to, protože svou práci máte rádi. To je vše. Jenže to má svou odvrácenou tvář. A jsou tu postranní záležitosti, nad kterými nemáte žádnou kontrolu. Není nikdo, kdo by se s politováním neohlížel zpět. Byl okamžik, kdy člověk byl na rozcestí, kde si mohl vybrat jednu nebo druhou cestu. Znám se například s lidmi, kteří si vybrali jinou cestu, protože se jim ta práce znelíbila. Kdybych se teď mohl vrátit zpět, zvolil bych si jinak. Neštěstí bylo, že mi bylo 21 nebo 22 let, když jsem se rozhodoval, bez zkušeností a nezralý, ale teď už nenacpu zubní pastu zpět do tuby.
WEINER: Existují i jiné věci, co byste mohl dělat, abyste zůstal mimo zraky veřejnosti. Můžete třeba psát.
GIBSON: Taky teď píšu. Mám rozepsané tři různé věci. Celou dobu jsem teď psal. Příběhy se mi valily hlavou, bylo to produktivní.
WEINER: Pamatujete si, co jste dělal, když propukl skandál s nahrávkami? Jaká byla vaše reakce?
GIBSON: Nevzpomínám si. Co bylo dřív? Slepice nebo vejce. Myslím, že jsme dokončovali natáčení filmu Beaver.
WEINER: Než se dostaly nahrávky na web, tak jste nabízel Oksaně dohodu o vypořádání ve výši 16 milionů dolarů?
GIBSON: Nemůžu o tom mluvit.
WEINER: No, bylo zveřejněno, že Oksana s vámi podepsala dohodu o vypořádání ve výši 16 milionů dolarů a pak, krátce potom, dohodu odmítla a nechala zveřejnit ty nahrávky. Kdy jste poprvé zjistil, že nahrávky jsou vytvořeny z vašich soukromých rozhovorů?
GIBSON: Já o těch věcech opravdu nemůžu mluvit. Z mnoha důvodů … Asi takhle, v zájmu mé dcery a dalších mých dětí o tom opravdu nemůžu mluvit. Čekají nás další právní záležitosti. Hlavní věc je, že to bylo strašně ponižující a bolestivé pro mou rodinu, všechny moje děti.
WEINER: Chtělo se vám s nimi o tom mluvit?
GIBSON: Mluvili jsme spolu o tom. A musel jsem si promluvit s každým, kromě mé nejmladší dcery, která bohudík žije ještě v blažené nevědomosti. Jednou možná přijde den, kdy si to vše uvědomí a potom jí to budu muset vysvětlit. Třicet roků se mi dařilo je držet mimo takovéhle věci a myslím, že docela úspěšně. Tak proč bych je teď měl začít vším tím tahat? Snažím se to zvládat.
WEINER: Neprocházíte zrovna lehkým obdobím. Co děláte pro to, abyste zůstal ve formě?
GIBSON: Nikdo nechce vidět můj podbradek. Nemám rád, když se musím dívat na něčí podbradek. Takhle to chodí. Dělám všechno, co můžu, abych zvrátil čas – chůze, plavání, zkouším kouřit elektrické cigarety. Myslím, že je to všechno špatně. Život je špatný. Všichni umírají. Jsme všichni v procesu oxidace a snažíme se ho přerušit jen jednou stránkou, zatímco ty ostatní pokračují dál. Je to bláznivá podívaná.
WEINER: Je těžké mít ve vašem věku právě narozené dítě?
GIBSON: Ne, vůbec ne. Je to ta nejlepší věc. Je to prostě skvělé. Podívejte se, děti jsou úžasné dary. Mají úplně jiný pohled na svět, který obohacuje vaše poznání. Učí vás to. Mám dceru, které je 30 a mám dceru, které je 18 měsíců. A jsou to různé perspektivy, úžasné.
WEINER: Můžete teď vyjít ven s rodinou bez toho, aniž by vás někdo sledoval?
GIBSON: Jo, občas se to stává. Mě není v poslední době moc vidět. Je to uskutečnitelné. Jdu ven. Dělám to, co musím udělat. Život jde dál. Součástí mojí práce je i pohybovat se mezi lidmi. Jsou tam okolnosti, kterým se chcete vyhnout, nechcete je, ale jsou nevyhnutelné. Jste z toho zhroucený, ale pokoušíte se s tím vypořádat pragmatickým způsobem.
Skandální nahrávka:
Kubin
Zdroj: www.deadline.com
