Bert Hellinger – Uzdravení. Zdravým se stát, zdravým zůstat.
Nakladatelství Maitrea vydalo v roce 2011 další z mnoha do češtiny přeložených knih psychoterapeuta Berta Hellingera, který je znám jako tvůrce metody rodinných konstelací.
Bert Hellinger se v Uzdravení postupně zabývá odkrýváním pohybů naší duše, ducha a těla. Procházíme s ním také příběhy zažité v rodinných konstelacích a můžeme se nechat vést i jednotlivými meditacemi, které pro nás do knížky zařadil.
Setkáváme se zde s pojmy „duševní pole“ a „společná duše“, které zahrnují jak jednotlivé osoby, tak širší společenství, ke kterým patříme. Autor v této souvislosti odkazuje na Ruperta Sheldrakea a jeho teorii morfogenetických polí. Pokud sdílíme s někým společnou duši, jeho „vyloučení z naší rodiny způsobí, že nějaký člen naší rodiny jej musí v životě zastupovat, aniž by si to uvědomoval“. Toto zastoupení se může projevit nemocí, postižením i celkovým způsobem života, a proto je tak důležité opětovné a vědomé začlenění těch, kteří byli vyloučeni, neboť tak se pro nás „uvolní zapletení se do jejich osudu, které nám způsobuje nemoc, a zmírní jeho následky“.
Promlouvalo ke mně Hellingerovo vysvětlení „dobrého svědomí“, které vnímáme jako vinu a nevinu. „Když je následujeme, zaručuje nám právo na příslušnost k naší rodině. Pocit neviny znamená koneckonců pouze tolik, že si můžeme být jisti svým nárokem na příslušnost“. „Naopak, jestliže se odkloníme od požadavků naší rodiny a skupiny, máme špatné svědomí. To znamená, že dostaneme strach, že ohrozíme své právo na příslušnost nebo že jsme je už ztratili“. Tak to tedy je: zase ten starý známý strach. Toto svědomí nemá nic společného „s hlasem božím v nás“, je to „instinkt pro přežití“ (rozhodujeme jím také, kdo smí a nesmí patřit k naší skupině a „v konečném důsledku jde u dobrého svědomí o život a smrt“). Ale působí zde i jiné svědomí (duchovní), které „stojí ve službách života pro všechny stejně“ a slouží lásce.
Láska ducha, která způsobí, že jsme všemu nakloněni, nehodnotíme, „všemu přitakáme“, „všemu dopřejeme čas, jaký je tomu předurčen“ a „ničemu nic neubíráme, ani k tomu nechceme nic přidat“. Je radostí, „v tvořivém pohybu“, „čirou přítomností, čirým bytím se vším ostatním“. To, zda jsme s touto láskou v souladu, poznáme dle klidu, který nastane (duchovní svědomí lze vnímat jako klid a neklid). „Přestože lásku ducha v sobě nikterak nevnímáme jako lásku, neboť je duchovní, druzí ji u nás vnímají jako blahodárnou lásku. V přítomnosti lidí, kteří ji vyzařují, se cítí přijímáni a dobře. V jejich blízkosti smí vše být takové, jaké to je“.
Hellinger nás podněcuje k souznění s tvořivými pohyby ducha v každém okamžiku a ptá se: „Dovolíme si cítit se od momentu k momentu jako právě narození?“ Jen dovolit a pocítit radost ducha „od naplnění k naplnění, v každém okamžiku nově“. Kniha je o uzdravení a tím, co léčí, je právě tento pohyb, je však třeba se mu oddat, nechat se jím unášet, abychom mohli přitakat tomu, „jací jsme“ a „všemu, co od počátku patří k našemu životu“.
V kapitole „Naše tělo“ se autor věnuje také několika jednotlivým onemocněním (zejména v souvislosti s výživou), problematice závislosti a také terapii pevného objetí (Jiřina Prekopová), protože „bez doteku a někdy bez pevného doteku nemůžeme přežít“.
A dobré poselství na závěr: můžeme se obrátit o pomoc, poprosit o vedení, ochranu. Bert Hellinger mluví o „spojencích“, kteří při nás stojí.
Odevzdat se pohybu, “aniž bychom věděli, kam“. V pohybu, ve kterém „je všechno dobře, vše vede dál“ a jehož výsledkem je láska. Prosím tedy …
Ilona Kafková
HELLINGER, Bert. Uzdravení: Zdravým se stát, zdravým zůstat. 1. vyd. Praha: Maitrea, 2011. 115 s. ISBN 978-80-87249-23-9.
