Máj režiséra a kameramana F.A.Brabce je volbou předlohy i pojetím pokračováním a variací na jeho předešlý film Kytice. Výsledkem je nekonečný videoklip plný vizuálních orgií, který ztěžka parafrázuje lyrický a abstraktní děj předlohy, a tudíž nedosahuje kvality celovečerního filmu.
Na naše poměry nezvyklý počin přenést básnické dílo ( básnická sbírka Kytice od K.J.Erbena) na plátno se rozhodl režisér F.A.Brabec pod dojmem předchozího úspěšného výsledku zopakovat. S drzostí sobě vlastní si vybral dalšího z klasiků básnické tvorby, básníka a spisovatele K.H.Máchu a jeho slavnou lyricko-epickou báseň Máj.
Máchův Máj oplývá především bravurními obrazy a romantickou atmosférou. Narozdíl od Erbenovy Kytice zde příběh nehraje takovou roli jako lyrika a forma básnického díla. Proto příběh Viléma a Jarmily režisér rozkošatil o další postavy a možné události.
Vilém (Matěj Stropnický) se usadí se svou loupežnickou bandou poblíž svého rodiště a v místním kostele okrádá vesničany. Mezi nimi je i jeho otec (Juraj Kukura), který jej kdysi vyhnal. Při loupeži se Vilém zamiluje do mladé a krásné Jarmily (Sandra Lehnertová). Ta se však intimně stýká právě s Vilémovým otcem. Právě ve chvíli, kdy Tragický konec mladé milenecké dvojice předznamenává průvodce a vypravěč- kat v podání Jana Třísky.
Film je postaven na výtvarné vizualizaci Máchova díla. Nechybí nezbytné nástroje romantikovy: malované nebe (doslova), dmoucí ňadra, vnitřně rozvrácený hrdina, smutný konec. Typické a cyklické zpomalené záběry do hlubin blankytné hladiny střídají přelety nad ultra-zelenými českými luhy a háji. Objevují se obligátní symboly jako bílé prádlo, osamělý uschlý strom, víno, ženské nahé tělo.
Vizuální žně nasytí divákovy smysly během několika minut. A tak se stále opakují osvědčené postupy, Vilém stále jezdí dokola na koni a divák sedí přesycen jak dávkami z kulometu. S uměleckou kvalitou si režisér Brabec hlavu neláme, střílí od boku a míří na divákovy lačné smyslové buňky.
Silný divadelní přednes od Jana Třísky by měl dodat filmu patos a vážnost, místy však vyvolává spíše lehký úsměv na tváři. U hereckého projevu Matěje Stropnického v roli Viléma si možná budete pokládat otázku, zda je lepší herec nebo politický předák. Nezpochybnitelný půvab a vilný pohled Sandry Lehnertové utkvěje v paměti diváka jistě více.
Hudba působí v silných momentech filmu s orchestrem majestátně a strhne nás do děje. Jenže kolikrát za sebou? Ústřední motiv se objevuje v různých variacích po celý průběh filmu. Nevkusná je naštěstí především písňová verze se zpěvem a banálním odříkáním básně zpěvákem Support Lesbiens.
Kdyby byl tento film zkrácen na půl hodiny, byla by to pro divákovu trpělivost satisfakce. Takto je třeba jen dodat ústy jiného básníka: „my bychom vzhůru k nebesům a jsme zde zemí spjatí.“
[http://www.imdb.com/title/tt0997080/]
Kubin
