Kniha Paula Coelho s názvem Alef velice poutavým způsobem rozvíjí příběh, v němž hraje významnou roli otázka viny, kterou si s sebou neseme ze svých minulých životů, a zároveň možnost svého vlastního vykoupení. Síla přitažlivosti dvou duší, které se již dříve setkaly za tragických okolností a možnost opět se sblížit. Vytrvalost jedince v cestě za poznáním sebe sama. Schopnost bezvýhradně důvěřovat a dobrovolně se otevřít bolestivým vzpomínkám. – To vše je obsaženo v jediné knize, v jediném příběhu.
Prostřednictvím autobiograficky laděného vyprávění se čtenář ocitne mezi dvěma hlavními postavami. Zpočátku nejistý vypravěč, který s pokorou žádá o radu svého Mistra v otázce dalšího směřování vlastního života, se při setkání s mladou nadějnou houslistkou jménem Hilal stává překvapivě nepřístupným a sebejistým. Odmítá jakoukoli její účast během svého putování Ruskem a přítomnost této dívky nijak nevyhledává. S o to větším očekáváním však čtenář sleduje vývoj tohoto zvláštního vztahu a doufá, že Hilal se nakonec přece jen dostane do vlaku, který má vypravěče během série jeho autogramiád provézt po celé Transsibiřké magistrále. Díky neústupnosti a odhodlání mladé dívky se právě v tomto vlaku nadále odvíjí příběh dvou zdánlivě cizích lidí.
K obratu dochází v okamžiku, kdy se oba ocitnou v samotném bodu Alef. V bodu, ve kterém se v jediném okamžiku a na jediném místě nachází celý vesmír a člověk je schopen vidět minulost, přítomnost i budoucnost zároveň. Tento moment poodhalí bolestivé události jednoho z minulých životů, ve kterých se již duše obou hlavních postav setkaly.
Postupně začíná vyvstávat otázka viny a následného odpuštění. Lze odpustit, aniž bychom věděli, co odpouštíme? A pokud natolik druhému důvěřujeme, že něco takového přece jen odpustíme, je takové odpuštění platné? A jak moc může tížit duši její dávná vina? Tyto a další otázky se čtenáři začínají pomalu vkrádat do mysli a více či méně vědomě na ně hledá své vlastní odpovědi na dalších stránkách knihy.
MgA. Šárka Bukvajová
