Nenápadný titul, obsahem vydařený exkurz do zákoutí lidské psychiky očima psycholožky a zároveň literátky.
10 psychologických experimentů, z nichž některé jsou neetické, některé absurdní, jiné odpověděly alespoň částečně na otázky, které jim předcházely. Jsou popsány fakticky a odborně a zároveň i pro laika srozumitelně se všemi společenskými i právními důsledky, které z nich vyplynuly.
B. F. Skinner otevřel otázku, lze-li stimulací vyvolat poslušnost a schopnost plnit bezvýhradně zadané úkoly. Jeho experiment byl už v začátku připraven tak, aby výsledek zněl ano. Podle jeho výzkumu na krysách by se lidstvo mohlo zkrotit prostřednictvím škol psí poslušnosti stejně jako zkoumané krysy v krysích boxech.
Člověk je ale svébytná bytost, která má svobodnou vůli a je schopná ji v pravý okamžik projevit.
Stanley Milgram jako sociální psycholog zkoumal fenomén poslušnosti vůči autoritě. Vybraní dobrovolníci působili pomocí elektrošoků bolest jiným lidem a Milgram na základě jejich pozorování vytvořil falešný závěr, že naše chování není určeno hodnotami a zásadami, ale spíš vnějšími vlivy.
Šokující událost přivedla k experimentu chování lidí psychology Johna Darleyho a Bibba Latané. Jejich experiment by se dal nazvat „v nouzi poznáš přítele, ale ne vždycky „Událost vyvolala pobouření v celých Spojených státech. Vrah v noci půl hodiny vraždil svou oběť. Bodnul a utekl, protože na zoufalé volání oběti se kolem rozsvítila okna. Lidé slyšeli, rozsvítili, zhasli a šli spát. To se stalo ještě dvakrát, stejný scénář.
Vrah se vrátil, bodal, žena ještě křičela, znovu se rozsvítila světla, aby vzápětí zhasla a vrah mohl svoji vraždu včetně znásilnění dokonat. Nikdo z okolních domů přes zoufalé volání nešel na pomoc, nikdo pomoc nezavolal. Oběť byla ubodána a společnost okamžitě 35 přihlížejících svědků, kteří se zachovali tak opovrženíhodně, odsoudila jako amorální a lhostejné.
Darley a Latané v experimentu (dobrovolníci předstírali epilepsii) zjistili, že pokud situaci přihlížela skupina lidí, k pomoci se odhodlalo 31%. Pokud přihlížel jeden člověk, k činu se odhodlalo 85%. Ve skupině spoléhá jeden na druhého a přenáší odpovědnost na ostatní. Sociální signály a efekt přihlížejícího, to byl živý, skutečný experiment o odpovědnosti člověka nejen k sobě samému, ale také ke svému okolí, k ostatním lidem. Protože jak napsal básník John Donne – „ žádný člověk není ostrov sám pro sebe“.
Všechny popsané experimenty jsou zajímavé, některé silně kontroverzní, inspirativní pro sebepoznání a uvědomění si možnosti svobodné volby i ve vypjatých situacích.
Pandořina skříňka skrývá nejedno překvapení, je napsána poutavě, je napínavá, což u populárně-naučné literatury nebývá obvyklé. Autorka je zasvěcená vypravěčka, která se nezabývá jenom popisem, ale zkoumá okolnosti experimentů, kontaktuje příbuzné těch, kteří je prováděli a některé experimenty dokonce vyzkouší na vlastní kůži.
Vydalo vydavatelství Portál.
Bombeska
