Pohřební ústav coby rodinný podnik v ekonomické krizi je prvoplánově slušný zdroj pro černý a suchý humor. Ten taky v knize Nohama napřed najdete měrou vrchovatou. A o to tady jde.
Nemá cenu jakkoliv pátrat po nějakém složitém příběhu, sdělení mezi řádky nebo vznešené pointě. Kniha Nohama napřed má jasný cíl. Pobavit. O nic jiného nejde.
Rodinný podnik se sice drží nad vodou, protože lidé umírali, umírají a velmi pravděpodobně i umírat budou. Klidné vody skomírajícího podnikání rozčeří až jeden nevydařený pohřeb cikánského barona. To, co se jeví zpočátku coby poslední hřebíček do rakve rodinné firmy, se zakrátko změní v nečekaný impuls, jak rozhýbat firmu a dostat ji do ekonomicky velmi příjemných čísel.
Kniha připomíná svým konverzačním a situačním humorem sitcom. Prostředí pohřebního ústavu a rodinné firmy v jednom hnojí bohatě půdu pro černý i konverzační humor založený především na mezigeneračních rozdílech, pestré paletě osobností rozvětvené rodiny a jejich příslušníků. V neposlední řadě také na verbálních přestřelkách, které příběh nijak neposouvají, ale dá se nad nimi slušně zasmát. Nejsou nijak podstatné pro vývoj děje ani pro vývoj postav, ale tvoří humornou vatu díky které se dá kniha klidně číst a nakrátko odložit. Nikde se neztratíte, protože vtipy hýří každá strana, aniž by komičností zbytečně mátla čtenáře v ději.
Bizarní situace beze smyslu se vršící jedna na druhou se střídají s konverzačním ping pongem. Netřeba hledat jakýkoliv složitý příběh nebo pointu. Kniha chce bavit a to se jí daří. Milovníci černého humoru nebo lehkého vtipného plážového čtení jsou tady správně. Nohama napřed by mohl být klidně televizní sitcom nebo komedie na sobotní odpoledne k žehlení a dvěma košům prádla. K těm, zpravidla, potřebuji ještě skleničku likéru. A tak tomu bude i s knihou nohama napřed. Chce to hodně odlehčit, na nic se nesoustředit a nic moc nečekat.
Trochu hodně postav, až moc náhod a to všechno v pohřebním ústavu. Prvoplánové situace a přímočaré přihrávky jsou vpravdě jednodušší literaturou, která si vytkla nižší cíle a těch se jí daří dosahovat. Z kloubu vymknutý příběh tak plně nahrává zamýšlené pointě a té podřizuje i jeho vývoj. Jak se vrší situace a okolnosti jedna na druhou, je čtenáři jasné, že očekávat lze cokoliv a ono to nějak dopadne. Také ano.
Kdybyste váhali, co si na deku k rybníku vzít, jestli křížovku nebo tuhle knihu, pak věřte, že obojí klade na mentální stránku uživatele stejné nároky.
Kniha Nohama napřed Borise Pralovszkého se vskutku neštítí ničeho, z čeho kápne trochu srandy. Ke slovu přijdou genderové i generační rozdíly, homosexuálové a lesby, vegetariáni, nebožtíci, puberťáci, sociální sítě, senioři, podnikatelské rodeo v rodinné firmě i bizarní situace všedního dne.
Do historie literatury se kniha asi nezapíše, stejně jako do širšího povědomí čtenářů. Nejsem si ani jistá, zda je v autorových silách vyplodit něco zásadnějšího. Takhle držíte v rukách všehochuť, která vykouzlí úsměv na tváři, ale s radostí ji půjčíte nějakému kamarádovi, který vám nikdy žádnou knihu nevrátil.
Kristina Doubravová
Nohama napřed, Boris Pralovszký, Šulc-Švarc, 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
