Vybrali jsme pro vás sedmičku knih, o kterých se píše v českých médiích. Zlákáme vás alespoň pro jednu?
1. Dech: James Nestor
Nádech, výdech a znovu. Zapomněli jsme tu nejpřirozenější věc na světě? Minimálně v posledních letech se zdá, že lidé jsou čím dál posedlejší zdravým životním stylem. Více sportujeme, zajímáme se o správné stravovací návyky, studujeme spánek, otužujeme se, každou tělesnou funkci digitálně zaznamenáváme. Je tu však jeden proces, k němuž obracíme pozornost až ve chvíli potíží: dýchání. Novinář James Nestor si prošel podobnou zkušeností. Jeho dlouhodobé zdravotní problémy se vyřešily až díky dechovým cvičením, k nimž se zpočátku stavěl nedůvěřivě. Poté co se Nestor znovu naučil dýchat, vyrazil na cesty, aby našel odpověď na otázku: Zapomíná lidstvo tu zdánlivě nejjednodušší věc na světě? Autor nehledá jen v plicních laboratořích, ale rovněž u pěveckých sborů, na starověkých pohřebištích, sovětských výzkumných základnách nebo v ulicích Săo Paula. Porovnává vědecké poznatky z oblasti fyziologie, biochemie či psychologie s jogínskými a dalšími tradicemi a ukazuje, že dýchání je naprostý základ našeho bytí. Jen možná trochu jinak, než by se dalo čekat.
2. Světy slavných neurovědců: Pavel Kalbach
Alzheimerova choroba, Babinského reflex, Bellova obrna, Charcotova osteoartropatie, foramen Magendii, Sydenhamova chorea, Willisův okruh, Pickova choroba, Bernardův-Hornerův syndrom, foramen Monroi a mnohé další odborné termíny jsou běžnou součástí lékařské slovní zásoby. V podobě takzvaných eponym, přidělených určitým chorobám, testům, reflexům nebo anatomickým strukturám, připomínají své objevitele, zpestřují vědecké názvosloví a mnohdy i usnadňují odbornou komunikaci. Ne vždy však víme, komu patří jména, která nesou. Přední český neurolog prof. MUDr. Pavel Kalvach, CSc., FEAN, se již léta zabývá historií medicíny a ve své populárně-vědecké knize se vydává po stopách několika mimořádných osobností, jejichž objevy zásadně ovlivnily vývoj neurologie a psychiatrie. Ožívají před námi osudy slavných lékařů a defilují na pozadí historických a společenských událostí. Dozvíme se, jak probíhal život slavných objevitelů, s jakými nesnázemi se při svém bádání museli potýkat a že na jejich úspěchu se mnohdy podíleli i další odborníci, ať již jako sympatizanti, nebo rivalové. Uvidíme také, že jméno vědce v eponymu nemusí nutně nést jeho nejvýznačnější objev a že leckdy ani nejde o objev z jeho hlavního oboru. Ponořte se s autorem do napínavých dějin medicíny a seznamte se s osudy takových osobností, jako byli Alois Alzheimer, Oskar Fischer, Joseph Babinski, Charles Bell, Claude Bernard, Jean-Martin Charcot, François Magendie, Arnold Pick, Thomas Sydenham, Thomas Willis nebo otec a syn Alexanderové Monroov.
3. Útěk z Leopoldova: Jaroslav Rokoský
Nejkrutější věznice ve stalinském Československu byla v Leopoldově. Dne 2. ledna 1952 se tam odehrál legendární útěk. To, co se nejdřív zdálo nemožné, se rychle proměnilo v jeden z nejnapínavějších a nejsilnějších příběhů, jaké kdy komunistická ČSR zažila. Ze staré pevnosti, postavené kdysi na obranu proti Turkům, uprchla šestice politických vězňů – pět Čechů a jeden americký Slovák –, z nichž hned pět zde mělo strávit zbytek života.
První ze tří svazků se zaměřuje na osudy hlavních aktérů, kteří prokázali nevšední odvahu. Jednotlivé kapitoly zachycují odbojovou činnost aktérů, pokud nějaká byla, širokou škálu spolupracovníků, zatčení, pobyt ve vazbě a výslechy, soudní procesy, v nichž byli odsouzeni k trestům smrti, které byly posléze změněny na doživotí. Popisuje jejich vězeňskou anabázi až po pobyt v Leopoldově, nejstřeženější věznici v zemi, kam doputovali jako nejtěžší zločinci.
Druhý svazek pojednává o samotném útěku z Leopoldova. Ve dvaapadesátém roce se z odvážných mladých mužů, politických vězňů, stali prchající štvanci. Každý chybný krok znamenal nebezpečí zatčení. Jejich anabáze na útěku vypovídají o stavu tehdejší české a slovenské společnosti mnohé – jestliže se za války vědělo, komu se dá věřit a před kým se mít na pozoru, nyní nebylo často zřejmé, na čí straně kdo stojí, jak se kdo zachová.
Třetí svazek líčí poměry ve staré pevnosti, kde trpkost a každodenní tíhu existence v padesátých letech pociťovali muži různého přesvědčení, vyznání, povolání a věku. V tíživé době, kdy se uplatňovalo „třídní“ pojetí trestu a náčelníci věznice s dozorci byli instruováni, že s odsouzenými nemají mít žádné slitování, si zde prožili své. Jednotlivé kapitoly popisují, kdo se jak za mřížemi choval, jak proběhla vzpoura v Leopoldově v srpnu 1955 a jaký vzkaz vyslali vězni na Západ. Závěrená kapitola je truchlivou bilancí – kteří muži už branou vězení neprošli a zemřeli za mřížemi naplňujíce tak dobové tvrzení, že do Leopoldova se vchází a z Leopoldova vynáší.
4. Nekonečný zázrak/Jak člověk stvořil knihy a jak knihy utvářejí člověka: Irene Vallejo
Jak člověk stvořil knihy a jak knihy utvářejí člověka.
5. Nedělní párty s Picassem – Jak nadchnout děti pro umění: Silvie Šeborová
Jak nadchnout děti pro umění „Když se děti naučí vnímat umění, bude vzkvétat i místo, kde společně žijeme. ‚Nedělní párty s Picassem‘ jim v tom dokáže pomoci.“ — Krištof Kintera, vizuální umělec Tato malá, ale ohromující knížka vám otevře dveře do nového světa. A nejen vám, vy do něho vezmete i své děti! Společně si užijete umění kolem vás, odhalíte význam světla či barev a objevíte velké příběhy umělců i jejich děl. Zkrátka poznáte, že umění může být zábava pro celou rodinu nebo třídu. Silvie Šeborová vás provede všemi možnostmi, jak dětem umění přibližovat už od útlého věku. Poskytne vám konkrétní návod, čím děti motivovat, jak se s nimi o umění bavit, které otázky jim klást a čeho si všímat. Získáte tipy, kam své potomky za uměním vzít, kde najdete ta nejslavnější díla (a jestli je musíte znát) nebo jaké hry s uměním si doma či na výstavě můžete zahrát. Zkrátka, stanete se dětem průvodcem v kouzelném světě emocí, které umění dokáže vyvolat – a ony pak budou lépe rozumět světu, ostatním i sobě samým. V knize se mimo jiné dozvíte – Člověk, malý či velký, nemusí být znalcem umění, aby si ho užil. – Děti začínají objevovat umění ve dvou letech, ale pozdě není ani v pubertě. – Neexistují špatné otázky o umění. O autorech Silvie Šeborová (* 1981) studovala na Střední škole uměleckých řemesel v Brně a na katedře dějin umění FF MU. Založila a sem let vedla server Artalk.cz, dlouhodobě působila v lektorském oddělení Moravské galerie v Brně. Píše články a kritiky do nejrůznějších médií. Za knihu Jak namalovat vejce byla nominována na cenu Magnesia Litera, hra Dobrodružství sběratele umění, kterou vytvořila s Alexeyem Klyuykovem a studiem INITI, získala cenu od International Councils of Museums. Žije v Brně, kde společně s manželem vychovává tři děti. Alexey Klyuykov (* 1983) narodil se v ruském Vladimiru, studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a na pražské UMPRUM. Zabývá se malbou, má za sebou řadu skupinových a samostatných výstav v ČR a v zahraničí. Od roku 2010 se pravidelně věnuje knižní ilustraci a kresbě, spolupracuje s řadou periodik. V roce 2010 se stal společně s Vasilem Artamonovem laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Žije a pracuje v Praze, je fanouškem graffiti a cyklistiky.
6. Komiksová biologie: Larry Gonick
Trápili jste, když vás učitel přírodopisu na střední škole požádal, abyste rozpitvali žábu? Neumíte správně odpovědět, co je to DNA? Stále se držíte přesvědčení, že osmóza byl název posledního turné Ozzyho Osbourna? Pokud si tím stále nejste jistí, pak potřebujete Komiksovou biologii.
7. Víc než žena: Caitlin Moranová
Autorka bestselleru Jak být ženou se vrací. Starší a zkušenější — a ještě vtipnější! Caitlin Moranová před deseti lety předpokládala, že má všechny trable za sebou. V globálním bestselleru Jak být ženou se vypořádala s patriarchátem, feminismem a vůbec vším, co obnáší moderní „ženství“, a měl ji čekat spokojený dospělý život plný skvělého sexu a harmonického rodičovství. Víc se mýlit nemohla. V nové a neméně úspěšné knize se proto populární spisovatelka zaobírá výzvami, které v současnosti čekají na „zralé“ ženy. Víc než žena je břitkým průvodcem dospělostí i smířením s faktem, že seznam povinností, potřeb a potíží se bude jen prodlužovat. Ale ať už to jsou stárnoucí rodiče, dospívající a náladové děti, odcizující se partner, nebo proměňující se vlastní tělo, Moranová neztrácí nadhled a smysl pro řádně kousavý humor. Stárnutí je v jejím pojetí oslavou života — i když obnáší nudný sex, protivné puberťáky a nezničitelné faldy. Nebo možná právě proto.
