Nejlepší knihy s hororovým námětem

Příběh hraběte Draculy je jednou z největších klasik hororu, a přestože už oslavil již více než stoleté výročí, nesmí v našem výběru chybět. Především pak pro jeho nekončící popularitu, která za ta léta neklesla, a to lze vidět zejména ve filmové a knižní tvorbě. Výše zmíněné Let the Right One In, série True Blood nebo pochybný Twilight dokazují, že příběhy o upírech na popularitě neztrácejí ani ve 21. stolet

í. Skutečností je, že Bram Stoker postavu upíra ve své knize nevymyslel, ta vznikla už s románem The Vampyre od Johna Polidoriho v roce 1819. Ale Dracula Brama Stokera dal příběhům o upírech tvar, který se užívá dodnes, tvar v němž se snoubí krvavost, romance a horor v úhledném sametově rudém kabátku. Věřím, že příběh knihy není až tak nutné představovat a každý by si tento román ve formě deníkových zápisků měl přečíst.

William Peter Blatty je spisovatel, který je v dnešní době známý především díky oscarovému scénáři, který adaptoval z vlastního románu, než pro originální dílo samotné. Na rozdíl od The Shinning od Stephena Kinga se snímek příliš neodchýlil od knihy, což by ovšem nemělo fanoušky hororu ani v nejmenším odradit od toho, aby po této knize sáhli. Příběh je opět, stejně jako u Draculy notoricky známý, ve zkratce jde o malou holčičku, kterou posedne ďábel a příběh se točí kolem snahy démona z jejího těla vymítat. Blattyho román má na rozdíl od filmového provedení více času na řádné uvedení všech klíčových hráčů příběhu, především otce  Damiena Karrase, jehož strach je zde líčen velmi podrobně. Ve filmu, plném neuvěřitelností, je stále možné zavřít oči nebo odvrátit zrak. V románu však Blatty po čtenáři žádá, aby si představil opravdu děsivé věci. A hlubiny lidské představivosti budou vždy děsivější místo, než filmová střižna.

Stephen King je jméno, které na našem listu rozhodně chybět nesmí. A za jeho tvorbu jsme vybrali tisícistránkový román It. Ten je ze všech knih od Kinga asi nejstrašidelnější, nejvíce znepokojující a nejvíce kultovní pro hororový žánr. Román má dvě dějové linky, přítomnost a minulost (s rozpětím několika desítek let), které vypráví o protagonistech, kteří jsou vlastně takovým výběrem stereotypů (šprt, tlusťoch, neduživý chlapec..). První linie popisuje jejich dětství, v barvách Ameriky v 50. letech. King vždycky byl a nadále je posedlý pohnutými lety raného dospívání. Titulní “zloduch“ It, je nejspíše spisovatelův nejikoničtější výtvor, interdimenzionální bytost čisté zlomyslnosti a cizího myšlení, která však na povrchu vypadá o mnoho jednodušeji. Zlý klaun, který zabíjí děti? To zní vskutku hrozně, avšak k překonání tohoto netvora nestačí zbraně, děti budou muset zapojit i vlastní víru k překonání největší zbraně jejich soka, čímž je strach, fobie a schopnost přinutit celé město, aby zapomnělo na zvěrstva, kterých se dopouští. Konec románu je často označován za slabé místo a já s tím bohužel mohu jen souhlasit, avšak kniha je spíše o průběhu, který je děsivý jak v 50., tak v 80. letech, v nichž se hrdinové pokouší navždy uspat hrůzu nahánějící monstrum z kanálů.

Král hororového žánru Stephen King prohlásil toto dílo v roce 1981 nejlepší knihou ve svém žánru. To už samotné napovídá tomu, že kniha s tak prostým názvem bude mít složitý, originální a perfektní zápletkou opředený děj. Jistě jste už všichni slyšeli desítky duchařských příběhů a vlastně vás už ani nebaví a nepřekvapí. Ale tento vícevrstvý příběh o paranormální pomstě, vyprávěný z pohledu čtyř stárnoucích mužů, kteří zabíjejí čas vyprávěním strašidelných příběhů, má v sobě něco velmi vzrušujícího. I když to Straubovi trvalo pár let, než se dostal na pole hororu, Ghost Story byl jeho první a velký úspěch i u kritiky. 

Japonský horor patří mezi ty nejkvalitnější a jedny z mála, které dokážou vystrašit i opravdu otrlého diváka. Ani zde není výjimkou, že povedená televizní adaptace pochází z knižní předlohy. Kruh není jen film o Samaře, jak ho známe z americké televizní produkce, avšak napínavý a mrazivý horor. Příběh hovoří o videokazetě, po jejímž zhlédnutí máte týden na to, abyste vykonali blíže nespecifikovaný čin, jinak zemřete. Přesně týden po zhlédnutí videopásky, čtyři mladí lidé umírají jeden po druhém na srdeční selhání. Asakawa, tvrdě pracující novinář je zdrcen smrtí své neteře. Jeho vyšetřování ho vede z metropole Tokia, které se hemží obavami moderní společnosti, až na japonský venkov – do horského střediska, na sopečný ostrov, a venkovskou kliniku, pronásledované minulostí. Jeho snaha o vyřešení záhady je zároveň závodem o čas a čtenáři nezbývá než lapat po dechu.  

Pokud jste nějakou z těchto knih četli, napište nám jestli jsou tak hrůzostrašné či nikoli.

Simona Irlbeková