Philip K. Dick (1928–1982) patří mezi nejvlivnější autory science fiction 20. století. Jeho romány a povídky, plné paranoie, alternativních realit a otázek po povaze skutečnosti, byly ve své době považovány za podivínské a těžko uvěřitelné. Dnes se ale čím dál častěji ukazuje, že mnohé z jeho vizí předběhly svou dobu a začínají se naplňovat v naší současnosti.
Umělá inteligence a otázka lidskosti
Jedním z velkých témat Dickovy tvorby je hranice mezi člověkem a strojem. V románu Sní androidi o elektrických ovečkách? (1968), podle nějž vznikl slavný film Blade Runner, zpochybňuje autor rozdíl mezi umělými bytostmi a lidmi. V době, kdy psal, šlo o čirou fantazii. Dnes, s nástupem sofistikované umělé inteligence, humanoidních robotů a debat o etice AI, stojíme před podobnými otázkami: Jak definovat lidství? A může mít stroj emoce nebo vědomí? Stačí se podívat na vývoj humanoidních robotů společnosti Hanson Robotics nebo na generativní jazykové modely, které dokážou vést rozhovor tak věrohodně, že se hranice mezi lidským a umělým stírá.
Alternativní reality a virtuální světy
Dick často popisoval proměnlivost reality a možnost existence více vrstev světa. V románech jako Ubik (1969) nebo Tři stigmata Palmera Eldritche (1965) lidé žijí v simulacích, halucinacích nebo manipulovaných světech. Tato témata dnes silně rezonují v éře virtuální reality, rozšířené reality a metaverza. Společnosti jako Meta, Apple nebo Microsoft investují miliardy do vytvoření prostředí, která budou stále obtížněji odlišitelná od reality. Zároveň se objevují filozofické úvahy, zda i náš svět není pouhou simulací – myšlenka, kterou Dick nastolil dávno před érou digitálních technologií.
Totalitní dohled a manipulace společnosti
Dalším opakujícím se motivem byla nedůvěra k moci a strach z totalitních systémů. Povídka Menší hlídka nebo román Muž z vysokého zámku ukazují, jak snadno lze manipulovat s dějinami i současností. Dnes, v době masového sběru dat, kamerových systémů a digitálního dohledu, se Dickovy vize společnosti podřízené algoritmům a skrytým silám stávají realitou. Stačí připomenout čínský systém sociálního kreditu, který hodnotí občany podle jejich chování, nebo roli algoritmů sociálních sítí při šíření dezinformací a ovlivňování voleb.
Drogy, farmaka a rozpad reality
Philip K. Dick byl fascinován změněnými stavy vědomí. V Temném obrazu (1977) popisuje společnost zničenou drogami, v níž mizí hranice mezi osobní identitou a vnější realitou. Současný svět s rozšířeným užíváním psychofarmak, nootropik i experimenty s psychedeliky, je v mnohém podobný jeho literárnímu univerzu. Navíc narůstající problémy s duševním zdravím, digitální závislost a fenomény jako „dopaminová ekonomika“ sociálních sítí vytvářejí realitu, v níž se hranice mezi autentickým prožitkem a chemicky či technologicky manipulovaným stavem stále více stírá.
Dickovy vize jako varování
Philip K. Dick nebyl prorok v klasickém slova smyslu – nebyl vědcem ani futurologem. Jeho síla spočívala v citlivosti k proměnám společnosti a schopnosti dotýkat se témat, která zůstala skrytá pod povrchem. Ukázal, že technologie nezmění jen náš způsob práce a života, ale i samotné chápání reality a lidskosti. Dnes, když žijeme v době umělé inteligence, virtuálních světů, digitálního dohledu a neustálých otázek po pravdivosti informací, se zdá, že Dickovy příběhy přestávají být science fiction a stávají se reflexí současného světa. Jeho dílo tak funguje nejen jako zábava, ale především jako varování, že hranice mezi skutečností a iluzí je mnohem tenčí, než si chceme připustit.
Kubin
