Poslední filmové představení
(úterý 28.6, 23.30 na ČT2)
Režie: Peter Bogdanovich
Hrají: Timothy Bottoms, Jeff Bridges, Cybill Shepherd, Ben Johnson, Frank Marshall, Peter Bogdanovich…
Toto je můj dvanáctý příspěvek sympatickému filmovému portálu Kukátko a já mohu s čistým svědomím prohlásit, že za těch dvanáct týdnů nebylo týdne nabitějšího, než je tento. Budou-li televizní stanice v podobném duchu pokračovat i přes léto, nastane pro filmové fanoušky veliký problém. Dovolená u moře, čundr, kola, voda, hory nebo televize?!? Z takové nabídky je radost vybírat. Ale také škrtat. Dovoluji si ignorovat Forresta Gumpa a Titanic (nechť mi fanoušci prominou, leč o těchto filmech ví každé malé dítě totéž, co jejich režiséři), a jen letmo zmíním, že počínaje druhým červencem startuje na ČT4 maraton přímých přenosů z nejslavnějšího etapového závodu silničních kol Tour de France.
A teď již k vybraným kouskům. Máte v paměti Zkrocení zlé hory z roku 2005? Pakliže ano, vězte, že Poslední filmové představení vzniklo jako adaptace románu Larryho McMurtnyho. No a tento pán není nikdo jiný, než spoluautor scénáře zmíněné zlé hory. Příběh se odehrává v jistém texaském městečku v padesátých letech minulého století a jeho obsahem je pojednávání o všem, co se může postupem času proměnit v životní zkušenost každého z nás. Záštitu nad tímto filmem převzal Peter Bogdanovich, v té době režisér s velmi slibně našlápnutou kariérou. To utvrzuje skutečnost, že Poslední filmové představení je ověnčeno dvěma Oscary a jedním Zlatým glóbem.
Božská Ema
(středa 29.6, 21.55 na ČT1)
Režie: Jiří Krejčík
Hudba: Svatopluk Havelka
Hrají: Božidara Turzonová, Juraj Kukura, Jiří Adamíra, Miloš Kopecký, Josef Somr, Josef Kemr…
Známe Emu Destinovou? Jakpak by ne. No a to je vlastně celé. O čem nebo o kom jiném by měl být film s názvem Božská Ema? Ano, moje teta má ratlíka se jménem Ema, ale…
Jiří Krejčík skáče dějem do období, kdy Ema Destinová svým zlatem v hrdle ohromovala zaoceánskou Ameriku. Zatímco u nás v té době zuřila světová válka s pořadovým číslem 1, Destinová přijímala gratulace od Carusa či Toscanniho. Češi jsou však již od nepaměti velcí vlastenci, a tak Ema nedbaje veškerých varování vyráží na cestu domů, do Prahy. Co bylo dál, na to vám odpoví středeční kanál prvého programu České televize. Mimochodem, už jste zaregistrovali, že by veřejnoprávní televize měla v blízké době radikálně ořezat reklamy? To abychom se už pomalu začali učit chodit k obrazovkám včas!
Roli božské Emy bravurně ztvárnila bulharská rodačka Božidara Turzonová, pro kterou znamenala tato příležitost nastartování větší filmové kariéry. Hudba byla výzvou pro Svatopluka Havelku, známého spíše jako tvůrce pohádkových melodií.
Katka
(čtvrtek 30.6, 20.05 na ČT2)
Režie: Helena Třeštíková
Hrají: Kateřina Bradáčová
Naše dvorní režisérka časosběrných dokumentů se v konkurenci výjimečně kvalitních filmů hlásí o slovo svým nejnovějším počinem z roku 2009. Tentokráte se jejím objektem pozorování stala mladá dívka, kterou strhnul vír drog, alkoholu, krádeží, prostituce, psychického i fyzického strádání. Dokument zachycuje čtrnáct let jejího smutného života od roku 1996, kdy bylo Katce devatenáct let. I když smutného… Možná jak pro koho. Ač je to neuvěřitelné, snad doopravdy neexistuje jediná životní cesta, která by si nenašla své turisty.
Interstate 60
(čtvrtek 30.6, 22.00 na Nova Cinema)
Režie: Bob Gale
Hudba: Christophe Beck
Hrají: James Mardsen, Gary Oldman, Chris Cooper, Amy Smart, Christopher Lloyd, Kurt Russell, Matthew Edison…
Doposud jsem se k tomuto kroku neuchýlil, a tak mi snad bude odpuštěno. Dovolím si totiž k pozvánce na tento film použít svůj komentář z ČSFD. Vyjadřuje zpětnou reakci toho, co ve mně vyvolal. A právě to shledávám za nejlepší lákadlo, jaké může být. Tak tedy; „…Interstate 60 ukazuje správnou cestu. Možná ne pro každého, ovšem přirovnání, že kolem těch nejzajímavějších míst většina lidí jen prosviští, zdá se mi více než trefné. Vyjádřeno slovy Mňágy; „i cesta může být cíl.“ James Mardsen konečně představuje někoho, kdo toto pochopil velmi záhy a kdo přistoupil na hru od samotného začátku. Ale pozor – nenechal se pouze vodit za nos. I v rámci hry je přeci prostor k logickému uvažování a vlastní iniciativě. Jde o samotnou podstatu. Pokud vidím billboard, který zůstává jiným ukrytý, ještě to neznamená, že jsem šílený a mám vidiny. Vždy existuje i druhá varianta – že jsou ti druzí slepí. Gary Oldman, Christopher Lloyd, Kurt Russel, Amy Smart a Chris Cooper jsou představiteli ukazatelů, jimiž by se měl řídit každý, pro kterého není vrcholem celoživotního snažení nalezení rovné dálnice. Zejména pak Chris Cooper sehrál svou roli skvěle, s naprostou bravurou. Šmankote, a Amy Smart – to byl učiněný anděl! Za ním bych šel světa kraj a šel bych bosý. Čili, co mi z toho nesmírně přínosného filmu vyplývá? Inu, nebát se vidět věci jinak, naslouchat, hledat cesty mimo mapu, ale mít u sebe k pomoci vždy svou šťastnou osmičku!“
Nechte Forresta Gumpa nastoupit na Titanic a odplout mimo vaši pozornost. Za tři týdny, nejdéle o Vánocích, je tu máme na dalších programech, ale Interstate 60 – na tu řidič nenarazí každý den. Proto zvolávám „film týdne!“
Jak na věc
(sobota 2.7, 11.55 na Prima)
Režie: Paul Weitz, Chris Weitz
Hrají: Hugh Grant, Nicholas Hoult, Sharon Small, Toni Collette, Rachel Weisz…
Mám za to, že ženám se pod názvem Jak na věc vybaví minimálně deset asociací. Kdežto pro chlapa může jít jen o věc jedinou… Kde vězí pravda? Tak nějak uprostřed. V místech, kde se ženy s muži sráží. Přesto mám pocit, že tento snímek je spíše pro něžnější pohlaví. Anebo pro velmi vyrovnané muže. Jelikož Hugh Grant představuje dokonalý hromosvod závisti. Je pohledný (říkají dámy, ode mě bez komentáře), zábavný (určitě ne víc než já), klátí jednu za druhou (to je toho, kdo ne?), je bohatý (hm, první kámen úrazu), úspěšný (aou…), k tomu všemu bezdětný, bezstarostný, řečeno teenagerskou terminologií je to prostě mrtě free borec. Jak říkám, pánové, nic pro nás závistivé!
Ovšem na každého si osud došlápne. Nejinak tomu je v případě playboye Willa. Dostane kopačky kvůli dítěti, čímž se v osmatřiceti letech dostává do vod, ve kterých ještě nikdy nelovil. A sice do komunity rozvedených a osamělých žen. Ráj? Dost možná, kdyby se mu společníkem místo některé z mnoha pohledných žen nestal devatenáctiletý floutek. A právě v tomto momentě celý příběh doopravdy začíná.
Režie klasické zápletky se ujali pánové Chris a Paul Weitzové, pro něž to byl poslední společný film. Ale pozor na tu zápletku – scénář byl totiž nominován na Oscara!
A závěrem ještě něco k té mužské závisti. Své o tom zajisté ví i Hugh Grant, jelikož roli ´zdědil´ po Bradu Pittovi. Ten byl prohlášen za příliš atraktivního, než aby musel pro seznámení předstírat, že je otcem. Vskutku veliká poklona pro Hugha Granta…
Co žere Gilberta Grapea
(sobota 2.7, 15.40 na Nova Cinema / neděle 3.7, 9.35 na Nova)
Režie: Lasse Halmström
Hrají: Johny Depp, Leonardo DiCaprio, Juliette Lewis, Mary Steenburgen, Darlene Cates…
Že je šťourání v nose jeden z nejodpornějších lidských zlozvyků? Povídejte to Erniemu, který si takto prý masíruje mozek! Námitka hodná retardovaného dítěte. A právě takový Ernie je. Bezstarostné malé dítě v těle rostoucího jinocha. Prosťoučký kluk, který komplikuje život svému staršímu bratrovi, jenž se o něj stará. Johny Depp byl v době vzniku tohoto filmu již docela známým, vždyť natočil Noční můru v Elm Street nebo Střihorukého Edwarda. A tak jeho brilantní výkon v roli staršího bratra Gilberta nepřekvapí natolik, jako mladá tvář Leonarda DiCapria propůjčená zkraje herecké kariéry jedné z nejtěžších rolí, jaké vůbec existují. Zahrát retardovaného člověka, aby to nevyznělo komicky, trapně nebo urážlivě, je úkol přetěžký. Avšak Leonardo zazářil, sledovat jeho společný koncert s Deppem je přirovnatelný k poslechu Mozartovy vrcholné opery ve vídeňském chrámu. A to pozor – Leonardo se nechal slyšet, že hrát Ernieho byla ta největší legrace, kterou kdy zažil…
Co se týče režisérské stoličky, na ní seděl slovutný Lasse Hallström, a zcela jednoznačně se jedná o jeho vrcholnou, ne-li úplně nejlepší tvorbu. Klasický snímek objevující se v různých filmových klubech tentokráte zabloudil i na televizní obrazovku. Je třeba toho využít, vážení!
Srdcová sedma
(sobota 2.7, 18.00 na Nova Cinema / neděle 3.7, 11.55 na Nova Cinema)
Režie: Peter Howitt
Hudba: David Hirschfelder
Hrají: Gwyneth Paltrow, John Hannah, John Lynch, Jeanne Tripplehorn, Virgina McKenna…
Dovedu si představit, že se najde člověk, který si na mou adresu uleví slovy; tak on vynechá Forresta s Titanicem a prskne sem Srdcovou sedmu… Ano ano, přesně tak. Odpověděl bych vám slovy Jiřího Schmitzera „můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je to jediné, co s tím můžete dělat!“
Leč nyní k obhajobě mého rozhodnutí. Srdcová sedma je schizofrenně zpracovaná. Odehrává se ve dvou liniích a bere si na paškál osud Gwyneth Paltrow. Ta v jedné verzi vlak stihne, ve druhé nikoli. Mně z tohoto filmu vyplynulo ponaučení hodné bajky, že na vlak se zásadně nespěchá! Svému osudu člověk neujde, ať udělá cokoli. A co to vlastně ten osud je? Je osudem člověka způsob prožití života, jsou osudem člověka lidé, se kterými se setká anebo je osudem každého člověka smrt? Na tyto a další podobné otázky hledá Srdcová sedma odpovědi.
K hereckým výkonům asi tolik; Gwyneth hraje stejně dobře, jak dobře vypadá, a John Hannah? Ten je nám mužům svým charakterem mnohem bližší než Hugh Grant ve snímku Jak na věc. Srdcové sedmě můžete vyčítat, že útočí na city, že je průhledná a kdesi cosi. Těžko se za to ale zlobit. Ona jen reflektuje, co se nám všem stává alespoň stokrát za den. Na první pohled bezvýznamné maličkosti, které mohou vyústit v… Podívejte se sami.
P.S: Také se vám v Austrálii z roku 2008 líbila jen hudba? Hádejte, kdo je podepsán pod muzikou zde…
Odsouzen k boji
(neděle 3.7, 0.15 na ČT2)
Režie: Nick Broomfield
Hrají: Elliot Ruiz, Yasmine Hanani, Andrew McLaren, Matthew Knoll…
Blížíme se do finále. Odpustím si veškeré narážky a pokusím se vás nalákat na noční exkurzi do města Haditha. Tam došlo v roce 2005 k atentátu Íránců na příslušníka US Navy, což Američané samozřejmě nenechali bez odezvy a rozpoutali odvetné peklo. Odtud by se jednalo o další tuctový akční film na poctu americké chrabrosti a boje s terorismem, kdyby za názvem tohoto filmu nebyla britská vlaječka. Aha! Oni nejsou všichni Íránci teroristé? Cože? Oni mají někteří rodiny s dětmi? Co to říkáte? Že ne všichni souhlasí s válkou a snaží se vprostřed nepokojů žít normálním životem? Nemožné, vždyť takhle to neznáme… A co američtí vojáci? Zapomeňte na všechny vaše představy, vzniknou nové.
A může za to režisér, který točí již od roku 1981, ale až po šestadvaceti letech si jej někdo všiml.
Takoví normální zabijáci
(neděle 3.7, 0.00 na Nova)
Režie: Oliver Stone
Hrají: Woody Harrelson, Juliette Lewis, Richard Lineback, Robert Downey Jr., Tom Sizemore, Tommy Lee, Sean Stone…
A grandiózní závěr ve stylu Tarantina, leč pod taktovkou Olivera Stona. Znáte to. Nebohé děvče prožije nešťastné dětství, načež potká prince na bílém koni, kvůli kterému je ochotná zajít na hranici zákona a ujet s ním přes hory doly. Princ je poté odchycen, uvězněn, dívčina uvržena do roucha smutku. A pak jednoho dne rozevřou se brány věznice a z ní vyjde na svobodu princ na oři černém. Co bude následovat nechť je zvěstováno první větou. Kdybyste snad toužili vědět, kdo je autorem původního scénáře, tak ano. Je to Quentin. A roli prince měl i zde původně hrát Brad Pitt. Ptám se – kdo je atraktivnější než božský Pitt? Můžeme pochybovat o vkusu Olivera Stona, můžeme proti tomu protestovat, ale filmový týden nemůžeme zakončit lépe. Hezké časy.
Josef Vajrauch
