Tandem Svěrák + Svěrák, takové je hlavní lákadlo nového českého filmu Tři bratři. K tomu hudba Jaroslava Uhlíře, trojice hezounů v hlavních rolích a kina praskají ve švech. Přestože jde o pohádku a přestože je půlka srpna.
Režisér Jan Svěrák se svým otcem Zdeňkem jakožto scenáristou spolupracoval už na pěti filmech. Dosud posledním byly Vratné lahve, které nemají s čerstvými Třemi bratry kromě dvou Svěráků společného snad vůbec nic. Namísto stárnoucího bývalého učitele jsou tady tři mládenci, kteří se tak trochu vydávají do světa hledat své štěstí. Během toho diváky sem tam baví a sem tam nudí.
Hlavním problémem celé pohádky je její nesourodost a nevyváženost. A to hned v několika případech.
Zaprvé. Příběh je rozdělen do tří linií, z nich se každá soustředí na jednoho z bratrů a na jednu ze tří známých pohádek. To by ještě nevadilo. Problém je, že se tyto dílčí příběhy vyprávějí postupně. A film (a nejen ten) má prostě a jednoduše končit na konci. Ne v první třetině, potom ve druhé třetině a pak ještě v samém závěru, kdy se tvůrci snaží slít ty tři malé happy endy v jeden pořádný. Snaha je to marná, divák se velkého pohádkového finále nedočká.
Navíc nejsou jednotlivé příběhy vyvážené. Tomáš Klus je sice fešák k pohledání a jeho fanynky jistě blahořečí Svěráka, že při scéně na statku svlékl do půl těla právě jeho, ale ani andělský kukuč, ani muskulatura bývalého pětibojaře nestačí. Příběh bratra Jana je fádní a tak nějak přespříliš načančaný. Naštěstí jsou on i jeho Růženka rychle odbyti.
Druhý příběh o bratru Matějovi vlastně taky není žádná sláva. Zdeněk Piškula sice nezaostává za slavnějšími kolegy a navíc má po ruce nadanou Lucii Marii Šťouračovou jako Karkulku, ale právě v tom je problém. To malé děťátko že se má vdát za o dekádu staršího hajného? Proto zaplaťpánbůh za vtipné momenty v podání Pavla Lišky, který propůjčil svůj hlas holubovi, jenž je díky tomu nejvtipnější postavou ze všech.
Nejlépe tak ze srovnání třech minipříběhů vychází závěrečná část sledující zbrklého bratra Pepu skvěle zahraného Vojtou Dykem, který se zadívá do skromné Marušky ne nepodobné Nastěnce. Stejně tak i ostatní postavy v pohádce na motivy O dvanácti měsíčkách připomenou ruského Mrazíka.
Zadruhé. Zpívání je příliš. Písničky v pohádkách jsou fajn, jak opakovaně dokazuje Disney. Ovšem to platí, jen pokud písně fungují jako doplněk k mluvenému slovu. Ve chvíli, kdy se zpívá úplně všechno, začíná to být skoro k nevydržení.
Napsat deset písniček do pohádky není legrace. Ale rozhodně je to snazší než zveršovat a zhudebnit pohádku vlastně celou. Pak totiž docházejí nápady i těm nejzkušenějším a texty a násilné rýmy můžou občas působit, jako by je vymýšlelo dítě předškolního věku.
Mnohem víc by prospělo, kdyby místo písniček občas mluvil vypravěč. To se sice svým způsobem děje, ale provedení pokulhává. Jako jakýsi vypravěč nebo spíš komentátor zde figuruje Zdeněk Svěrák. Jeho úvod je příjemný, rádoby diskuze s dětmi stejně tak, ale v jiných případech je jeho postava spíše otravná a ještě víc narušuje už tak rozmělněný děj. To je zatřetí.
Tři bratři ale pouze nechybují. Naopak se v nich spousta věcí povedla. Bez debat například herecké obsazení v čele s Ivanou Chýlkovou jako macechou, která si svou roli vysloveně užívá. Vizuální stránka je taky velmi dobře zvládnutá, navíc se natáčelo na opravdu krásných místech, jimž kraluje zámek Hluboká. A přestože písniček je mnoho a ne všechny stojí za to, pár vydařených se ve filmu najde, i když legendárními se nejspíš nestanou.
Děti budou s pohádkou spokojeny skoro určitě. U jejich rodičů to zaručené není. Někdo by mohl namítnout, že pohádky jsou přece určeny právě dětem. Nikoliv. Všechny opravdu dobré pohádky si rádi pustí i dospěláci, pokud v nich aspoň kousek dětské duše stále žije. Jestli si pustí i tuhle, ukáže až čas.
Tři bratři se v moři českých pohádek neztratí a své diváky si našli nejen teď v kinosálech, ale jistě si je najdou i na Vánoce u televizí. Aby z nich však byla novodobá Popelka nebo aspoň Lotrando a Zubejda, potřebovali by krapet méně hudby a o špetku víc lehkosti.
Obávám se, že recenzent opomněl hlavní fakt, a sice že pohádka Tři bratři vychází z minioperek Zdeňka Svěráka, které byly odvysílané v pořadech Hodina zpěvu a kterou řada dětí zná.. To je myslím pro hodnocení této pohádky celkem zásadní.