Neradostné vize společenského vývoje a varování před autoritativními či totalitárními tendencemi ve společnosti nejsou z pohledu filmového či literárního fanouška ničím novým. Snímky a literární díla tohoto typu slouží nejen jako reflexe a připomenutí časů minulých, ale současně jako kritika soudobých procesů. Je pouze a jen otázkou, jak se onen společenský, filozofický a historický přesah podaří na plátně zakomponovat do příběhu. K základnímu antiutopickému vzdělání patří rozhodně romány jako 451 stupňů Fahrenheita od Raye Bradburyho, Konec civilizace Aldouse Huxleyho a přirozeně klasika 1984 George Orwella. Myšlenku dystopické budoucnosti si jako hlavní zvolila pro svoji románovou trilogii Hunger Games i americká spisovatelka Suzanne Collins. Nosným tématem je boj většinové společnosti proti útlaku, tyranii a vykořisťování v krutém postapokalyptickém světě. Snímek Hunger Games je adaptací prvního dílu zmíněné trilogie, který je českým čtenářům znám pod názvem Aréna smrti.
Děj filmu je situován do nespecifikované budoucnosti, kdy na troskách severoamerické civilizace vznikla země Panem, jež zahrnuje hlavní město Kapitol a dvanáct přilehlých distriktů. Celé zemi vládne krutá autokratická elita sídlící v Kapitolu a k udržení hegemonie a připomenutí vlastní převahy pořádá každým rokem Hladové hry. Tato celospolečenská událost má fungovat jako prevence před vznikem povstání, přičemž právě předešlé rebélie a hlavně jejich úspěšná potlačení jsou připomínána skrze tuto nelítostnou a krvavou reality show. Již zde lze rozpoznat, kam autorka, která se podílela i na přípravě scénáře, míří. Implicitně kritizuje konzumní společnost, mediální propagandu, amorálnost vládnoucí elity, kapitalistické vykořisťování ve světovém systému i pasivitu postižených regionů a z části i vkus moderní společnosti, která poptává zábavu typu reality show. Režisér Gary Ross tedy problematizuje do určité míry podobné jevy jako Peter Weir v Truman Show, Paul Michael Glaser v Běžícím muži či Michael Radford v 1984. Každý z uvedených snímku přirozeně užívá jiné nástroje, odlišný typ vyprávění a liší se i v hloubce vhledu do problematiky.
Samotné Hladové hry fungují na principu vyvražďovací reality show, jejíž krutost má paradoxně vyvolat v obyvatelích Panemu rezignaci, bezmoc a apatii k vlastní životní situaci. Každý rok je vybrán jeden mladík a jedna dívka z každého distriktu, aby se v uměle vytvořené aréně utkali na život a na smrt. Systém zastrašování funguje především v morální rovině, kdy Kapitol demonstruje totální absenci morálních či etických zábran v případě zpochybnění jeho nadvlády. Není přece nic krutějšího, než vraždit nevinné děti, které jsou trestány za údajné přečiny svých předků. Navíc před očima jejich rodičů. Důležitým faktorem jsou i movití obyvatelé Kapitolu, kteří mohou vlastními prostředky pomoci svému favoritovi. Podstatný je tedy i mediální obraz každého z účastníků her, protože sponzoři mohou rozhodnout o jeho bytí a nebytí skrze adresované dary. Poměrně trefná reflexe libovůle vládnoucí třídy a odstupu od většinové populace, který mimochodem reprezentuje vyjma očividné materiální propasti i okázalá spotřeba a extravagantní vzhled ve filmu trefně zachycený šílenými kostýmy a barvitým líčením.
Příběh se soustředí na šestnáctiletou Katniss Everdeen, jež se do nelítostného souboje přihlásila dobrovolně, aby uchránila svoji mladší sestru. Ta byla vylosována při první příležitosti jako dvanáctiletá a neměla by prakticky žádnou šanci na přežití. Spolu s Katniss je vylosován Peeta Mellark, jenž její rodinu v minulosti zachránil před vyhladověním. Právě produktivní napětí mezi Peetou a Katniss je hlavním motorem snímku, kdy nám je předkládán zpočátku ambivalentní vztah dvou hrdinů, který zahrnuje vědomí o nevyhnutelné smrti souputníka a vypočítavost na jedné straně, ale současně i pocity vděčnosti, přátelství, solidarity a lásky na straně druhé. Právě vztah ústředního dua rezonuje i celou knižní trilogií a troufám si říct, že jeho zamlženost se podařilo přenést na plátna kin velmi dobře. Divák až do konce filmu prakticky nemá tušení, zda Katniss chová k Peetovi, který ji bezmezně miluje, nějaké hlubší city, či jde pouze o mediální přetvářku, která má sloužit k zisku sympatií a přežití. Opět reflexe mediální praxe v soudobé společnosti.
Tyto dvě základní významové a příběhové roviny, tedy rovina pokřiveného dystopického uspořádání společnosti a sféra morálních kvalit jedince, se prolínají celým filmem. Je zcela na místě přiznat, že fungování systému a širší kontext jeho vzniku je popsán poměrně stroze a více prostoru se soustředí na rovinu lidskou. Kritický pohled na panemskou společnost se omezuje na jednoduché koncepty svobody, rovnosti, lidství a morálky, ovšem v této základní rovině funguje velmi dobře. Vzhledem k zamýšlené cílové populaci snímku je to rozhodně klad, protože takto podaný filosofický či společensko-vědní přesah je snadno stravitelný i pro mladší publikum. Nutno podotknout, že ve filmu je řečeno vše podstatné pro zdařilou percepci snímku, ačkoliv jsou určitá zjištění zmíněna pouze jednou či dvěma větami. Je otázkou, zda považovat za negativum zde uvedené množství informací o systému, který je kritizován. Osobně si myslím, že jeho vykreslení je dostačující, přičemž některé vztahy a základní charakteristiky nejsou uvedeny explicitně, ale spíše si je lze dovodit z kontextu (fragmentace společnosti, apatie obyvatel, celková bezradnost a pasivita).
Atmosférická je především druhá polovina filmu, jež se odehrává v aréně a poukazuje na to, že v i prohnilém a zkaženém systému existuje protiváha ke krutosti a krajní racionalitě. Akčních sekvencí není mnoho, ale většina z nich je natočena sugestivně a působivě. V některých případech je problémem účelově rozklepaná kamera, která má za následek nepřehlednost dění. Zajímavý je i netradiční přístup k hudební stránce filmu, protože ta je velmi upozaděna, což působí velmi osvěžujícím a „svobodným“ dojmem, jelikož hudba tradičně nutí diváka zaujmout určitý postoj a nějak se cítit. Výborným příkladem je situace, kdy se Katniss hlásí jako dobrovolnice za svoji sestru do Hladových her. Hrobové ticho a absence dramatického hudebního motivu výborně vykresluje bezvýchodnost a bezradnost.
Celkově Hunger Games představují pozoruhodně konzistentní dobrodružnou zábavu, která je protkána kritikou mnoha společenských trendů minulosti i současnosti. Pozitivem je charakter hlavní hrdinky, který se v průběhu snímku vyvíjí podobně jako její náhled na vlastní osud. Poznání, že pro přežití je nutno přistoupit na zvrácená pravidla hry, je vystřídáno odhodláním neztratit poslední kapku lidství a naděje na změnu. Ano, Hunger Games pracují s jednoduchými motivy dystopické společnosti, útlaku, romantické lásky a vzdoru, ovšem podávají je velmi svěže, zábavně a nekompromisně. Obrovským plusem je společenský přesah, který film poskytuje skrze kritiku zvrácené totalitární (autoritativní) společnosti. Především funkčnost základních myšlenkových rovin je nepopiratelným plusem, ač jsou zasazeny do na první pohled prostého kontextu, který jsme již měli možnost v různých formách vidět jinde. Kritika amorálnosti, konzumerismu, mocenské elity, moci peněz, mediální propagandy, autoritativního zřízení a společenské pasivity je tímto způsobem předkládána srozumitelně a poutavě. Není to tak hluboké jako například v báječné Truman Show, na druhou stranu je to mnohem přístupnější z hlediska interpretace a chápání. Pokud budou tyto myšlenky alespoň minimálně rezonovat v mladší divácké obci, bude to ohromný klad, na kterém nic nemění fakt, že snímek samotný (jako každé jiné komerční dílo) je do určité míry součástí některých konceptů, jenž implicitně či explicitně kritizuje (z této situace ovšem není úniku). Poslední poznámka je k charismatické Jennifer Lawrence, která se pro titulní roli Katniss asi narodila a je v ní naprosto božská.
Hunger Games / The Hunger Games
Sci-Fi / Drama / Thriller / Akční, 2012
USA, 142 minut
Režie: Gary Ross
Hrají: Jennifer Lawrence, Liam Hemsworth, Elizabeth Banks, Josh Hutcherson, Willow Shields, Leven Rambin, Wes Bentley, Woody Harrelson, Stanley Tucci, Kalia Prescott, Donald Sutherland, Lenny Kravitz
Jaroslav Mrázek
