A.V. Klub: Vy jste někde řekl, že Antikrist je film vyrobený z deprese. Přinesla vám práce na něm nějakou katarzi?
Lars von Trier: Jen to, že pracujete, je pro vás dobré. Já nevím, jestli obsah filmu má něco společného s mou depresí, ale práce na něm mi pomohla ráno vstát. Když jste v depresi, je pozitivní dosáhnout nějakého úspěchu, ale neřekl bych, že by byl tento film zázračným lékem. [Smích.]
AVC: Jak se Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg dostali k natáčení?
LVT: Hledal jsem někoho mladšího [než Dafoe] na začátku a nebyl jsem si úplně jistý, kde bych měl hledat. Pak mi Willem poslal tento e-mail: „Máte něco pro mě na podzim letošního roku?“ A já jsem řekl, „Ano. Prosím. Pojď a pomoz mi. „A já nevím, jestli si on byl velmi jistý, že se jedná o film, na kterém by měl dělat od začátku, ale řekl ano. To bylo fantastické. Pracoval jsem s ním už předtím [v Manderlay].
AVC: Co Gainsbourg?
LVT: Měli jsme delší diskusi s Evou Green a jejím agentem, ale nikdy jsme se nedohodli, a najednou jsme měli velmi málo času a hovořili jsme s Gainsbourg a ona byla velmi horlivá. „Ano, pro ten film umřu!“ řekla.
AVC: Jak jste připravil herce na to, čím vším si ve filmu projdou?
LVT: Hned na začátku jsem je požádal, aby si všechno opravdu pečlivě přečetli, takže se nestalo to, že bych jim najednou řekl: „Teď byste měli masturbovat v lese a podobně“ Protože podle mých zkušeností je velmi dobrý nápad diskutovat o věcech předem. [Směje se.] Ale já nevím, jestli jsme opravdu diskutovali … Byli několik týdnů tady spolu a potom jsme strávili několik týdnů před natáčením. Nemyslím si, že jsem udělal něco výjimečného. Musím říct, že jsem udělal jen velmi málo.
AVC: Nedělali jste moc zkoušek?
LVT: Ne. Normálně jsme spolu samozřejmě mluvili o jejich postavách a pak jsme každý natáčecí den začali se zkouškou, kam herci přinesli nápady, co si myslí, že by mělo být ve scéně. Ale ve filmu je všechno, jak nazkoušené věci, tak první záběry.
AVC: Ve vašem předešlém filmu „Kdo je tady ředitel“ jste používal kameru, která byla navržena pro práci nezávisle na subjektu, ale Antikrist je mnohem více řízené a estetizované dílo. Jaký byl přechod k jinému stylu práce?
LVT: Spoustu obrázků [v Antikristu] můžete najít v některých pracích, které jsem udělal dříve v mé kariéře. Části filmu jsou pro mě příliš načančané. Byl bych rád, kdyby část byla natočena dokumentárně, nebo bychom měli část natočenou na ruční kameru, a byla by hrubší. Ale nikdy nevíte, jaký ten film mohl být. Vždy víte, jak to je, ale nikdy, jak by to mohlo být, takže možná je to všechno dobré.
AVC: Chcete se vrátit k syrovějšímu stylu zpracování?
LVT: To se ptáte toho pravého. Jsem tak hloupý a velmi zmatený, že nemám … možná, možná. Hlavně teď musím bojovat, aby vznikl další film. Myslím, že je to těžké.
AVC: V tuto chvíli není ještě váš produkční štáb v místě, kde se má točit váš další film?
LVT: Oh, ano, produkce je na místě, jistě. Ne, nemluvím o tomhle. Já jsem jen mluvil o mně a tom, jak získám energii natáčet další věci.
AVC: Les ve filmu funguje jako třetí znak. Jeho přítomnost je velmi zákeřná. Jak jste se ho snažil uchopit?
LVT: No, myslím, že tato myšlenka, že příroda může být nebezpečná, je něco, co bylo téměř ve všech mých filmech. Možná to bylo víc o lidské přirozenosti, ale tady šlo o přirozenost přírody. Jo, to bylo velmi důležitou součástí filmu, ale nemůžu říct, že jsme uspěli. Jsem trochu skeptický. Nemyslím si, že se nám to tam podařilo tak dobře. [Smích.]
AVC: Určitě to nevypadá jako z poučky ze školy, že příroda je klidné místo k odpočinku.
LVT: Jo, no, ne. Myslím, že myšlenka na Eden ve filmu je, že to je to klidné místo k odpočinku. Vždycky jsem si myslel, že to je místo, kde byste rádi trávili čas, nejklidnější, romantické místo na Zemi. Film má co do činění s myšlenkou, že možná to tak není, ale je to typické místo, kam bych rád šel.
AVC: Film zaujímá postoje k léčbě a kultuře terapie, které by mohly být velkoryse popsány jako ambivalentní. Jaké jsou vaše názory na terapii a způsob, jakým je používaná ve filmu?
LVT: Jistě, terapie je použitá ve filmu velmi hloupě. Ale takovou terapií, kompetentní terapií, jsem v průběhu čtyř let prošel. Jsem si docela jistý, že je to to nejlepší, co můžete udělat, ale stále to nejlepší není dost dobré. A je pro mě typické, že jsem trochu sarkastický, pokud jde o formální terapii.
AVC: Dalo by se to popsat jako terapie odporu. Postavit se čelem obavám.
LVT: Jo, je to tak. Ale jde taky o myšlenku, že váš mozek prochází mezi tím, takže byste měli mít možnost podívat se na sebe zvenčí, a mít zkušenost, že co prožíváte, je úzkost, a podobné pocity. Cílem je zapojit mozek víc a víc, takže nemusíte dostat jen paniku a utéct.
AVC: Dafoeův charakter chlapa je viditelně špatný pro provázení jeho manželky tímto procesem, ale samotný proces není neodmyslitelně nezdravý.
LVT: Ne, já si to nemyslím. Jediné, v čem si tady dělám legraci je jedno prohlášení, a to že je to jen strach, nic víc. Ten film je ale o tom, že něco se může během toho procesu v realitě skutečně změnit.
AVC: Film je vizuálně ohromující. Co vás ovlivňovalo, pokud jde o obrazy, nebo jaké jiné filmy?
LVT: Jo, no, díval jsem se na docela dost obrazů, především romantické obrazy. Vlastně, některé obrazy z výzkumu, které jsem použil ve filmu, jsou z výzkumu. který jsem chtěl dělat při režírování Wagnerových oper přímo v Bayreuthu před několika lety. Nestalo se, ale měl jsem hodně z těchto romantických představ na dosah ruky. Pokud jde o filmy, odkazuji na konci na Tarkovského a samozřejmě klasické horory, ale ne příliš moderní, protože jsem je neviděl. Když jsem byl ovlivněn některými novějšími, šlo o japonský Ring, Dark Water, a tak dále.
AVC: Myslíte si, že vás inspirují filmy, které jsou teď natáčeny?
LVT: Ne, ne to bylo pro mě velmi neobvyklé, protože jsem měl toto období útlumu, tak jsem si myslel: „No, asi bych se také měl podívat na to, co se děje v těchto japonských filmech.“ Ale normálně ne, já se nedívám na novější filmy. Mám představu, že by bylo zajímavé být někým, kdo se nedívá na všechny nové věci. Protože když se podíváte na nové věci, pak jste typ ovlivněný špatným způsobem. Jste z něčeho nadšení a pak se budete pohybovat v tomto směru, a vás nadchne něco jiného, pak se budete pohybovat v tomto směru. I když se mi to hroutí, pořád mám pocit, že jdu víceméně ve stejném směru bez rozptylování.
AVC: Pro tento film jste zvolil méně omezení, než v předchozích filmech. Byla to příjemná zkušenost moci používat všechny nástroje?
LVT: Důvod, proč jsme neměli více omezení a dogmat nebo tak je ten, že jsem si nemohl pomoct. Samozřejmě, že do určité míry bylo výhodné mít možnost používat více nástrojů, ale neměl jsem to vůbec pod takovou kontrolou, jak bych si přál. Teď už byste mohli pochopit, že jsem tak trochu blázen.[Smích.]
AVC: Usnadnili vám kolegové z týmu práci, aby to pro vás bylo jednodušší?
LVT: Ano, určitě. Byl jsem za ně moc šťastný, oni mi fakt pomohli a myslím si, že možná to bylo proto, že jsem jim ukázal, že jsem na dně a není mi vše jasné,tak mi pomohli ještě víc. Myslím si, že někdo by takhle mohl používat takový malý trik. I když se cítíte v pořádku, řekněte herci, že nemáte plnou moc, a oni vám pomohou. Moji herci to dělali, a byl jsem za to velmi šťastný.
AVC: Vztah s herci byl pro vás asi hodně důležitým předpokladem pro konečný výsledek filmu. Komplikovaly vám hodně práci technické záležitosti?
LVT: Tam to bylo hodně o technických věcech, nad kterými jsem neměl kontrolu. Jak jsem vám řekl, ze stylu jsem nebyl příliš nadšený. Za monumentální obrazy jsem moc rád, ale všechny věci, které měly být realistické, z nich jsem šťastný nebyl. Takže jsem trpěl hodně frustrací, a hodně jsem pil, abych se snažil přežít a byl tam každý den, a takhle vypadá výsledek.
AVC: Co si myslíte o reakcích na film?
LVT: Po zralé úvaze si myslím, že to bylo dobré. Jsem velmi šťastný. Pokud tu jsou někteří lidé, kteří film mají rádi, a jiní, kterým se nelíbí, tak je to pro mě v pořádku, protože nemám v úmyslu dělat filmy pro široký okruh diváků. Musím říct, že jsem trochu překvapen co se týče posuzování filmu v různých zemích. Doteď jsem neudělal film, který by vidělo v Americe více než sto lidí. A kupodivu ve Francii se k filmu staví kriticky, to by mě nenapadlo, protože Francie byla pro mě vždy dobrým trhem. A naopak z míst jako je Polsko a Rusko byly ohlasy velmi, velmi dobré.
AVC: Myslíte si, že to má co dělat s tím, že v některých zemích jsou lidé více citliví na násilí, nebo je to o ochotě přijmout některé z obrazů, které ve filmu prezentujete?
LVT: Myslím, že zejména ve Francii berou ten film hodně vážně. Já jsem vlastně ve filmu trochu míchal s žánry, takže do toho chce někdo úplně proniknout třeba a on by tam úplný průnik být neměl. Možná bych měl víc provokovat, když tenhle druh filmu vypadá, že je tak vážný…
Jae Torr
Zdroj: A.V. Club
