Collider: Tak jaký jste měli den? Nejspíš jste ho strávili s novináři, že?
TOM TYKWER: Ano. Vždycky je to mix příjemného, kdy od lidí dostáváte nadšené reakce, ale je to taky fyzicky náročné.
ANDY WACHOWSKI: Asi se tím budeme živit. My milujeme rozhovory. To je nejlepší. Kdyby tak šlo dělat jen tohle…
TYKWER: Vy už jste jeden z posledních, máme toho dneska hodně za sebou. Ale stejně se s vámi rádi pobavíme, protože ten film zbožňujeme a rádi se s ním chlubíme. Máme potřebu se o tom bavit a cítíme, že film něco podněcuje. Je uspokojivé, že náš film nutí lidi k diskuzi.
Zajímalo by mě, jak dlouhý byl první sestřih Atlasu mraků?
ANDY WACHOWSKI: Střihačův první sestřih měl tři a tři čtvrtě hodiny.
A po vašem prvním sestřihání to bylo jak dlouhé?
ANDY WACHOWSKI: Skoro tři hodiny. Stávají se z nás lovečtí psi, když vkročíme do střižny. Naše první otázka byla: “Jak je to dlouhé?” Řekli nám, že to má tři a půl hodiny. Byli jsme nadšení, protože dostat to pod tři hodiny byla výzva. A když už jsme byli skoro hotoví, řekli nám, že se spletli a že to mělo předtím tři a tři čtvrtě hodiny.
LANA WACHOWSKI: Museli jsme to sestříhat o 47 minut.
ANDY WACHOWSKI: 47 minut. A už jsme se blížili k cíli, potřebovali jsme to dostat pod tři hodiny. Ale ani jsme, myslím, nevystřihli žádnou scénu. Jen jsme utahovali šroubky.
Věříte v testovací projekce? A pokud ano, máte raději projekce pro rodinu a přátele, nebo pro veřejnost? Co jste zjistili, když jste poprvé Atlas mraků promítli?
LANA WACHOWSKI: Většinou to začíná projekcí nám samotným. Většinou děláme docela náročný redakční dýchánek s Tomovou muzikou, a přitom si to promítáme. První projekce byla docela šok. Bylo to jako zjevení, protože instinkty vám říkají, že film je médium, které by mělo vyprávět příběh rychleji než kniha. Ale my jsme zjistili, že oko si na stránce může najít spojitosti a přechody pomocí střihů mnohem snadněji, než ve filmu. Film byl tak agresivně rychlý, že spojitost byla ztracená. Nechytali jsme se, hýbalo se to moc rychle. Tak jsme se rozhodli, že musíme ubrat a překopat první tři kotouče filmu, aby se diváci stihli aklimatizovat. Tak to byl náš první zážitek. Tak jsem zkusil napsat prvních deset stránek v letadle do Costa Ricy, ve kterých jsem experimentoval. A když jsem to přečetl Andymu, pochopili jsme, že klíč je v mozaikové struktuře.
Ale projekce pro rodinu jsou vždycky ty nejintenzivnější. Máme v rodině a mezi přáteli spoustu filmových fanatiků, kteří rozumí filmové estetice a vyprávění, takže vždycky mají skvělé postřehy a připomínky. A taky je vždycky největší zadostiučinění, když se jim líbí něco, co my cítíme.
ANDY WACHOWSKI: Jo, první projekce pro rodinu a přátele byla vtipná, protože tam byla cítit nervozita a strach. Nevěděli, co přijde. Nahnali jsme je do kina, pustili jsme film a teprve potom nám došlo, co se děje. Protože všichni byli obrovští fanoušci knihy. Po projekci se nahrnuli ven a bylo cítit nadšení a úleva. Báli se, jak jsme přetvořili knihu ve film. Mysleli si, že to nedokážeme. A báli se, že nám to budou muset nějak říct, že se nám to nepovedlo. Že budou muset lhát, že se jim to fakt líbí. Ale nakonec z toho byli nadšení.
LANA WACHOWSKI: Tolik emocí.
ANDY WACHOWSKI: Byla to docela sranda.
Určitě mluvím za všechny fanoušky filmu, když se zeptám, jestli jsou nějaké vystřižené scény. Plánujete je dát na Blu-Ray?
LANA WACHOWSKI: Obvykle to neděláme, protože milujeme náš finální produkt. Protože to finální umělecké dílo reprezentuje pokus o to, čeho jsme chtěli dosáhnout. Takže je nasnadě, že musí být někde něco, co se ztratilo kvůli logickému nebo finančnímu omezení ze strany studia. Ale při tomhle filmu jsme stříhali, dokud jsme všichni tři nebyli naprosto zamilovaní do výsledku.
Takže nejsou vystřižené scény.
ANDY WACHOWSKI: Hm, pardon.
[Smích] Ne, ne, to je v pohodě. Jen jsem byl zvědavý.
ANDY WACHOWSKI: Máme nějaké vystřižené dialogy. Možná je pár vystřižených scén, které jsou dobré. Ale stejně…musíme prostě tyhle děti zabít.
LANA WACHOWSKI: Zjistili jsme, že finální střih je vždycky o zabíjení dětí, neboli o těžkých rozhodnutích. Víte, že je to pro dobro věci.
Vždycky se zajímám o počet jetí jednoho záběru. Někdo preferuje metodu Clinta Eastwooda, který dělá dvě jetí, někdo preferuje padesát jetí jako David Fincher nebo Kubrick. Co je pro vás ideální, a kolik jetí nejvíc jste kdy udělali?
ANDY WACHOWSKI: Pohybujeme se někde na středu. Jde nám o naší a hercovu spokojenost. A každý herec je jiný. Někdo dá všechno do prvních jetí a někdo rád zkouší věci, takže je třeba mu dát čas. Takže jsme dosáhli bodu, kde necháváme herce rozhodnout, kolikrát se záběr točí. Je to spolupráce mezi nimi a námi. Kolik jsme měli nejvíc, to ani nevím.
I když si všechno předem naplánujete, na place může být všechno jinak. Jak se liší vaše původní představa od hotového filmu?
LANA WACHOWSKI: Nijak. To neznáme.
Někdo to tak má.
LANA WACHOWSKI: Všechny naše filmy jsou stejné jako scénář.
ANDY WACHOWSKI: Samozřejmě, že proběhl určitý vývoj, nejsme zas tak přísní, abychom si mysleli, že scénář už nejde zlepšovat. Finální verze závisí na střihu a rytmu. První střih byl přesně podle scénáře a některé přechody nefungovaly, protože se tam měnil tón vyprávění například z temného na veselý. Takovým místům jsme museli udělat masáže a najít nové přechody. Výhodou bylo, že film je dostatečně hladký a plynulý, abychom mohli měnit scény. Nastřižením různých scén na sebe z různých příběhů vznikaly nové významy, protože každá scéna měla jinou atmosféru. Takže jsme něco změnili, ale celkově je to hodně blízké tomu, co je na papíře.
LANA WACHOWSKI: Důvod, proč jsme kromě režisérů i scénáristi, je ten, že rádi sledujeme proměnu psaného ve film prostřednictvím umělce. Milujeme sledovat proměnu slovního popisu pokoje v opravdový pokoj…Naše představivost není tak dobrá. Dalším důvodem je ten sociální aspekt. Dohromady se dá skupina umělců, což je skoro cirkus. Proměna papíru v materiální svět vzniká díky hereckým výkonům.
Miluju film Speed Racer, nehledě na všechny ty kritiky!
ANDY WACHOWSKI: Díky.
LANA WACHOWSKI: Díky.
Proč si myslíte, že diváci nepochopili záměr? A přemýšleli jste o pokračování?
LANA WACHOWSKI: Věděli jsme, že je to nejistý projekt, protože my jsme velmi vizuální režiséři. Přikláníme se k nápadům, které ztělesňují naše myšlení vizuálně. A bohužel pracujeme s médiem, které je velmi striktní. Když přijdete do muzea, uvidíte neuvěřitelné množství různých forem umění, ale filmy vypadají všechny skoro stejně. Dobře, některý je temnější, některý barevnější, ale celkově jsou všechny stejné.
ANDY WACHOWSKI: Hlavně co se týče střihačského jazyka.
LANA WACHOWSKI: Jo, vždycky nám přišlo zajímavé, že nikdo nikdy nezměnil jazyk střihu. Střih je jako gramatika. Má velké písmeno a tečku na konci jako věta. A podle nás je teď díky počítačům možné tenhle jazyk pozměnit a zkusit něco víc postmoderního. Jako psal Joyce nebo Rick Moody, kteří se snažili jazykem vystihnout nový způsob vnímání světa. Nevnímáme svět ve větách s velkými písmeny a tečkami. Vnímáme ho jako proud vědomých zážitků a asociací. Chtěli jsme vytvořit ve filmu nové příčiny a následky, které by simulovaly způsob, jakým vnímáme svět.
Atlas mraků má premiéru 22.11.2012.
Zdroj: www.collider.com
Klára Scholzová
