Dlouho očekávaná novinka všemi fanoušky Richelle Mead konečně dorazila na pulty českých knihkupectví. Richelle se odpoutala od upírů a pro tentokrát si zvolila netradiční téma, a to hluchotu. A jak se jí její nová kniha povedla?
Kdesi v čínských horách je vesnice, kterou obývají hluší lidé. Nevědí, co je zvuk a nikdy se nedostali ze své vesnice pryč, protože všechny cesty vedoucí z hory jsou zavalené. Proto mají dohodu s městem, které sídlí pod horou. Hluší vesničané těží v dolech vzácné kovy a posílají je po lanech dolů, za což dostávají dodávky jídla. Vše takto probíhalo po několik generací, jenže teď vyvstává nový problém. Hluší vesničané pomalu přichází o zrak, čímž se jejich dodávky drahých kovů tenčí… a stejně tak i zásoby potravin, které posílá město.
A mezi tím vším zmatkem je i jedna dívka Fej, které se z ničeho nic začne sluch vracet. Dokáže něco s touto beznadějnou situací udělat?
Nechávám se pohltit kaligrafií stejně, jako mě vždy pohltí jakékoli umění. Ztrácím pojem o světě kolem sebe a vlastně ani nevnímám, co její práce říká. 
Teprve když skončím a o krok ustupuji, abych zkontrolovala své dílo, uvědomuji si, jaké zprávy vlastně zaznamenávala.
Smrt. Hladomor. Slepota.
Další pochmurný den v naší vesnici.
Neslyšno začíná v horské vesnici, kdy Fej dokončuje svoji malbu událostí, které se během dne staly. Samotný příběh se rozbíhá velmi pomalu a bohužel během celé knihy se tempo nijak výrazně nezrychlí.
DominoZato čtenáře zaplaví spousta okolních informací, které sice pomohou dokreslit si představu o tom, jak celá vesnice vypadá a jak to v ní funguje, ale právě díky velkému množství těchto detailů, působí kniha dost rozvlekle. Všechna akce, které je v příběhu pomálu, se ztrácí v záplavě informací, čímž výsledným dojmem působí, že se v Neslyšnu nic neděje.
V druhé polovině příběhu se však autorka začíná orientovat na jiné aspekty příběhu a kniha tak chytá nový dech. A právě zde se ukazuje pravé umění spisovatelky Richelle Mead, která si dokáže vyhrát se svými postavami a zvýraznit tak kontrast mezi světem slyšících a hluchých. Autorka například poukazuje na věci, nad kterými by se slyšící čtenář nepozastavil. Jak pojmenovat zvuky, které neznáte a jak je popsat těm, jenž je nemůžou slyšet?
Další stránkou příběhu, která si zaslouží vychválit, souvisí s předchozí situací. Autorka si dokázala vyhrát i se smýšlením bohatých lidí a těch, kteří strádají. Opět svým čtenářům nabízí zajímavý kontrast k zamyšlení.
Ale bohužel, i přese všechny klady, mezi které patří i zpracování čínské kultury, se nemůžu ubránit obavám, že tahle kniha bude pro mnohé fanoušky Richelle Mead zklamáním. Příběh totiž postrádá tu jiskru, která k sobě čtenáře připoutá a nenechá ho knihu odložit, dokud není na konci. Nevyhradí jim to ani fakt, že je kniha napsaná originálně a týká se zajímavého tématu.
Zkrátka příběh nezapadá do toho, na co jsme od této autorky zvyklí. Nemluvě ani o krkolomném zakomponování prvku fantasy, který v jinak „reálném“ příběhu působil jako pěst na oko.
Celá kniha ubíhá pomalým tempem a působí dojmem, že se v ní nic neděje, ale pokud jste zvědaví, jak se slavná autorka popasovala s netypickým tématem hluchoty, směle se pusťte do knihy, třeba se zrovna vám zalíbí.
Richelle Mead: Neslyšno, Domino, 2016
Knihu můžete zakoupit ZDE.
