Prokletá a tajemná místa Čecha Moravy jsou průvodcem po místech, která nahánějí hrůzu díky legendám a úkazům, které nenechají citlivé osoby spát a těm ostatním jitří fantazii po staletí.
Ke cti autorce Veronice Rubínkové musím hned v úvodu poznamenat, že se obloukem vyhýbá notoricky známým místům oblíbených fanoušky tajemna a záhad. Tedy krom prvního příběhu. Ten se vztahuje ke statku Pohádka. Nenajdte asi „provařenější“ lokalitu, než je právě Pohádka s jeho krvavou legendou a vrahem Roubalem. Jinak se ale autorka snaží upozorňovat na místa, která nejsou tak známá. Přitom se k nim váže neméně zajímavý příběh, kterému se dílem osudu i náhody nedostalo tolik pozornosti jako jiným.
Žádnou pecku ale nečekejte. Po pár stránkách si uvědomíte, že s podobnými příběhy jste se setkali snad na každém výletě. Pokud máte naší zemi trochu procestovanou, víte, že je protkaná báchorkami o zazděných slečnách, bezhlavých rytířích, zamilovaných jeptiškách a tragických osudech nešťastných milenců. Každá památka má své strašidlo. Stačí jen její příběh slušně podat.
Právě to se autorce daří. V úvodu každé kapitoly je dobově a více než empaticky převyprávěná legenda tak, jak se snad odehrála. Díky tomu získávají hlavní postavy lidské rozměry a jejich jednání pochopitelný rozměr a současné paralely. Krom toho předkládá i další prameny a možné okolnosti příběhu, který dal vzniknout strašidelné historce. Tady už se jí tolik nedaří.
Autorčina snaha nabídnout ucelený pohled na jednotlivé příběhy je zbavuje jakékoliv tajemnosti. Ve finále si sama nejsem jistá, zda autorka sama na „strašidla“ věří, nebo se snaží lidem jejich představy vyvrátit. Víc se věnuje samotné podstatě legendy než tomu, co na ní lidi tak děsí, čím je živá dodnes. 
Jednotlivé tragické osudy tak jsou spíš jen převyprávěnými pohádkami s reálnými kulisami. Oceňuji snahu autorky dopátrat se v místních kronikách a historických pramenech právě toho šprochu, na kterém bývá kapky trochu.
Že si Veronika Roubínková za svými příběhy dojela a stezky za dávnými tajemstvími skutečně prošla, je znát v zasvěcených radách na cestu, které předává těm čtenářům, kteří by se rozhodli se na některé z prokletých míst vypravit.
Pokud se knihy chopí nějaký fanoušek tajemna, bude zklamaný. Někoho, kdo příběhy naší země zná a nebo již nějakou tu husí kůži ježící situaci zažil, kniha skutečně nezaskočí. V tomto ohledu nepřináší žádné skutečně šťavnaté vyprávění, které by nahánělo strach nebo jitřilo fantazii či zvědavost.
GradaProkletá a tajemná místa jsou spíš takovou cestovní příručkou. Pokud byste se během letních toulek vydali na nějaké ze zmíněných míst, můžete po přečtení knihy zasvěceně poupravit i výklad průvodce včetně historických faktů. Možná mu tím zkazíte vtipnou historku, kterou získává obdivné pohledy sotva zletilých návštěvnic. Možná si tím zpestříte vlastní výlet, nebo objevíte inspiraci, kam vyrazit příště.
Ničím jiným, bohužel, kniha nebude. Nepřináší nic nového, objevného nebo jinde nezmíněného. I přes značné nasazení autorky během jejího pátrání po dávných příbězích v zaprášených kronikách, nenabízí stránky útlé knihy nic, co by nutilo čtenáře se k jejím stránkám vracet a znovu ji číst.
Prokletá a tejmná místa Čech a Moravy, Veronika Roubínková, Grada, 2018
Knihu můžete zakoupit ZDE
