Na loňském Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech byly Knězovy děti jedním ze soutěžních snímků a setkaly se s velmi pozitivními ohlasy. Do běžné distribuce se chorvatský film dostal až o rok později, tedy teprve před pár dny. Společně s přímořskou atmosférou vnesl do českých kin taky netradiční téma v hlavní roli s knězem a kondomy.
Knězovy děti vyprávějí o mladém knězi Fabianovi, který není spokojen s farními statistikami. Úmrtnost je příliš vysoká, porodnost téměř nulová a postupně tak ubývá věřících. Fabian se proto rozhodne situaci změnit. Záhy zjistí, že trafikant Petar prodává ve svém obchodě kondomy a pohled na píchlou duši u kola mu vnukne spásnou myšlenku – co takhle kondomy propíchat?
Petara díky tomu nadále nemusí trápit výčitky z názorů jeho ženy, že prodejem kondomů zabíjí nenarozené, Fabianovi se zase naskytl způsob, jak zvýšit počet narozených. Posléze však zjistí, že trafika pokrývá jen polovinu trhu. Druhou zásobárnou je lékárna, kam si navíc ženy chodí pro antikoncepci. Lékárník Marian se nicméně ke dvojici a jejich podivnému plánu přidá a záhy jsou na ostrově k dispozici pouze děravé kondomy a vitaminy namísto antikoncepčních pilulek.
Následky na sebe nenechají dlouho čekat. Ženy se postupně začnou zakulacovat a porodnost se pomalu zvyšuje. Jenže neplánované těhotenství s sebou samozřejmě nepřináší jen radost (někdy ani tu ne). Jednou nemá žena dostatek peněz na obživu, jindy neví, s kým dítě čeká, někdy dokonce zabije budoucího otce medvěd.
Snímek se už od prvních záběrů podporovaných rozvernou hudbou tváří jako komedie. Komedie odlišná od těch hollywoodských – stavějící na zajímavé zápletce a prostém, ale o to inteligentnějším humoru. Po chvilce však divák zjistí, že legrace se nedostavuje. Hudební motiv sice přetrvává, ale příběh postupně nabírá na vážnosti, až se v závěru přemění (aspoň z hlediska příběhu) v opravdové drama.
Jenže tenhle přerod tak docela nefunguje. Úvodní půlhodinka je totiž příliš harmonická a divák v ní nenajde žádné známky toho, že by se měla situace nějak výrazně zvrtnout. Na druhou stranu nefunguje úvod ani jako ticho před bouří, neboť ona bouře je, alespoň z pohledu zpracování, spíš takový lehký jarní deštík.
Divák tak po celou dobu sledování balancuje někde na pomezí mezi komedií a tragédií. Chvilku se miska vah nakloní k jedné straně, chvilku ke druhé. Výsledkem však není ani tak zajímavé propojení dramatické a komické linky jako spíš zmatený divák.
Z nápadu se přitom dalo vykřesat víc. Hlavní zápletka je neotřelá, a kdyby se tvůrci rozhodli, že natočí čisté drama nebo ryzí komedii, mohl být výsledek o poznání lepší. Z potenciální vynikající komedie však ve výsledné podobě filmu zbyly pouze zárodky. A namísto pečlivě vybudované dramatické linky je zde jen pár silnějších motivů, které však ve výsledku vyznívají spíš do prázdna a diváka příliš nezasáhnou.
Totéž platí o zajímavých sociálních otázkách, jako je adopce, vztah církve a okolí, neřesti kněžích nebo potraty. Ty se sice v příběhu mihnou, ale ve změti porodů a těhotenství jako by jen tak přeletěly kolem. Někdy je méně sice více, ale v tomhle případě to je až příliš málo.
Herci pak mohou předvádět sebelepší výkony, prostředí chorvatské vesnice může být v příběhu sebefunkčnější, ale Knězovy děti se ani tak nepodaří vytáhnout nad hranici lehkého nadprůměru. Stačilo by přitom vybrat si z variant drama – komedie jednu a nepostávat nerozhodně mezi nimi pouze s občasnými úkroky tím či očním směrem. Pak je těch tisícovek použitých kondomů na natáčení vážně trochu škoda.
