47 Róninů je film, který je rozporuplnostmi přímo prošpikovaný. Je to vidět už z postu režiséra a jména hlavní hvězdy – režie se ujal téměř neznámý Carl Rinsch, kdežto v hlavní roli divák spatří slavného Keanu Reevese.
Také premiéra tohoto snímku se dlouho odkládala (původní datum vydání bylo stanoveno na 21. listopadu 2012), zejména z důvodu velkých produkčních problémů (neplánované přetáčky, překročený rozpočet). Na začátku roku 2014 se však lidé dočkali a do kin vtrhlo 47 neposlušných samurajů toužící po pomstě.
Příběh ukazuje mladíka, jehož, ztraceného v lese, najdou samurajové v čele se svým pánem. Ten se rozhodne ušetřit hochův život, a tak tento míšenec Kai, napůl Japonec a napůl Brit, zůstává ve službách Lorda Asana, jehož dcera Mika si tajemného mladíka oblíbí a chová k němu náklonnost. Čas plyne a z chlapce i dívky se stávají dospělí lidé.
Kai je ostatními opovrhován a přehlížen, kdežto Mika se má brzo vdávat. Na návštěvu k Lordu Asanovi zavítá pán vedlejší provincie Lord Kira i samotný Šógun (vládce všech japonských provincií). Lord Kira však s pomocí své společnice, čarodějky Mizuki, zosnoval plán, kvůli němuž je Lord Asano nucen spáchat rituální sebevraždu a jeho samurajové se tak stávají Róniny (ztrácejí pána). Kai je prodán do otroctví a uplyne rok, než se události dají do pohybu.
Po roce, kdy má dojít ke svatbě Miky a Lorda Kiro, se Róninové v čele s Kaiem (který jako jediný dokáže porazit čarodějku) vydávají pomstít svého pána. Tuší, že je to bude stát život. Ale samuraj nemůže nechat smrt svého pána bez pomsty.
Na film se sice dlouho čekalo, ale o to větší vyvolával očekávání, zejména po vypuštění traileru. Zklamání bylo proto po premiéře značné, ale že by se jednalo o vyložený propadák, to se říci nedá. Co se nedá snímku upřít je fakt, že tato jediná americká adaptace známého příběhu o 47 Róninech stojící vedle sedmi japonských, dokáže Evropanovi i Američanovi tuto tématiku smysluplně přiblížit. Japonská kinematografie má odlišnosti, díky nimž ji většina lidí nemusí pochopit ani přijmout. Americká verze se sice striktně nedrží předlohy, ale pokud si příběh mění, pak jen proto, aby byl bližší divákovi.
Je pár důvodů, proč by vás tenhle film mohl velmi zaujmout. Zaprvé tajemná a přitažlivá japonská kultura a mytologie, zadruhé Keanu Reeves. Film však dává od každého jen tak akorát a snaží se najít rovnováhu mezi přitažlivostí zápletky, japonské kultury a hereckým obsazením. Divák, který přijde kvůli obdivování japonské mytologie, si tak bude zoufat, že tam toho není dost. A kdo se půjde na film podívat proto, aby si užil Reevese, bude zklamaný, že herec poslední dobou točí filmy, které nevyužijí naplno jeho potenciál. Proto je lepší jít na film aspoň s minimálním povědomí o příběhu a ne příliš vysokým očekáváním.
Vytknout se rozhodně nedají počítačové triky, v postprodukci měli určitě napilno. Úvodní lovecká honička, scény s čarodějkou Mizuki nebo boj s Tengui – tyto chvíle promítané na plátně jsou pastva pro oči. To přiměje člověka se ke konci filmu zamyslet, proč toho z japonské mytologie nebylo odhaleno o něco víc. Filmu se docela věrohodně podařilo zachytit atmosféru Japonska, která společně se záběry na malebné krajiny dává 47 Róninům příjemný nádech.
Naopak drsnou stránkou věci je nespravedlnost přísně rozděleného společenského systému a zvyky, které nutí bojovníka zabořit dýku do vlastního těla a ještě to považovat za čest. I to film ukazuje v plné „kráse“, což mu přidává na vážnosti. Kdo by čekal komické laškování mezi samuraji, bude zklamán. To vše navíc doplňuje podmanivý a zároveň energický, úderný hudební podkres Ilana Eshkeriho. Snímek přináší epickou finální bitvu, která je hned vedle úvodní lovecké scény jeho nejpůsobivější částí. I když je konec typicky hollywoodský, spojuje v sobě to nejlepší z japonské a americké kultury, takže to zdaleka není happy end.
Jak už bylo napsáno výše, 47 Róninů má nevyužitý potenciál. Film mohl být bez problémů akčnější, mohl mít spád a hloubku, kterou tu člověk nenajde. Alespoň ne v takové míře, v jakou doufá. Vyřešila by to zejména kratší stopáž, stačilo by o pouhých patnáct minut a hned by to bylo o něčem jiném. Nebo naopak nechat delší stopáž, ale naplnit ji dramaticky zajímavějšími scénami, než poněkud trapným vztahem Miky i Kaie.
Proto je 47 Róninů tak kontrastující. Na jedné straně tu jsou rozvleklé pasáže, které sice upevňují atmosféru, ale dosáhly by úplně stejného efektu, i kdyby byly kratší. Je to spousta atmosférických záběrů, které jsou nesporně krásné, ale jinou úlohu nemají. Skáčeme z jedné fantastické lokace na druhou a setkáváme se se zajímavými postavami, které už v dalším příběhu neúčinkují. Naštěstí to všechno drží pevně pohromadě díky Kreanu Reevesovi, který z minima těží maximum. Režisér dobře věděl, že tenhle herec dokáže všechno říct pohledem a výrazem tváře, takže mu moc textu nedal. Bojové scény jsou sice fajn, ale ať se Keanu snaží sebevíc, do japonského světa tak úplně nezapadá.
47 Róninů mělo dobře našlápnuto, ale zakoplo, ztratilo rovnováhu a plánované slavnostní entrée se nakonec nekonalo. I přesto se nejedná o žádný potupný propadák, film má určitou úroveň, z níž neslevuje. I když ta mohla být mnohem vyšší.
47 Róninů
47 Ronin
USA, 2013, 119 minut
Hrají: Keanu Reeves, Tadanobu Asano, Rinko Kikuči, Cary-Hiroyuki Tagawa, Yorick van Wageningen, Hirojuki Sanada, Togo Igawa, Džin Akaniši, Kó Šibasaki, Min Tanaka
Vojtěch Hamerský
