Neuvěřitelně citlivě natočené a nesmírně poutavě zpracované drama s neobyčejným vypravěčem!
V současnosti není v Hollywoodu mnoho režisérů, o kterých může divák s čistým svědomím říci, že zatím nešlápli takříkajíc vedle. Když budete pilně pátrat, přirozeně narazíte na výjimky, které potvrzují pravidlo. Pro někoho tou výjimkou může být Christopher Nolan, pro někoho zase například Frank Darabont. V mém případě se na přední příčku tohoto pomyslného žebříčku dere Stephen Daldry. Ačkoliv jeho režijní filmografie není nijak zvlášť obsáhlá, jsou v ní ukryty opravdové skvosty jako Billy Elliot, Hodiny či Předčítač. Posledním zářezem na režijní pažbě původem britského režiséra je snímek Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko, ve kterém se snaží nevtíravou formou uchopit bolest lidí zasažených tragickou ztrátou blízké osoby.
Daldry se pustil do nelehkého úkolu, když si jako hlavního hrdinu vybral mladého chlapce Oskara Shella, který trpí Aspergerovým syndromem, což je porucha autistického spektra, jež se projevuje problémy především ve sférách sociální interakce, komunikace a představivosti. Charakteristickým rysem je neschopnost rozlišovat mezi sociálně přiměřeným a nepřiměřeným chováním. Z hlediska intelektu nebývá obvykle problém, ovšem sociální a emoční dovednosti vždy výrazně zaostávají za kognitivním vývojem. Tato skutečnost je ve filmu mnohokrát názorně zobrazena a člověk může mít zprvu pocit, že bude velmi těžké ztotožnit se s tímto typem hrdiny. Jak už to v životě bývá, opak je pravdou.
Nosnou linkou celého příběhu je snaha Oskara a jeho rodiny vyrovnat se se smrtí otce, který zahynul při teroristických útocích na Světové obchodní centrum v roce 2001. Přirozeně Daldry diváka nejdříve pomalu zasadí do kontextu, přičemž vykresluje velmi silný vztah mezi synem a otcem, což mu následně poskytne široký prostor pro vysvětlení motivací a jednání dalších postav. Tom Hanks ztvárnil roli otce, Thomase Shella, jenž je vcelku úspěšným newyorským klenotníkem, zatímco Sandra Bullock se s grácií sobě vlastní chopila role matky. Ta nemá ke svému synovi tak blízko jako jeho otec. Thomas, ačkoliv si byl vědom synova handicapu, se vždy snažil jednat s Oskarem jako s každým jiným a naopak motivovat jej k sociální interakci a překonávání vlastního strachu. Právě nevšední pouto mezi otcem a synem, další vztahy uvnitř rodiny a následně jejich transformace po tragické události jsou jedním z hlavních motivů celého snímku.
Zmíněný výjimečný vztah Oskara s jeho tátou je hlavním hybatelem příběhu, protože dokáže chlapce motivovat k jednání, které mu vždy dělalo největší problémy. Oskar, který se měsíce po útocích nedokáže smířit s úmrtím otce, čirou náhodou nalezne v jeho věcech tajemný klíč se záhadným vzkazem, kterému jeho dětská a nevyrovnaná mysl připíše zásadní význam. Otázkou zůstává, zda je to opravdu poslední z rébusů, který si pro Oskara tatínek před tragickou smrtí připravil, nebo je to pouze konstrukt v hlavě malého kluka, jenž se zoufale snaží přiblížit se zase trochu blíž nejmilovanější osobě, jež pro něj byla vším. Hlavní hrdina se tedy odhodlaně pouští na cestu za poznáním a za nalezením pasujícího zámku k magickému klíči. Cestou potkává spoustu zajímavých lidí, nahlédne do řady lidských osudů, zažije radosti i nejedno zklamání a mnohdy je nucen čelit vlastnímu strachu a zakořeněným obavám.
Je patrné, že už kontext, kterým je 11. září, samotná tématika rodinné tragédie a dítě s Aspergerovým syndromem jsou indicie nahrávající citlivému, emotivnímu a silnému příběhu. Nutno přiznat, že Daldry nesklouzává k levnému moralizování a patetickému posmrkávání. Celý příběh je totiž poměrně neortodoxní výpovědí neobyčejného hlavního hrdiny a působí naprosto přirozeně a upřímně. Celkový přístup k vyprávění působí zcela nenásilně, protože sleduje dětskou logiku dítěte, které hledá smysl i ve věcech, ve kterých prostě není. To je přesně případ teroristických útoků v New Yorku a spousty zmařených lidských životů. Velmi poutavě také režisér zachytil vztah Oskara s matkou a jeho proměnu v průběhu filmu. Sandra Bullock odvedla v poměrně malé roli opravdu kvalitní výkon a je radost vidět jí opět ve formě, jako tomu bylo v případě Zrození šampiona v roce 2009. Tento snímek je ovšem našlapaný zdařilými hereckými výkony, přičemž dva jsou extrémně nadstandardní. Prvním je na Cenu Akademie nominovaný Max von Sydow, jehož výkon v epizodické roli je brilantní a jeho postava je pro pochopení podstaty snímku velmi důležitá. Nicméně hlavní hvězdou je Thomas Horn, protože příběhu dodává neuvěřitelné množství energie a navíc je absolutně přesvědčivý v roli chlapce se zmíněnou poruchou. V neposlední řadě radno zmínit, že Alexander Desplat vytvořil báječnou hudbu, která nádherně dokresluje prakticky každý silnější okamžik snímku a ještě posiluje již tak silný zážitek z dobře odvedené práce. Jedinou závažnější výtkou je poměrně dlouhá stopáž, což se projeví zhruba v polovině filmu, kde tempo malinko zakolísá.
Suma sumárum se jedná o zajímavé drama, které na první pohled vypadá jako prvoplánový útok na slzné kanálky, ale naštěstí pro diváka nabízí poutavě natočenou sondu o rodině, ztrátách a potřebných životních vítězstvích. A to hned z několika perspektiv.
Jaroslav Mrázek
Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko
Extremely Loud & Incredibly Closer
Drama, 2011
USA, 129 minut
Režie: Stephen Daldry
Hrají: Thomas Horn, Sandra Bullock, Tom Hanks, John Goodman, Viola Davis, Max von Sydow, James Gandolfini, Jeffrey Wright, Adrian Martinez
