Francouzský snímek Nedotknutelní, který se nenápadně vyšplhal až na vrchol diváckých žebříčků, dává dohromady typicky nesourodou dvojici a rozehrává tragikomický, velmi současný a dojemný příběh.
Bohatý postarší aristokrat Philippe má všechno kromě schopnosti se hýbat. Po nehodě je upoután na invalidní vozík a ovládá jen hlavu. Ani tak však neztratil chuť do života, a tak mu asistentka shání další a další pomocníky, kteří by mu den co den pomáhali a vnášeli do jeho života aspoň trochu fyzické svobody. Žádný z pomocníků však takovou práci dlouho nevydrží. Je to psychicky i fyzicky náročné, vyžaduje to neustálou přítomnost, a Phillippe je navíc dost vybíravý. Ne každý se mu zalíbí, a tak je na své ošetřovatele kvůli každé chybičce nepříjemný.
Z naprosto opačné strany společnosti přichází Driss, který nemá nic kromě své svobody. Ani on však neztrácí optimismus. Energie má na rozdávání, je inteligentní a cílevědomý. Nebo spíš tvrdohlavý. A tak když ho matka vyhodí z domu a jemu se naskytne příležitost pracovat pro Phillippa (jinak řečeno užívat si poprvé v životě luxusního bydlení), kterému se tento mladý, drzí a nekorektní černoch velmi zalíbí, řekne si, že to zkusí. A nejen to. Že to vydrží.
Spojení dvou nesourodých světů a osobností je příjemně jiskřivé, vtipné a přínosné pro obě strany. Ač Phillippa před Drissem všichni varují, mladík nemá důvod krást nebo svého svěřence využívat. Dobře ví, že jakmile se člověk jednou dostane na scestí, těžko se dostává zpátky. Užívá si víceméně pohodlného života, který jeho nová práce přináší, ve srovnání s těžkým bojem o přežití, na který byl předtím zvyklý. Kromě pečlivé péče o fyzicky (a zpočátku i psychicky) bezmocného muže Driss zvládne i posunout několik dalších životů o pořádný kus kupředu.
On je motorem nejen příběhu, ale i mnoha proměn k lepšímu, které se během filmu odehrají. Ač se v prostředí a v ději naskytlo spoustu příležitostí ke krutým zvratům k horšímu, tvůrci se rozhodli držet se optimistického tónu, což je dobře, protože oba hlavní hrdinové už to mají tak dost těžké, než aby ještě museli překonávat další překážky. Ač se děj vyvíjí velmi pozvolna k celkem předvídatelnému konci, film ani na chvíli neztrácí dech. Naopak. Je velmi zábavný, napínavý a dojemný. Inteligentní scénář, chvílemi civilní a chvílemi příjemně nadsazený, vede skvěle charakterizované postavy k cíli, nenásilně a uvěřitelně.
Představitel ochrnutého hrdiny si vystačí s minimálními výrazovými prostředky, což je v jeho stavu nasnadě. Ale i jeho povaha je velmi skromně načrtnutá, takže nemáme ani na chvíli pocit, že by nás tvůrci prostřednictvím jeho handicapu vydírali. Nemá záchvaty sebelítosti ani sebevražedné sklony, jen už se prostě s některými činnostmi rozloučil. Ženy mezi ně kupodivu nepatří a právě milostná zápletka (a ne jedna) jsou hlavními motivy filmu.
Láska zde však není ani trochu kýčovitá. Film se neobyčejně dovedně vyhýbá většině filmových klišé. I když sledujeme slovní konfrontace nesourodé dvojice, balení nepřístupné asistentky, nepovedené rande nebo “změkčení” drsného mladíka, všechno je takové, jak jsme to ještě neviděli.
Není to jenom tím, že by byl jejich svět tolik vzdálený našemu. Různorodost prostředí, ve kterém se děj odehrává, je stejně neznámý pro nás jako pro hrdiny. Ale jde především o lehkost a svěží nadhled, se kterým tvůrci zachytili každičký okamžik životů hrdinů, od nejobyčejnějších úkonů až po osudová rozhodnutí. Vše je spojené do jednoho celku, ze kterého nic nevybočuje, nic a nikdo na sebe nestrhává pozornost. Ani vozík, ani bolest, ani bezmoc, ani chudoba či bohatství, upjatost nebo drzost. Přestože je film poskládaný z naprosto nesourodých prvků, výsledek je úžasně celistvý a funkční.
Nedotknutelní chytnou za srdce každého a jsou skvělým filmovým i emocionálním zážitkem. A důkazem, že evropská kinematografie nemá zapotřebí obří rozpočty, aby se vyrovnala Hollywoodu.
Nedotknutelní
Intouchables
Francie, 2011, 112 minut
Režie: Olivier Nakache, Eric Toledano
Hrají: Francois Cluzet, Omar Sy, Anne Le Ny, Clotilde Mollet, Cyril Mendy, Emilie Caen
Klára Scholzová
