Pro severskou historii v našich učebnicích dějepisu není zrovna moc prostoru. O to zajímavější pak je dát šanci historickému dramatu dle skutečných událostí a rozšířit si obzory sledováním napínavého, romantického a celkově kvalitního filmu. Královská aféra přišla do našich kin už obtěžkána filmovými cenami a na zajímavosti jí přidává i skutečnost, že se z velké části natáčela v Čechách, nemluvě o výborných plakátech a “exotickém” zjevu ústřední trojice.
Příběh se pohybuje na hranici mezi romancí a historickým dramatem, pokoušejícím se pojmenovat příčiny a důsledky neúspěchu osvícenské revoluce v Dánsku v druhé polovině 18. století.
Bylo by nepravedlivé tvrdit, že se jedná pouze o romanci, byť tato linie je nejen příběhově, ale i divácky zásadní. Bez oné romance by to totiž byl “pouze” film přesně zachycující události, které se v různých proměnách opakovaly v oné době po celé Evropě. Řeč je o nástupu osvícenství, které postupně a trvale vytlačilo náboženskou a šlechtickou nadvládu a tmářství s tím spojené.
Proč je milostná zápletka tak důležitá? Dánský král je tak trochu blázen a zcela nepokrytě za něj rozhoduje Státní Rada (v politických záležitostech) a macecha (v personálních záležitostech). Je třeba, aby se oženil, a tak mu je “dohozena” britská šlechtična Karolína Matylda Hannoverská. Je to mladičká žena, nezkušená, naivní, ale vzdělaná a krásná. Odcestuje do Dánska, přijme cizí jazyk za svůj a dokonce se i těší na svého zdánlivě ideálního chotě, kterého dosud neviděla. Všechny její iluze jsou však zmařeny hned během prvního dne. Král se chová jako rozmazlený, zlomyslný a psychicky labilní kluk, který ke své manželce nic necítí a ani nebude. Karolína se v něm city vzbudit nesnaží. Porodí syna, čímž dle vlastních slov splnila svou manželkou povinnost, a tím je to pro ni uzavřená záležitost. Král odjíždí na dlouhou cestu po Evropě, kde se však jeho psychický stav horší, a ani Karolína není ve svém “domácím vězení” zrovna dvakrát spokojená. Dalo by se říct, že jen přežívá, stejně jako král.
To se však v obou případech změní díky jedinému muži, kterým je doktor Johann Struensee. Je sice chudým doktorem a průkopníkem osvícenství v dánské části Německa, což z něj dělá nepřítele královského dvora, ale vlivem dvou šlechticů, kteří by se rádi zase dostali k moci, a díky svým literárním znalostem, se stane dvorním lékařem samotného krále Kristiana VII. Král si na svém novém rádci, příteli a psychologovi v jedné osobě vypěstuje doslova závislost, a Struensee se nově nabytému vlivu nebrání. Na dvoře navíc potkává mladou královnu, do které se po delším období oboustranné nevraživosti zamiluje. Královna v něm najde někoho, s kým si po dlouhých letech izolace může konečně upřímně a zajímavě popovídat, a to nejen o literatuře, ale i o osvícenských myšlenkách. Jiskří to mezi nimi však i fyzicky, a to opravdu hodně. Scházejí se spolu noc co noc a je jasné, že tahle idylka, kdy nerozlučná trojice koexistuje ve vzájemné lásce, potřebě a pomoci, nemůže v nejistých časech dlouho vydržet.
Doktor totiž ještě ke všemu přemluví krále, aby v Radě přednášel revoluční návrhy, které pomalu ale jistě obrátí Dánsko demokratičtějším směrem. Vše vypadá nadějně a dokonce dojde i ke státnímu převratu. Víc než závist, intriky a pomluvy u dvora však snahy o spravedlivou vládu podkopává samotná podstata státního zřízení – lidé. I ti, kterým jste se snažili zajistit lepší život, se proti vám můžou nakonec obrátit.
Trojice, která na chvíli změnila tvář Dánského království, tak ve zbytku filmu zažívá strmý pád, aniž by jeden druhého mohli zachránit. Milostný trojúhelník ani zdaleka není typickým milostným trojúhelníkem. Král miluje víc svého doktora, než svou ženu a syna. Jeho vztah k nim oběma je zcela oproštěn od sexuálního podtextu, protože mnohem víc potřebuje psychickou podporu. Díky doktorovi však ke své manželce opět najde cestu, a opačně to platí také. Doktor krále sice klidně využije ke svému prospěchu, ale má ho skutečně rád a pro jeho duševní rovnováhu zapře i vztah s královnou. I královna dobře ví, kdy je třeba vášnivý vztah ukončit, protože na prvním místě má blaho svých dětí, potom blaho země, a potom teprve lásku.
Ač je příběh plný násilí, zrady a sobeckých zájmů, vztahy mezi postavami jsou vesměs upřímné, zbavené historického patosu i filmového přehánění. V jiných filmech pojednávajících o obdobných událostech se mocní lidé uchylují k velkým gestům, sebelítosti a přílišným krutostem. Ale v tomto případě jsou hrdinové lidští a jejich chování se pochybuje zcela v mezích uvěřitelnosti. I když jde o kontrarevoluci a svržení krále, králova macecha jakožto hlavní protivník kladné hrdinky víc přemýšlí, než jedná. Neuchýlí se k popravě pro osobní potěchu či pomstu, ale pouze proto, že lid si ji žádá. Sice sledujeme kruté činy, ale každý z nich je pouze reakcí na jiný, stejně výrazný čin.
Hlavní zásluhu na tom, že film dobře funguje, má ústřední trojice. Herci byli skvěle vybráni a sehrávají své role naprosto procítěně. Nejtěžší by se mohla zdát role psychicky nestabilního krále Kristiána, jehož představitel Mikkel Boe Følsgaard přesně vystihl všechny rysy královy nemoci od bláznivého dovádění, přes krutou lhostejnost ke všemu kolem sebe, až po zranitelnost a záblesky jasného, ale dlouho skrývaného rozumu. Dokáže být odpudivý, politováníhodný i sympatický.
Stejnou míru sympatií i odporu cítíme k doktoru Struenseemu (Mads Mikkelsen), přestože jeho postava je po většinu času ztělesněním síly, psychické vyrovnanosti a chladné logiky. Pod tváří jako by vytesanou do kamene však tušíme ještě bouřlivější emoce, než jaké prožívá král, který má tu výhodu, že může dát průchod jakémukoliv pocitu a rozmaru. Struensee není člověk, kterého bychom měli litovat. Odtrhl se od přísně nábožensky založeného otce, aby jako nezávislý lékař sepisoval své revoluční myšlenky. A když se dostane ze dna společnosti až ke dvoru, nevádá využít šance a na chvíli se stát nejmocnějším mužem v zemi, aniž by ho jedinkrát bodlo svědomí, že využívá nesvéprávného krále, jenž mu bezmezně věří. Až láska ke Karolíně dává doktorovi lidštější rozměr. Sám je ze síly citu zmatený, ale naplno mu propadá. Ze všech postav prožívá nerychlejší vzestup, ale také nejstrmější pád, a proto je nejtragičtější postavou. Ztvárnit takto rozporuplného muže musel být velmi těžký úkol.
O něco lehčí to měla Alicia Vikander se svou postavou jemné ale vášnivé královny Karolíny. Utrpení od začátku přijímá s kamenou tváří a se ctí. Lásku prožívá naplno, ale vždy zůstává oddanou královnou. I ona na konci musí čelit nepředstavitelně krutému údělu. Je to právě Karolína, kdo příběh vypráví a posouvá za hranice filmu, protože její postava je nejvyrovnanější. Krása se v této mladé herečce snoubí s odvahou, hrdostí a vášní. Je neodolatelná, a o to ironičtější je, že její filmový manžel k ní nic necítí, a to ani fyzicky. I ostatní herci se výborně zhostili svých rolí, ale vedle emotivní ústřední trojice jsou jejich postavy spíš nevýrazné.
Zvláštní propojení tří hlavních postav, téměř úplně zbavené žárlivosti i majetnických sklonů, je chytře propleteno s dějinnými událostmi, které se na pozadí, či někdy v popředí královské aféry odehrávají. Ač se v průběhu zdá, že je příběh roztříštěný a ne moc dobře vyvážený, opak je pravdou. Na konci vyzní hlavní sdělení zcela jasně a srozumitelně, doprovázeno velmi silnými emocemi. Prosté ale účinné symboly a gesta jsou o to působivější, že se film ani na chvíli nesnaží kázat, moralizovat, ani ždímat emoce.
Ke konci filmu se tempo a napětí stupňuje, až nakonec přirozeně vyvrcholí neobyčejně prostými scénami. Funguje to však opravdu výborně. Díky tomu, že tvůrci netlačili na pilu, divák má pocit, že k pochopení došel sám, a navíc prostřednictvím zcela civilních scén a dialogů. Malé odlišnosti filmu oproti americké produkci nejsou rušivé, ale naopak vzrušující. A to jak jemná i drsná dánština, neokoukané tváře herců, i nezvyklé chování lidí u dvora (oznámení o návštěvě královniny ložnice při večeři, jemné intrikování macechy, relativně velká svoboda projevu mladé královny).
Jediné, co se dá vytknout, je přílišná délka filmu, která by se snadno dala zkrátit vyhozením několika nepodstatných scén. Já osobně jsem však sledovala film od začátku až do konce bez dechu, protože vztahy hlavních protagonistů jsou záživné, i když zrovna neposouvají děj kupředu.
Královská aféra si na nic nehraje. Je poctivým historickým dramatem se vším všudy, které postrádá právě to, co je postradatelné – patos, přehrávání, nabubřelá gesta. Po technické stránce jí není co vytknout, a tak se díky skvělým hereckým výkonům a výbornému scénáři hrdě může zařadit mezi historické filmy té nejvyšší kvality.
Královská aféra
En Kongelig Affære
Dánsko / Švédsko / Česko / Německo, 2012, 118 minut
Režie: Nikolaj Arcel
Hrají: Mads Mikkelsen, William Jøhnk Nielsen, Mikkel Boe Følsgaard, Trine Dyrholm, David Dencik, Alicia Vikander, Cyron Bjørn Melville, Erika Guntherová
Klára Scholzová
