Dvacáté století zkomprimované do osudů žen čtyř generací, které jsou osudově připoutány ke kousku půdy kdesi na Valašsku, to je Druhý život Marýny G. Za kopci běží dějiny, ale k nim doléhají jen jako v ozvěně, když jim odvedou muže do války, zaznamenají založení družstva nebo zmíní postupnou elektrifikaci. Tyto události se z perspektivy hrdinek jeví nepodstatné. Jejich pohled totiž směřuje dovnitř, nazíráme je očima těch, kdo historii netvoří, koho politikaření a politika nezajímá, kdo se uzavřel nebo byl osudem uzavřen do omezeného myšlenkového či geografického prostoru.
Marýna v první knize o sobě vypráví věcně, až reportážní formou. Je to výpověď ženy vyrovnané a smířené se životem, která se rozhodla podělit s ostatními o svou životní zkušenost, a to bez velkých emocí a bez toho, aby se pokoušela vyvolat falešný soucit. Ano, věci se prostě takto děly: neustálý boj o holé přežití, dobývání obživy z tvrdé a neúrodné půdy, nekonečný koloběh těžkých prací, děti, války, násilí. Marýna, nemanželské dítě odložené ke kmotřence, „mamičce“, nachází sílu a útěchu v hluboké víře, aby se o ni ve stáří přela se svým synem, zapáleným komunistou, který chce lidem pomáhat tady a teď a ve straně vidí jedinou možnost, jak ulehčit sedřeným horalům.
To její dcera Růža, již sledujeme očima autorky, děvčica z dědiny a z kotárů s neobyčejným komediálním nadáním, překročí hranice dané horami – rozená herečka slaví se svým vyprávěním tetičky Roziny úspěchy v rozhlase, vystoupí dokonce i v televizi, a přestože každý den obléká zástěru a vaří v místním hotelu nejen svou vyhlášenou zelňačku, je oblíbenou a obdivovanou „lidovou umělkyní“. Obě ženy se vdávaly z lásky, a zatímco Marýnu od milovaného muže odloučila válka, Rózu odvádí od manžela jeho alkoholismus a příležitostné nevěry. A tak jako matka dokázala těžké chvílle překonat díky víře, Róze pomáhá laskavý humor a moudrý nadhled.
Josefka. Další žena hospodařící na starém gruntu. Citlivá, jemná dívka, polosirotek, předčasně zapřažená do nikdy nekončících povinností hospodyně, vlastně ještě dítě upoutané k péči o dobytek, sena, rodinu, která se s rychle se měnícím světem okolo setkává jen zprostředkovaně, díky své přítelkymi a nejlepší kamarádce, „lufťačce“, která tráví na Valašsku prázdniny.
A nakonec její dcera Fany. Čtvrtá generace žen. Více než jedno století. Současnost jí dala blahobyt, je obklopena technikou, televizí, mobily, počítači, a přece není šťastná. Má zdánlivě všechno, střechu nad hlavou, děti, dobrou práci, ale cítí se sama, nepochopená, touží zakusit znovu závrať skutečné lásky a hledá ji u ženatého muže.
Současnost nám dala blahobyt, jsme vtaženi do neustálé komunikace se světem i svými nejbližšími, vlastníme mobily, počítače, mikrovlnné trouby, pračky, a přece jsme na tom podle Vladimíry Klimecké v jistém slova smyslu hůře než naši předkové. Osudy jejích žen jsou podávány jasnou formou – ano, říká nám autorka jejich prostřednictvím, nelehko se žilo, lidé dřeli do úmoru, aby odvrátili hlad a zmírnili utrpení, ale dokázali se radovat, byť z obyčejných věcí a bezvýznamných maličkostí. Vztahy možná někdy byly složité, ale každý měl své vymezené místo a to mu dávalo jistotu řádu. Takto vnímané minulosti staví protipól v dnešní době: jsme materiálně zajištění, ale vztahově vyprahlí, neustále chatujeme, telefonujeme, ale doopravdy nejsme schopní spolu komunikovat.
Je na každém jednom z nás, čtenářů, do jaké míry se v tomto s Vladimírou Klimeckou ztotožníme. A v tom může být jedno z úskalí knihy: příběh působí místy trochu ploše, před našima očima se odehrávají lidská dramata, ale my jsme o nich „zpravováni“ jaksi příliš nezúčastněně, sledujeme hrdiny jako postavy z hraného dokumentu, nesoucítíme, netrpíme s nimi, protože ani ony svou zpověď příliš neprožívají, prohrami, vesnickými tragédiemi, a nakonec ani smrtí se příliš netrápí, jako by projížděly životem a měly pedál EMOCIONALITA sešláplý jen na půl plynu.
Co ovšem snižuje čtenářský komfort mnohem více, je jazyková úprava, vlastně spíše neúprava knihy. Některé nedostatky působí až komicky. Jistě by to bylo možné chápat jako autorský záměr, jedná se přece o obyčejné, prosté roby, pak by ale byla na místě zcela jiná práce s prostředky slovní zásoby, mám zde na mysli míru užití nářečních prvků. Je to škoda, protože knih, které neparazitují na módním trendu brownovských thrillerů, erotické či „zpovědní“ literatury, je na trhu málo, a proto by si jistě zasloužily větší pozornost a pečlivost při přípravě jejich uvedení na pulty obchodů.
Post scriptum: Už vás nudí Padesát odstínů šedi? Neuspokojují vás akční thrillery amerických autorů? … Pak zkuste Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká: Druhý život Marýny G., Euromedia Group, Knižní klub 2013.
MARIE DUFKOVÁ
