Megarecenze: Prometheus
Ridley Scott se vrací k filmovému fenoménu, který navždy změnil žánr sci-fi!
Napsala Klára Scholzová
Jeho Prometheus přichází s větší výpravou, slavnějším hereckým obsazením a epičtějším příběhem, než všechny předchozí filmy série. Vetřelec, nejslavnější filmové monstrum, které poprvé řádilo v roce 1979, mělo pod vedením ostříleného režiséra řádit znovu. Ne že by tvůrci filmu Prometheus přítomnost kovového slintajícího zabijáka potvrdili. Ale tak nějak se s tím počítalo. Nakolik se tedy jeden z nejočekávanějších projektů tohoto roku odchýlil od původní myšlenky a osvědčeného schématu?
Děj je nezvykle komplikovaný. Po lodi jménem Prometheus (odkaz na mytologickou postavu muže, který ukradl bohům oheň a daroval ho lidem) se po dva roky prochází android David, když je náhle vyrušen ze sledování oblíbených filmů a odbarvování si vlasů ve stylu filmové hvězdy, neboť loď právě dosáhla cíle. Tím je měsíc jakési planety v předaleké sluneční soustavě, na kterou odkazovaly symboly v uměleckých dílech hned několika dávných lidských civilizací. Dva mladí vědci Elizabeth Shaw (Noomi Rapace) a Charlie Holloway (Logan Marshall-Green) z těchto jeskynních malůvek a vytesaných obrázků usoudili, že těch několik koleček znamená několik hvězd jedné galaxie, ve které je slunce, kolem kterého obíhá planeta, na které může být život. A že je to pozvánka pro nás lidi, abychom tam přiletěli a zjistili, jak vznikl život na Zemi. David tedy vzbudí z cestovního spánku posádku lodi. Posádka se navzájem nezná, a ani o to nemá zájem. Každý letěl na misi z jiného důvodu – někdo kvůli své nezvratné víře (doktorka Shawová), jiní kvůli penězům, a někdo to měl jako pracovní povinnost. Takže nálada na lodi není příliš veselá. Když však přistanou naproti jedné ze tří obřích pyramid, je jasné, že „něco“ našli. Jenom ještě nevědí, že to „něco“ je s otevřenou náručí nepřivítá. Následuje objevování divných věcí v pyramidě, které jsou důkazem dost drsného konce obyvatel této mimozemské základny. Nepříjemná překvapení vrcholí, když tisíce let pohřbené předměty začnou jevit známky života, měnit strukturu a nakonec i útočit na posádku. Když se k tomu ještě přidá sabotáž na lodi, šance na přežití klesá na nulu. Ale nebyla by to Vetřelčí série, kdyby nehrozilo smrtelné nebezpečí naší modré planetě. V pyramidě totiž spí smrtící náklad, nasměrovaný k cestě na Zemi.
Zmatek v divákově mysli zavládne hned zpočátku. Jak to, že se posádka navzájem nezná? A proč vlastně celá tahle ne zrovna levná vesmírná mise vznikla, když ne kvůli vědeckému objevu, který smete ze stolu teorii darwinismu?
Potom ale průzkumný tým vstoupí do pyramidy a napjaté očekávání úspěšně potlačí všechny otázky. Napětí vyvolává staré známé mrazení a každý krok odhaluje další předměty, které nám připomínají Vetřelce. Na chvilku přichází uspokojení, že Scott znovuoživil něco fascinujícího.
Chování postav a vůbec jejich přítomnost na plátně ale vyvolává další a další otázky. Motivace postav je dost pochybná, pokud vysloveně nechybí. Kdyby jich bylo dvakrát míň, zato lépe propojených, příběhu by to pomohlo. Protože i nebýt tolika postav, film by toho chtěl odvyprávět příliš.
Ale taky by toho chtěl dost ukázat. Vizuální stránka se asi tvůrcům zdála důležitější, a tak nakonec všechny odpovědi na zásadní otázky, nad kterými si divák půlku filmu láme hlavu, uslyšíme z úst ne zas tak důležité postavy v jediné scéně. To nejspíš scénárista už potřeboval vybalit všechny ty skvělé nápady, které si pro film vycucal z prstu. Takže v jedné chvíli očekávání padá a zbývá už jenom násilí, nabušená akce, pár podivných zvratů a zbytečně natahovaný konec. To by možná stačilo u obyčejného letního blockbusteru typu Bitevní loď, ale u projektu, který si hrál na nejvýznamnější film posledních let, to je dost málo.
Prometheus budil veliká očekávání hned v několika ohledech. Měli jsme se v něm vrátit do světa Vetřelců pod vedením režiséra, který kultovní vesmír stvořil. A to ve velkém stylu – díky novým technologiím, které od doby prvního Vetřelce urazily velký kus cesty. A navíc, tvůrci slibovali zcela nové tematické pojetí – příběh, který se bude točit kolem samotných počátků života na Zemi, a hlavně i kolem historie místa, kde to všechno filmově začalo. Kombinace těchto tří elementů slibovala úchvatnou epickou podívanou s dobře známými hororovými prvky.
Co se týče prvního bodu, režisér Ridley Scott rozhodně nemůže být nařčen z toho, že by se bránil novým technologiím a novým pohledům na věc. Prometheus je ohromující a vizuálně úchvatný film. Nové filmařské technologie jsou naplno využity. Prastaré stavby „bohů“ a obrovský podzemní komplex jejich vesmírné základny jsou skutečně fascinující, na což zcela uvěřitelně reagují i všichni členové posádky Promethea. Hledání života na neznámé planetě je zavede do úchvatného světa, který však je na první pohled mrtvý, a o to děsivější, že se v něm při narušení ovzduší k životu probouzí neznámé zlo. Sebelepší efekty však nenahradí dusnou komorní atmosféru, která panovala na planetě i na Nostromu ve Vetřelci.
Je znát, že se Scott nechal natolik unést rozmáchlou vizuální stránkou filmu, že atmosféru typickou pro Vetřelčí sérii odsunul na druhou kolej. To, co v kině uvidíte, vás zcela pohltí a ohromí, ale bohužel se to prožitkem nevyrovná nervydrásající atmosféře Vetřelce, a dokonce ani jeho pokračováním, ač to byly především prosté „vyvražďovačky“ v efektním hávu.
Prometheus se snaží být mnohem víc. Schéma postupného umírání posádky sice zůstalo, ale hned několik témat je důležitějších, než jak kdo zemře. Tak především – kdo jsou ti obři, kterým patřila ztroskotaná vesmírná loď na planetě? Na tuhle otázku konečně dostaneme téměř polopatickou odpověď. Tak se dostáváme ke třetímu bodu očekávání. Film chce zodpovědět nevyslovené otázky z prvního Vetřelce, a navíc nově nadhozené otázky o původu lidské civilizace. A chce to tak moc, že se z toho místy stává až zbytečně didaktická podívaná. Tvůrci se s tím opravdu nepárali. Hned v úvodu se dozvíme, jak vznikl život na Zemi. Postupně však společně s posádkou Promethea zjišťujeme, že naši stvořitelé měli do ideálních božských bytostí milujících své „děti“ hodně daleko. A že nebyl zas tak dobrý nápad na planetu letět. To, že není dobrý nápad píchat do vosího hnízda, je snad jediným totožným motivem, který Promethea spojuje s předchozími filmy. Objevuje se tu i spoustu dalších známých motivů, ale jsou zpracovány novým způsobem, což ne vždycky funguje. Film se totiž bere příliš vážně a všechno nám předkládá s takovou samozřejmostí, že nezbývá prostor na ironii a černý humor, které příjemně zpestřovaly Vetřelce (i tři pokračování). Když ještě přidáte nezvyklou brutalitu některých scén, Prometheus není zdaleka tak zábavným filmem jako jeho předchůdci. Místy je dokonce utrpení sledovat nástrahy, které si tvůrci na postavy vymysleli. Obzvlášť hlavní postava doktorky Shawové je zkoušena nejrozmanitějšími útrapami.
Co se týče hlavní postavy, dostávám se k tomu, co mi na Prometheovi vadilo nejvíc. A to absence Ripleyové, nebo nějaké postavy, která by se jí vyrovnala. Proč tady nikdo takový není? Chápu, že postavu (a její představitelku), která si pro sebe ukradne všechny čtyři filmy jedné série, je dost těžké najít. Ale tvůrci to mohli aspoň zkusit, a ne nahradit silnou hrdinku slabou ženou, která to všechno přežije ne kvůli své důmyslnosti, ale kvůli silnému pudu sebezáchovy. Ve výsledku nemáme komu fandit. Dokonce ani lidské rase. Protože na otázku, proč nás naši stvořitelé chtěli zničit, lze nalézt odpověď až příliš snadno.
Prometheus by měl být posuzován ze dvou hledisek. To první je v souvislosti se sérií Vetřelců. V tomto ohledu by neuspěl, protože je v něm příliš málo Vetřelce, bere se příliš vážně, a komorní hororová atmosféra je pryč na úkor rádoby velkých témat a úchvatných efektů. Otázka je, zda se tvůrci vůbec snažili do série zapadnout. Na jednu stranu Scott už dlouho před natáčením avizoval, že o žádné pokračování nepůjde. Ale zároveň v upoutávkách používal motivy Vetřelce, aby diváky přilákal. Je jasné, že z toho nakonec někdo musí být zklamaný, protože i když diváci dostali skvělý film, nedostali to, co chtěli.
Jako samostatný film, možná první díl nové série, je Prometheus kvalitním, výrazným a nezapomenutelným dílem, ale čekala jsem od něj víc. Trailer příjemně připomínal skvělý Sunshine, ale ani jemu se v atmosféře nevyrovná. To proto, že se toho snaží obsáhnout příliš, ale neví si rady s dávkováním.
Takže jak to vypadá s budoucností série? Když už ani Ridley Scott nenatočí klasického Vetřelce, těžko čekat, že se podobně kvalitního sci-fi hororu ještě někdy dočkáme.
——————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————————-
Rozporuplný Prometheus aneb jak Ridley Scott nevstoupil dvakrát do téže řeky!
Napsal Jaroslav Mrázek
Dnes již legendární americký režisér Ridley Scott (Vetřelec, Blade Runner, Gladiátor) si na svá bedra naložil pořádný náklad, když se rozhodl znovu – i když nepřímo – pro návrat do vetřelčího universa. Jistě, příběh vědecké posádky vesmírné lodi Prometheus není úzce spjat s agresivním monstrem, jež nám sám Scott představil v roce 1979, ale jelikož dění na LV-223 předchází událostem na LV-426, kde později přistane Nostromo s Ripleyovou, fanoušci série očekávali určité odpovědi ohledně zrodu jejich oblíbeného netvora. Těch se prakticky vůbec nedočkáte, spíše vyvstane celá řada dalších otázek. Ambiciózní plán na vytvoření hluboce sofistikovaného příběhu, který měl rozkrýt základní otázky lidského zrodu a bytí, selhává prakticky ve všech ohledech, protože scénář je neuvěřitelně nekonzistentní a v mnoha ohledech neskutečně děravý.
Ale pěkně jedno po druhém. Snímek se zaměřuje na osudy přísně vědecké mise, která je zkonstruována na zakázku Petera Weylanda – milionáře, jenž celý život hledal odpovědi na základní otázky lidské existence a přirozeně se tímto způsobem snažil ošálit zubatou (to je naprosto jasné ihned po jeho úvodním monologu). Sedmnáctičlenná posádka je vyslána do neprobádaných končin vesmíru, aby se vylodila v soustavě, do níž nás – dle dvou hlavních hrdinů – zvou naši stvořitelé. Po celé Zemi se totiž našlo dostatek důkazů, které vykazují nápadně shodné podobnosti, pokud se jedná o použité symboly. Antropoložka Elizabeth Shaw (Noomi Rapace) na základě sesbíraných poznatků a především svého hluboké přesvědčení vytvoří zcela novou teorii vzniku života. Ověření teze o nadpozemských Tvůrcích světů by nás mělo přivést nejen k poznání ohledně prapůvodu lidské rasy, ale současně i ke kontaktu s nimi. Dobrá, základní kostra příběhu je velmi zajímává a otevírá řadu možností pro další vyprávění. Jenže ouha, jakmile se posádka, kterou nemáte prakticky vůbec žádnou šanci poznat, dorazí na určené místo, děj začíná nepříjemně haprovat. Nejen, že ploché a nezajímavé postavy se chovají absolutně nelogicky a v rozporu se zdravým rozumem, ale především jsou nuceny vypouštět z úst často naprosto bezduché repliky. Vše zachraňuje robot David (Michael Fassbender), jenž hraje tak trochu svoji vlastní hru, ovšem je jasně nejzajímavějším a nejcharismatičtějším charakterem ve filmu. Ostatní postavy jsou neinteresantní, eventuálně mají na plátně velmi málo prostoru (Charlize Theron jako Meredith Vickers). Je až s podivem, že takový mistr vyprávění, jakým bezesporu Scott stále je, pracuje s postavami takto ledabyle. Tu a tam se někdo někde objeví, něco udělá, řekne a zase v klidu zmizí. Některé sekvence, které se zaměřují na vedlejší postavy, dokonce působí rušivým dojmem (případ dvojice Fifield a Millburn).
Navíc je nedotažený i celkový mýtus stvoření. Na začátku poutavě rozehraná partie, již nádherně ilustruje úvodní scéna, se postupně zvrhává v těžkopádný maratón vysvětlování, který bude divák jen těžko pobírat. Indicie k tvorbě koherentní teorie sice ve filmu najdeme, ale je otázkou, zda každého uspokojí. Odkazy na Krista, datování příběhu a nehody našich Tvůrců, symbol sebeobětování či podobné fragmenty pozorného diváka mohou navést k určitému náhledu na probíhající dění ve filmu, ale rozhodně neuhasí žízeň po odpovědích, kterou Prometheus vzbuzuje už od prvního nástřelu základní synopse.
Nepopiratelným kladem je vizuální stránka. Scott je pan režisér a umí svoji vizi přenést na plátno opravdu skvostně. Okázalé záběry vesmírného prostoru působí v kině uhrančivě a je pravdou, že jen těžko se tento pocit podaří přenést do obývacího pokoje. Na druhou stranu interiéry působí v některých momentech umělejším dojmem, než je tomu v případě prvního Vetřelce, což je docela překvapivé zjištění. Z Promethea samozřejmě sálá pocit, že na penězích se nešetřilo. Pokud dojde ve druhé polovině na akci, tak je po technické stránce zvládnutá a zachycená velmi dobře. Triky jsou na špičkové úrovni, tudíž v tomto ohledu se jedná o takřka precizní práci. Hudba Marca Streitenfelda dobře ilustruje rozpaky ohledně hodnocení celého snímku, protože ani zdaleka nedosahuje kvalit prvního Vetřelce, kde temnou atmosféru skvěle dokreslovaly tón z pera Jerryho Goldsmithe.
Atmosféra Promethea jako celku je ve srovnání s Vetřelcem možná největším nedostatkem (pokud se vydáme na šikmou plochu komparace). Každý ze snímku vypráví o něčem jiném, ale faktem zůstává, že sám Scott lákal na všudypřítomnou vetřelčí DNA, která by měla prostupovat oběma příběhy jako červená nit. To, co bylo nejvíce kouzelné a úchvatné na prvním Vetřelci, tedy totální beznaděj v kombinaci s temným a zlověstným strachem z neznámého, je zde nahrazeno překvapivě bezduchou atmosférou scénáristické bezradnosti. Až na výjimky, jako jsou například projekce z minulosti Tvůrců, se nedaří budovat napětí či donutit diváka sledovat dění s otevřenou pusou. Jsou sice přítomny hororové momenty a občasné lekačky, ale často jsou užity naprosto samoúčelně. Opravdu silných okamžiků je zoufale málo, bohužel.
Je velmi pravděpodobné, že zamýšlený director’s cut, jemuž začíná přicházet na chuť i sám režisér, osvětlí řadu nejasností a zaplácne mezery, které bijí do očí. Opravdu nechápu, že režisérské eso Scottova formátu vypustilo do kin takto špatně sestříhaný snímek. Na vině může být snaha získat rating PG-13, což se kvůli scéně „potratu“ nakonec stejně nepodařilo, ale obětovat určitě kontextuálně důležité scény pouze kvůli přístupnosti se jeví jako značně nešťastné. Stejně neuvěřitelně zní i možnost, že byl Prometheus prostříhán kvůli délce – původně měl mít o 24 minut více – aby neupadalo tempo (?) a diváci se nenudili.
Prometheus není selháním epických rozměrů, ale velmi draze vypadající sci-fi, která sice nabízí líbivý vizuál, ale na hlubokou, hutnou podívanou s filosofickým přesahem a určitým poselstvím si jen hraje. Hlavně první třetina filmu působí svěže a diváka se daří zaujmout, jenže po přesunu na vzdálenou planetu se vše zvrhne v kolotoč zajímavě natočených, ale hlouběji nepropojených událostí. Celkový dojem je značně rozpačitý, ač je nutno brát v potaz, že se jedná pouze o část příběhu. Pokud jde o pokládané otázky, tak odpovědí se v drtivé většině nedočkáte, což je další logický lapsus celého snímku, protože není zcela jasné, proč si snímek tolik otázek vůbec klade. Jestli se má vše osvětlit v uvažovaném pokračování, tak to bude setsakra pecka!
Prometheus / Prometheus
Sci-Fi / Akční / Horor, 2012
USA, 124 minut
Režie: Ridley Scott
Hudba: Marc Streitenfeld
Hrají: Noomi Rapace, Michael Fassbender, Guy Pearce, Charlize Theron, Idris Elba, Sean Harris, Kate Dickie, Logan Marshall-Green, Rafe Spall, Benedict Wong, Patrick Wilson, Emun Elliott, Lucy Hutchinson, Ian Whyte, Vladimír Furdík
Jaroslav Mrázek a Klára Scholzová
