Když FromSoftware oznámilo, že série Elden Ring dostane další expanzi, většina komunity zatajila dech. Shadow of the Erdtree nastavilo laťku tak vysoko, že jeden z nejčastějších komentářů byl: „Jak tohle vůbec chtějí překonat?“ Jenže Miyazaki a jeho tým nikdy netvoří pokračování jako přílepek. Oni budují světy – organické, tajemné, kruté i poetické zároveň. A The Forsaken Hollows to potvrzuje od první minuty.
Hollows nejsou jen nová mapa. Jsou to další dveře, které se otevírají v mytologii Elden Ringu. A pokud sis myslel, že Lands Between už znáš, tahle expanze ti rychle a velmi bolestivě připomene, že FromSoftware miluje rozmetat hráčovy představy jemným úsměvem a jedním dobře mířeným útokem.
Temnota, která má vlastní gravitaci
První dojem z Hollows je především atmosféra. Shadow of the Erdtree byl plný melancholie, zlatého prachu a pomalé smrti božského světa. Forsaken Hollows jsou jiné. Jsou těžší, hutnější, temnější, ale ne samoúčelně. Tady má temnota strukturu, tvar, přítomnost. Všude cítíš, že se díváš do míst, která neměla být nalezena.
Je to ten typ designu, který FromSoftware umí: prostředí nepůsobí jako kulisa, ale jako predátor. Jako by tě mapy sledovaly zpět. Není to estetická „dark fantasy“, ale existenciální tlak – přesně to, proč fanoušci Elden Ringu milují svět, který tě nepřestává porážet a přitom tě nutí jít dál.
Souboje: rychlejší, záludnější, bez slitování
Forsaken Hollows přinášejí několik nových typů nepřátel a hlavně bossů, kteří jsou designovaní jako přímá odpověď na to, co hráči ve hře dělají nejčastěji. FromSoftware evidentně studovalo kombo-svalovou paměť komunity. Výsledkem jsou souboje, které vypadají povědomě, ale rozbíjejí očekávání.
Rychlé útoky najednou drží mezeru o půl vteřiny déle. Heavy blow, který by měl logicky následovat, nepřichází – nebo přijde úplně jiným směrem. Bossové mají rytmus jak jazz: chaos, který ve skutečnosti dává smysl až poté, co umřeš desetkrát.
Fanoušci tohle ocení. Elden Ring má být o čtení pohybu, o duševním souboji stejně jako o technickém. A tady je to dotažené k dokonalosti.
Příběh, který odměňuje pozorné – a trestá povrchní hráče
Lore Elden Ringu nikdy nebyl o cutscénách. Je o fragmentech, náznacích, symbolech. The Forsaken Hollows to posouvá ještě dál. Dialogy jsou ještě úspornější, texty předmětů ještě víc vrstvené. Všechno je psané tak, že fanoušci začnou okamžitě rozplétat spojitosti se starými frakcemi, zapomenutými bytostmi a mytologickými motivy, které byly dosud jen naznačené.
A pak přijde moment, který to celé propojí. Ten typ momentu, který FromSoft umí – kdy si zpětně uvědomíš, že ti hra nenápadně říkala pravdu celou dobu. Stačilo jen vnímat.
Jestli Shadow of the Erdtree byla tragédie, Forsaken Hollows je spíš mýtus pootočený do groteskního úhlu. A fanoušek si v tom libuje.
Výbava a buildy: je čas na nový začátek
DLC přidává několik zbraní, které nejsou jen o DPS nebo vzhledu, ale o stylu boje. Forsaken Hollows se nesnaží rozbít metagame, ale rozšířit ji. Najdeš tu zbraně, které nutí hráče přemýšlet jinak o pozicování, o načasování úskoku, o hození spellu. FromSoftware evidentně ví, jak moc buildování v Elden Ringu milujeme – a servíruje nové hračky přesně tam, kde to bolí nejvíc.
Zbroje mají symboliku. Některé navazují na frakce, které byly v původní hře jen okrajově zmíněné. Jiné vypadají jako organické fosilie. Stylově je to zatím jeden z nejlépe navržených vizuálních doplňků od FromSoftu vůbec.
Závěr: DLC, které ctí duši Elden Ringu a posouvá ji dál
The Forsaken Hollows není jen „další obsah“. Je to doplnění skládačky, která pořád nebyla kompletní. Je to expanze, která fanouškům dává přesně to, co od FromSoftware očekávají: tvrdost, krásu, hloubku a výzvu, která není fér — ale vždycky je poctivá.
Jestli Shadow of the Erdtree byl důstojný monument, Forsaken Hollows je temná krypta pod ním, kterou jsi ani netušil, že chceš navštívit.
A ano — bolest je součást designu. Ale přesně proto tu hru milujeme.
Charlie Brown
