Recenze: Životní cyklus pohledem Erika E. Eriksona

Jsou knihy „na jedno přečtení“, stejně jako existují díla, jež jsou svým způsobem věčná. Životní cyklus patří mezi spisy, jež neztratí na hodnotě, ani kdyby v budoucnosti muselo dojít k posunu v nazírání na popisovanou oblast existence člověka.


Erik Homburger Erikson (1902-1994) patří mezi veliké postavy vývojové psychologie. Jde o obdivovatele Sigmunda Freuda. Erikson dílo tohoto rakouského rodáka z Moravy nejenom ctil, ale svými pracemi rovněž doplňoval. Tento rodilý Němec absolvoval studia ve Freudově Vídni a ve třicátých létech minulého století se odstěhoval do USA. V této zemi se nejprve věnoval klinické praxi, čímž získal tolik potřebné zkušenosti pro vědeckou práci, které se později věnoval více a získal díky ní světovou proslulost. Ve Spojených státech se oženil s kanadskou učitelkou tance Joan, jež se s ním natolik ztotožnila, že nakonec po jeho smrti obohatila právě tuto knihu o poslední část.

Portál

Ona pojmenování, nebo chcete-li „motta“ jednotlivých  období i bez dalšího teoretického výkladu předkládají vnímavému čtenáři určitá zajímavá propojení – což se týká hlavně období lidského života vždy na opačných koncích Eriksonova rozvržení. Pak vedle sebe vidíme NADĚJI kojeneckého věku hned vedle MOUDROSTI stáří, VŮLI raného dětství a PÉČI dospělosti, CÍL období her a LÁSKU mladé dospělosti, i SCHOPNOST školního věku a VĚRNOST adolescence. Musím dodat, že tato propojení jsem si během četby vytvořil sám a až na příslušném místě díla objevil, že s tímto způsobem práce kalkuloval i samotný Erik H. Erikson.
Knihy nelze jenom chválit, je se nad nimi třeba také zamýšlet v kritickém duchu. Životní cykly k této činnosti neposkytují mnoho prostoru, protože, jak jsem vyjádřil výše, jde o základní text, tedy v určitém slova smyslu o „kanonickou záležitost“, jež se většinou nekritizují, ale jenom – v případě potřeby změny nějakých nepříliš jasých pasáží – vykládají tak, aby zazněl jiný fundovaný závěr.
Nicméně nehodlám Eriksona vykládat, ale pozastavím se nad tím, že se při výkladu jednotlivých stádií psychosociálního vývoje nezabýval také aspektem relativního vnímání času v takových etapách. Ty jsou, podle mého názoru, velice významné a dokonaleji ilustrují důležitost jednotlivých segmentů psychického života. Na rozdíl od tohoto jevu dal autor důraz na jiný druh relativity v pasáži nazvané Historická relativita v psychoanalytické metodě. Jeho myšlenky se zde ale ubírají zcela jiným směrem, než (jak ctím) by bylo záhodné, jakkoliv E. H. E. neváhal pro ilustraci svých úvah užít i osobu Alberta Einsteina. Demonstroval zde aspekt vztahu klienta (pacienta) a psychoanalytika, jenž však není tak zásadní, jako vnímání existence jedním každým z nás v určitých údobích života.
Odklon od tohoto způsobu uvažování je pak nejpatrnější u části dodané do knihy po autorově smrti jeho ženou Joan.

KOUKNI SE  Rozhovor: Petra Pospěchová - prznit vývar kostkou je zvěrstvo

Deváté období života, které popisuje, není ničím jiným, nežli vysokým stářím, jehož se tato dáma dožila. Mám dojem, že jde o nadbytečnou marginálii, která v díle pojatém obecně přináší nadbytečně speciální úsek bytí, jenž ovšem nemusíme zažívat až ve velmi vysokém stáří, nýbrž i v onom „běžném“, protože popisované znaky – zvyšující se nemohoucnost, účtování se životem, moudrost nadhledu – nejsou vyloučeny jako součást osmého období dle Eriksona, někdy, bohužel, dokonce etapy bližší…ale to bych se již začínal dopouštět podobné chyby, jako paní Joan…
Dílo Erika E. Eriksona je v každém případě jednou z velkých knih vědy, která se bude číst a studovat i v dalších desetiletích pro poučení a inspiraci nejenom psychologů, ale každého, kdo přemýšlí o tom, čím vlastně na té naší pouti procházíme…

Jiří Kábrt

Kniha k zakoupení ZDE

Erik E Erikson, Životní cyklus, Portál  2016
 

ZÁVĚR
Hodnocení
9
Předchozí článekAlenka v říši divů: Za zrcadlem je ještě barevnější a podivnější než minule!
Následující článekRecenze: Hausfrau je dobrá manželka…většinou

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

nine − 2 =