Skončila třetí sezóna minisérie Bílý Lotus. Pozor, text obsahuje vyzrazení děje!
Komu se líbily dvě předchozí minisérie, určitě se těšil na třetí. S mírnými obavami, zda Mike White, jehož je to dílo, dokáže vytvořit zase originální příběh s podobnými kulisami – skupina zhýčkaných, ale i ztrápených turistů v exotickém rezortu, kde místo štěstí nachází spíše utrpení. Uprostřed ráje a blahobytu se objevují trhliny.
Tentokrát je to ostrov v Thajsku, obsazení je zase přesné, herecké výkony skvělé. Na začátku seriálu slyšíme, ale nevidíme, že se v rezortu intenzivně a mnohokrát střílí. Jelikož mezi všemi přítomnými vznikají konflikty, nositelkou napětí je právě otázka, kdo že to, po kom a proč bude na konci střílet.
Třetí sezóna má místo šesti v obou předchozích dílů osm. A poslední trvá dokonce hodinu a půl. Rozehrané konflikty a osobní dramata podle mě tentokrát takovou délku úplně nedokážou unést. White dokáže skvěle tvořit dialogy, vnáší opět satirické prvky, ale minimálně osmý rozbředlý díl je zbytečný, natahuje se to, jak se dá. A to právě proto, jak nepřekvapivé finále nás tentokrát čeká.
Některé osudy jsou navzdory natažené délce nedořečeny, nebo je jejich katarze narozdíl od předchozích sezón slabší. Když vás někdo dokáže tak hezky napínat, měl by předvést na konci něco, z čeho vám spadne brada.
Asi se muselo hodně stříhat a White sázel na to, že to utáhne. Buddhistická linka, která kontrastuje s utrpením všech postav, vytváří plodné napětí. Soundrack ji důvtipně dokresluje relaxační hudbou s rušivými motivy. Ale vývoj je pomaloučký a finále se tu obětuje hlavně ústřednímu vztahu Ricka a Chelsea. Na ostatní zbyde něco shrnující pro všechny (hlava rodiny, co celý seriál řeší, jak rodině sdělit pro jejich budoucnost dost závažnou informaci), (tři kamarádky, které se nakonec usmíří). Taková Mook nebo dění kolem zlodějů a svalnatého trenéra skončí s úplně v mlze.
White zakládal dvě předchozí sezóny na skvělé schopnosti příběh dovést do finále a vypointovat. Tady kulhá i pointa samotné hlavní linky. Asi jste se taky zeptali, proč se Rick vrací do hotelu, který vlastní manželka někoho, koho se možná rozhodl odjet do Bangoku zabít. Telenovelní twist, kdy se z padoucha stává, no uvidíte kdo, už je trošku jak z Cimrmanů.
Pro mě byl největším hereckým překvapením syn Schwarzennegera, Patrick. I proto je mi líto, že i jeho příběh není řádně vypointovaný.
Takže když bychom měli udělit Whiotvi rady do příští sezóny – nehonit tak dlouho tolik králíků najednou, více kompaktněji, nesázet jen na atmosféru, kterou stále budovat umí. Třeba je to jen tím, že HBO chtělo o dva díly víc, aby prodloužilo streamování o dva týdny. Seriálu to nepomohlo. Je to ale stále nadprůměrná, inteligentní podívaná, plná skvělých životních paradoxů, ironického humoru, který vyplývá z chování postav a není dnes moc tvůrců, co to umí.
Kubin