Roland Emmerich už za svou režijní kariéru zničil pěknou řádku budov a dokonce i celých kontinentů, ale Bílý dům se mu nějak obzvlášť „zalíbil“. Možná je to osobitý způsob tohoto Němce, jak se vypořádat s Amerikou, možná to prostě jenom vypadá tak dobře, že to režiséra přitahuje zas a znovu. V jeho posledním filmu White House Down, v české distribuci jako Útok na Bílý dům, budou teroristům čelit dvě velké herecké hvězdy: Jamie Foxx jako prezident Spojených Států a Channing Tatum jako agent speciálních jednotek. Nepochybně se můžeme těšit na akční nářez, který potěší oko milovníků destrukce a explozí všeho druhu. V tomto ohledu Emmerich nikdy nezklame, a navíc je to skvělý režisér, který na place udržuje nadšení i po 15hodinovém natáčecím dni. Alespoň to tvrdí Tatum. Čtěte dál!
Myslel jste si, že budete hrát v tomto typu filmů? Začal jste v malých rolích a pomalu jste se šplhal nahoru, a teď se objevíte v akčním filmu ve stylu Dne nezávislosti. Je to vzrušující?
Tatum: Jo, každý krok na téhle cestě je vzrušující. Nikdy nevíte, jestli budete hrát v romantickém filmu, v komedii nebo v něčem jiném. Tvrdím, že u každého filmu je v sázce hrozně moc. U tohohle posledního obzvlášť. Je neuvěřitelné, jak tenhle projekt začal a jak rychle se do něj všichni zapojili. Scénář k němu byl prodaný takhle rychle [luskne prsty] a takhle rychle [luskne prsty] to šlo do produkce. Potkal jsem Rolanda 2, 3 dny potom, co se rozhodl, že ten film natočí. Zrovna psal podobný film, když se mu tahle příležitost naskytla, a tak se jí chopil. Ale něco takového si nemůžete naplánovat. Je to šílenost.
Jaké to je, dostávat tolik nabídek na další filmy a rozhodovat se, který natočíte?
Tatum: Poslední dva roky se snažím víc být za kamerou, než před ní. Ale Rolandovi jsem nemohl říct ne. Stejně tak nemůžu říct ne na nabídku hrát v pokračování Jump Street, ale potom si opravdu dám pauzu. Chci si něco napsat nebo natočit, ale ty projekty, které se ke mně dostávají, jsou čím dál zajímavější. Ale kvůli tomu nezapomenu na seznam toho, co si chci splnit. K dalšímu účinkování před kamerou by mě přemluvil zase jenom nějaký velikán filmu.
Určitě se nějaký takový projekt objeví.
Tatum: Pokud mě neosloví jeden z mých nejoblíbenějších režisérů, jako Paul Thomas Anderson, Fincher nebo někdo podobný, odmítnu to. Je spousta skvělých příběhů a postav, které bych rád hrál, a právě proto musím být pevně rozhodnutý.
Jak jste se dostal k Útoku na Bílý dům? Co vás na příběhu a postavě tak zaujalo?
Tatum: Reid Carolin (můj manažer) a já se vždycky zamyslíme nad postavou, kterou mám hrát. Jak bychom ji popsali v jedné větě? Já bych chtěl jednou být otcem, takže jsme to shrnuli: muž, který zachrání vůdce svobodného světa díky lásce ke své dceři. Ne aby to byla prvoplánová myšlenka, ale aby to v tom bylo ukryté. To hlavní, co se mi líbilo, byla právě jeho dcera. Není nejlepší manžel ani otec, je pro dceru spíš kamarád. Myslím si, že v tomhle příběhu má John Cale poprvé právě tu možnost ukázat své dceři lásku skrze něco, v čem je dobrý. Je k tomu tvrdošíjně odhodlaný. Bylo zajímavé to točit, obzvlášť v dnešní době, kdy se děje tolik politických událostí a kauz. Ne, že by náš film chtěl být politický, ale určitě se taky dotýká aktuálních témat. Jamie Foxx ale rozhodně nehraje přímo Obamu. Jen používá obecné rysy politiků. Některé detaily jsou Obamovské, což je sranda, ale nikdy si neřeknete „Snaží se hrát Obamu.” Vypadá spíš jako Denzel. Občas se nám stalo “Denzele – promiň, Jamie!”
Prý mezi vámi a Jamiem fungovala chemie, která je dost důležitá. Jak jste to dokázali? Je to opravdu hodně rychle natočený film, během 14 měsíců od scénáře k distribuci. Řekněte nám, jak se vám s Jamiem pracovalo.
Tatum: Jamie a já už jsme se znali. Potkal jsem ho na prezentaci projektů jaro/léto společnosti Sony. Jamie tam byl kvůli Djangovi a já kvůli Jump Street. Je to jeden z nejtalentovanějších lidí, co znám. Dokáže doslova cokoliv. Jednou na place začal hrát jazz na klavír, jen tak. Potom řekne „Já jsem Jamie Foxx, dítě z Texasu“. Žádná vyšší třída, jen normální kluk. A potom přijde na scénu a je z něj prezident. Je neuvěřitelné ho sledovat a navíc je strašně milý. Naučil jsem se od něj spoustu věcí nejen o tom, jak existovat v tomhle průmyslu. Je to super, zbožňuju ho jak blázen. Přál bych vám, abyste ho potkal, protože vypadá hrozně vtipně…nevíte přesně, co je na něm jiného, co se sebou udělal, ale je prostě zajímavý.
Když natáčíte bojové scény, spíš následujete choreografii, nebo improvizujete?
Tatum: Rád pracuju s kaskadéry, protože vědí mnohem líp než herci, co dělat. Je to hlavně o choreografii. Když nevíte, co děláte, může to skončit špatně. Točili jsme scénu s obří trubkou, která měla ostré konce. Kdybych udělal jen jediný pohyb jinak, uřízlo by mi to kus obličeje. Je to hodně kontrolované násilí. Dáte do toho všechno, ale potom musíte přestat. Naprosto se spoléháte na toho druhého, který se o vás stará a vy se snažíte starat o něj. Někdy prostě víte, že před sebou máte hodně drsnou scénu. „Já si kleknu, ty mě chytíš za koleno, přehodíš mě přes toho třetího chlapa a společně spadneme dolů skrz skleněnou střechu.“
To za vás nedělá kaskadér?
Kaskadér mi to předehraje, než se začne natáčet; dělám vlastně všechny svoje akční scény, kromě motorek a aut. To neumím. Rád dělám kaskadérské kousky, vlastně je to hlavní důvod, proč dělám filmy. Miluju skoky a pády z budov, je to jako to, co jsme pro srnadu dělali na střední. 
A teď za to dostáváte zaplaceno.
Tatum: Jo, platí mi za to, abych to dělal mnohem bezpečnější cestou.
Co práce s Rolandem? Jak se skutečnost lišila od vašich představ?
Tatum: Vždycky říkám, že filmy jsou přímým odrazem režiséra. I v tomhle případě je to jasné. Když přijdete k Rolandovi domů, je to jedno z nejzajímavějších míst, jaké jsem kdy viděl. Je tam spousta úžasného umění. Je zapálený do propagandistického umění za všech zemí světa. Každý pokoj jeho domu má jiné téma propagandy. Je to velmi, velmi zajímavé. Ví, jak dělat velké věci, ale tak, aby to byla zábava. Z pohledu herce je to ideální režisér. Má velmi specifické komentáře k práci herců. Než jsem ho poznal, nevěděl jsem, co čekat. Říkal jsem si, „Dobrá, tak je to velký režisér“. Nakonec jsem se skvěle bavil, protože Roland je velké dítě. Většina režisérů prostě sedí na place, protože toho má tolik na starost. Ale Roland se vůbec nestresuje. Není snadné na něm poznat, kdy je z něčeho naštvaný nebo ve stresu, je to Němec. Když sedí u monitorů, je jako dítě. Má rozzářené oči, mává rukama a říká “Ano, ano!”. Vždycky poznáte, jak záběr dopadl podle toho, jak zakřičí „Střih“. Když zakřičí “Stříh! Ha!”, víte, že je to dobré. Když je to “Střih…” víte, že se to bude točit znovu. Ale užívá si to a kvůli tomu bych s ním natáčel kdykoliv. Je jedním z režisérů, kteří si to užívají nejvíc. Samozřejmě, že neděláme chirurgii mozku, ale máme práci na 15 hodin denně za 6 týdnů, a přitom je snadné ztratit trpělivost a přestat si to užívat.
Takže už je jasné, s kým budete natáčet po Jump Street.
Tatum: [smích] Jo, přesně. Budem točit “Zase útočí na Bílý dům.” Ale nevím, jak by to udělal. Postavil by snad znovu Bílý dům?
Můžete ještě popsat atmosféru při natáčení?
Tatum: Režisér nastavuje tempo i náladu. Když však vládne moc tvrdou rukou, dny se zdají dlouhé a vlečou se. Zatímco když někdo mezi záběry dělá vtipy, utíká to rychle. Někdy je to dobré, někdy ne, ale Roland má vždycky přehled o tom, co děláme. Miluje natáčení a myslí, že by to měla být zábava. I po 15 hodinách má pořád dobrou náladu. Motivuje tak i ostatní. Když se potom ohlédnu, bylo to skvělé natáčení a skvěle strávený čas. To, jak si film potom povede u diváků, je už úplně jiná věc. Něco jiného je vydělávat peníze a něco jiného dělat na tom a být kreativní. I když to nebude zrovna hit, pro štáb to bylo skvělé natáčení. 
Musel jste být překvapený, jak si vedly vaše filmy za poslední rok. Obzvlášť Bez kalhot byl obrovský hit. Jaké to pro vás bylo?
Tatum: Jako bych třikrát vyhrál v loterii. Můžete mít dobrý film, ale nevíte jak ho prodat, nebo lidé marketing nepochopí a film vyšumí. Hrozný film může mít skvělou kampaň, všichni na ten film jdou a pak vás zaškatulkují do takových rolí. Prostě nikdy nevíte.
Bez kalhot je navíc dobrý film.
Tatum: Samozřejmě, vždyť ho natočil Soderbergh. Je to neobyčejný film.
Víc umělecký, než mainstreamový.
Tatum: Naprosto. Soderbergh ani neumí točit mainstream. Ale teď už je v důchodu, ať tomu lidi věří nebo ne. Užívá si na Hawai.
Útok na Bílý dům má českou premiéru 18. 7. 2013. Nespleťte si ho s filmem Pád Bílého domu, který je v kinech od 11. 4. 2013.
Zdroj: www.collider.com
Klára Scholzová
