Elsa leží v nemocnici v kómatu již několik týdnů. Hory ji zradily a teď se zdá, že i všichni ostatní. Rodiče u za ní nechodí tak často, lékaři je pomalu připravují na fakt, že nezbývá žádná naděje a budou se muset rozhodnout o odpojení Elsy z přístrojů. Jediná konstanta, která ji připomíná, že kdysi někým byla, že kdysi něco cítila a něco z toho všeho v n přeci jen ještě je, jsou noční návštěvy uklízečky a přítomnost Thibaulta.
Thibault našel Elsu jen náhodou. Přivezl svou matku do nemocnice zraněným bratrem. Měl by ho navštívit také, ale nechce ho už nikdy vidět. Jeho bratr v opilosti zabil dvě čtrnáctileté dívky. Nevyzná se sám v sobě. Měl by ho litovat, ale nenávidí ho do morku kostí. Návštěvě se vyhne tak, že se schová v pokoji u Elsy.
Nic nevnímá. Nezná ji a ona jeho. Může jí říct všechno, ale taky si jen mlčky odpočinout. Začne ho zajímat. Jeho dívka v kómatu. Věnuje jí svou přítomnost a zvědavost a ona mu na oplátku dává klid v duši.
Kniha Znám tě ze svých snů není žádná náročná dramatická kláda, která by se zamýšlela nad zásadními otázkami bytí a nebytí. Je to čistě romantická a prvoplánová záležitost, která vám dá přesně to, co od ní čekáte. Nechtějte od ní nic víc, jen si jí užijte.
V jednotlivých kapitolách se poctivě střídají oba vypravěči v první osobě: Thibault a Elsa. On žije svůj život, do kterého se chtě nechtě vkrádá jeho mlčenlivá přítelkyně. Pomalu ale jistě zjišťuje, že u ní nachází to, co doposud nezažil s kým. Svou pasivní přítomností mu poskytuje nečekanou škálu citů, kterou od ní neočekává, ale překvapivě nachází v sobě. Ve svém poněkud prázdném a citově plochém životě.
Elsa má omezené možností vnímání, nevidí, necítí, jen slyší. Představuj si, jaký j svět kolem ní, co se kolem ní děje. A to vše v sevření bezmoci. Jak moc by chtěla cítit, poznat, moci zakřičet, že je to pořád ona, tak živá, jako jí znali dřív. Cituplná a toužící po všem, oč přišla.
I nepříliš vnímavému čtenáři je od začátku jasné, k čemu celý příběh směřuje. Jistá prvoplánovost a předvídatelnost není na škodu. Jak jsem již předznamenala, nejde o žádný náročný román. Klade si za cl rozechvět vám srdce, nechat vás chvíli snít a držet oba hrdiny za ruku na jejich poněkud strastiplné cestě. No a co, že víte předem, jak to celé skončí. Přejete jim to.
Oba hrdinové jsou nad míru sympatičtí. Víte, že to budou mít v životě ještě hodně těžké, tak proč jim nedopřát trochu té selanky a románové lásky. Po tom přeci všichni toužíme.
Kristina Doubravová
