Recenze: Ty a nikdo jiný je lovestory, jakou jste ještě nečetli

Provinční francouzské město, dvě dospívající dívky a láska, která má před sebou řadu zkoušek. Román Ty a nikdo jiný vypráví příběh dvou umělkyň, milenek a protinacistických aktivistek Marcel Moore a Claude Cahun.

Když se řekne lovestory, představíme si zpravidla dva zamilované, kteří po překonání několika překážek žijí šťastně až do smrti. Většinou jsou ve hře rivalové, kteří se snaží lásku překazit, může zasáhnout nemoc nebo osudová historická událost – válka nebo převrat. Překážky mohou získat podobu věznění, chudoby či nepřející rodiny. Typickým znakem je také značný počet rozchodů a následných smíření milenců. Ty a nikdo jiný je lovestory, ovšem jak už to u dobrých románů bývá, s pravidly žánrů zachází tvůrčím způsobem a rozhodně se jimi nenechává svazovat.

Poprvé se potkaly jako dospívající holky. To ještě nosily občanská jména Suzanne Malherbe a Lucie Schwobová. Starší Suzanne byla pro rozervanou Lucii jako skála, jíž se mohla přichytit, ale také důvěrnicí, s níž mohla sdílet všechny své myšlenky, nápady i sny. Lucie už tehdy bojovala s vnitřními démony, takže podobnou oporu zoufale potřebovala. Psychická choroba matky rozbila její rodinu a zasela do mladé dívky strach, že je předem odsouzena ke stejnému duševnímu rozkladu. Experimentální pokusy o sebevraždu jen náhodou nekončily tragicky. „Něco v Claude nevěřilo, že si zaslouží žít.“ Lucie/Claude celý život špatně jí. I v dospělosti dostává menší talíř než Suzanne, aby měla dojem, že jí méně. Jako by v sobě měla destruktivní sílu, která ji neustále táhne k sebezničení.

Claude Cahun, autoportrét (ořez)

Vzpomínky na mládí patří v knize k těm nejšťastnějším. Suzanne rozvíjela svou zálibu v kreslení, Lucie psala. Mnohem důležitější však bylo, že jejich vztah přirozeně přerostl dobové konvence. Z blízkých kamarádek se staly milenkami, a díky zvláštní náhodě dokonce nevlastními sestrami. Přitom samy sebe nevnímaly jako lesby. „Jsme prostě lidi – dvě bytosti a shodou okolností nás pojí vzájemná láska.“ Všeobecné kategorie Claude provokují. „Člověk musí zpochybňovat předsudky ostatních.“ Nikdo si nemá nechat diktovat, kdo je. Svou identitu si musí každý stvořit sám. Dnes to zní jednoduše, ale ve světě před první světovou válkou to byla značně revoluční myšlenka, zvláště pokud šlo o mladou ženu ze středostavovské rodiny.

KOUKNI SE  Recenze: Deník uštvané matky dokáže pobavit

Claude však zacházela ještě mnohem dál. Ostříhala si vlasy úplně nakrátko a kritizovala rozdělení na mužský a ženský rod. Sama se cítila nejpřirozeněji jako neutrum, střední rod. „Na pohlaví nezáleží. Já bych tě milovala, i kdybys byla chlap nebo hermafrodit. (…) Co je vlastně pohlaví? Jenom otázka orgánů a cyklů. Já se odmítám nechat definovat biologicky, na základě několika znaků. Když stojím sama v pokoji, nestojím tam jako děloha. Určuje mě moje vědomí, přesvědčení. Inteligence. Zbytek jsou podružnosti.“ Toto pojetí genderu je další věcí, kterou předběhla svou dobu. Gender pro ni není definován pohlavím, ale vlastní volbou.

Marcel Moore (Suzanne Malherbe)

Snadno se mohlo stát, že by příběh sklouzl k úvahám o Claudiných názorech a postojích, ale Rupert Thomson nic takového nepřipustil. Obě ústřední postavy vykresluje s nejhlubším pochopením a bez odsudku. Líčí je jako dva zamilované lidi, s nimiž se může čtenář ztotožnit, držet jim palce nebo se dojmout ve chvílích, kdy prožívají vrcholné zvraty. Ty a nikdo jiný není revoluční text, jeho cílem není propagovat určité postoje a názory. Od začátku až do konce jde o výborně napsaný biografický román, který přibližuje dvě tvůrčí osobnosti a zároveň atraktivní období historie.

Nakladatelství Plus

Ve dvacátých letech se Lucie a Suzanne stávají minulostí a naplno začíná éra nových jmen. Claude a Marcel se stěhují do Paříže, města, které v tu dobu hostilo přední umělce v různých odvětvích od malířů přes literáty až k hudebníkům. Pokud jste si užili film Woodyho Allena Půlnoc v Paříži, v těchto kapitolách možná zažijete podobný pocit vzrušení. Z vyprávění se totiž zdá, že ať jste tehdy vešli do kterékoliv kavárny nebo nálevny, potkali jste aspoň tucet umělců: Hemingwaye, Dalího, Bretona a mnoho dalších. Claude proniká do vznikajícího hnutí surrealistů, píše a fotí, zatímco Marcel navrhuje plakáty k nejrůznějším představením. Večírky střídají filozofické disputace a diskuse o umění. Přestože tohle byly pasáže, na něž jsem se po přečtení anotace nejvíce těšila, tak nejsilnější část knihy je až její druhá polovina.

KOUKNI SE  Recenze: Mrtvý z Olivetské hory je srdeční záležitostí

V období, kdy začíná druhá světová válka, už obě ženy překročily čtyřicítku a z Paříže dávno přesídlily na ostrov Jersey. Normanské ostrovy leží mezi Británií a Francií a během války byly zabrány německou armádou. Právě toto období tvoří vrchol románu. Claude a Marcel nemohou jen nečinně přihlížet a podvolit se. Začnou tedy režim podrývat. Sepisují protiněmecká hesla, která pak vkládají do kapes vojákům okupační armády nebo je nechávají v podnicích, kam Němci chodí. Jejich činnost ukončí anonymní udání. Kapitoly popisující jejich pobyt ve vězení patří k těm nejsilnějším a nejdojemnějším.

Pokud během čtení budete přemýšlet o tom, jestli si dohledávat dodatečné informace, nebo ne, odolejte. Rupert Thomson vytvořil plastický příběh, který přirozeně spolupracuje s vaší představivostí. Zvládl proniknout pod povrch obou postav a prozřetelně si jako vypravěčku zvolil Marcel/Suzanne. Román ukazuje obě ženy v proměnách vynucených okolnostmi. Elán dospívání přechází v požitek z volnomyšlenkářské Paříže, následně přichází klid v poklidném ráji na ostrově a nejdrastičtější změnu přinášejí nacisté. Otázka odvahy, osobních hodnot i hranic kolaborace jsou implicitně roztroušeny kolem ústřední dvojice. Kniha se nesnaží tyto ožehavé otázky zodpovídat, příběh to nepotřebuje.

Hned na začátku knihy Marcel líčí vzpomínku na jeden pobyt v hotelu kdesi na francouzské riviéře. Jeden z číšníků si povšimne zvláštního vztahu mezi dvěma dívkami a v jednom nočním rozhovoru Marcel řekne: „Máte štěstí, že jste ji našla.“ Možná se sám potýkal s problémy, jimž museli homosexuálové čelit na začátku 20. století. Jak poznat, zda je daná osoba „na stejné vlně”? Přitom otevřené jednání mohlo mít drtivé společenské následky, nemluvě o hrozbě vězení. Ovšem pro Marcel měla ta věta ještě jiný význam. Přes všechnu Claudinu rozervanost a pozdější náznaky šílenství Marcel nikdy nezapochybovala o tom, že právě tahle bytost je její životní láskou. A Claude na tom byla stejně. Není právě tohle esencí každé správné lovestory?

KOUKNI SE  Recenze: Radčina kuchařka bez lepku 2 je trochu nedovařená

Rupert Thomson: Ty a nikdo jiný. Přel. Kateřina Klabanová, Plus, Praha, 2018, 352 s.

Knihu můžete zakoupit zde!

Sandra Procházková
Úvodní foto: Pixabay

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

two × three =