Recenze: Temnota Star Treku zamotala hlavu

Jak už to tak bývá, pokračování úspěšného restartu fenoménu Star Trek přináší víc postav a spletitější děj. Většinu postav a jejich vztahů už naštěstí dobře známe, takže není těžké se v rozjetém příběhu orientovat. Možná abychom si nepřipadali moc ochuzení o něco nového, startuje film v takovém tempu, až to bere dech. Všechny prvky filmu mají jediný účel – strhnout diváka. A to se jim nesporně daří.

První scény střídají přípravu a průběh teroristických aktivit s ještě akčnějšími scénami záchrané mise na červené planetě. V této linii se rozbíhají oblíbené vztahy hlavních hrdinů, které byly těžištěm prvního filmu. Kirk, Spock a jeho přítelkyně Uhura (Zoe Saldana), doktor Kostra (Karl Urban)…ti všichni se vracejí v plné zbroji a nešetří osvědčenými hláškami. Ta druhá linie začíná u bezvýznamných a neznámých lidí, jejichž dcera umírá. Tím divák získává pocit, že mu bude servírováno něco zcela nového a zajímavého. A to také dostane, a navíc zbyde ještě spousta prostoru pro dění na Enterpise, což stejně všechny fanoušky zajímá nejvíc.

Nejprve si stručně shrňme, v čem byla jednička tak báječná. Bylo to hlavně vtipem a jiskřením, které produkovala protikladná dvojice Kirk-Spock. Jejich hádky ohledně logiky a dodržování pravidel na straně jedné a impulzivnosti a emocí na straně druhé jsou tu pořád, ale už to tak nějak není ono. Možná je to tím, že jednička končila smírem dvou budoucích dlouholetých kolegů a ujištěním, že z nich budou opravdoví přátelé. Jenže dvojka potřebovala jejich nevraživost oživit, a tak se ti dva hádají, jako by spolu ještě nic nezažili. Do toho se jen velmi málo zapojuje sexy Uhura, která sice se Spockem „něco má“, ale jejich vztah zázračně ztratil veškerou přitažlivost. Ani Kirk už navíc nemá na ženy čas, takže jen jednou uvidíme svlečený nový sexy přírůstek do posádky, což působí doslova jako výsměch. Tvůrci navíc tenhle jediný sexy záběr z filmu dali i do traileru, takže z toho je už jenom povzdechnutí, že jsme si teda moc neužili. Je tam sice pár vtipných hlášek, o které se kupodivu občas postará i záporák, ale…prostě to nějak není ono.

Humoru je o poznání méně než v prvním díle, a podstatně méně než ve třetím Iron Manovi. Toho si beru jako srovnání proto, že jsem v recenzi k němu napsala, že ho letos už asi těžko něco překoná. Čekala jsem to tak nanejvýš právě od Star Treku, ale podle mého to rozhodně nenastalo. A to hned z několika důvodů. Kromě už zmíněného humoru je tím nejvýraznějším scénář. Abrams je mistr filmového jazyka a jeho obrazy nabité skrytou symbolikou jsou vskutku geniální. Umí pracovat s pohybem, barvou a kulisami takovým způsobem, že bychom mohli jeho Star Trek použít jako učebnici filmového jazyka. Ale jakmile dojde na prosté slovní sdělování informací a prozrazování pointy, nabušená obrazová stránka je tím výrazně narušena. Stačilo se trochu uskromnit co se týče zápletky a herci společně s vizuálem a akčními scénami by se postarali o fantastický zážitek. Proč tedy musíme sledovat zdlouhavé promluvy na téma „jak to ve skutečnosti je“ a „nevěřte mu, je to takhle…“, místo abychom si jen užívali pobyt v tom úchvatném světě, který dostal novou, stylově i významově bohatší podobu?

Je to nejspíš proto, že Hollywoodští filmaři a studia mají utkvělou představu, že diváci přímo lační po komplikovanějších příbězích v pokračováních. Že je třeba přijít s něčím opravdu originálním, nečekaným, ohromujícím…a vždycky to odnese celý film. Při sledování „vrcholné“ scény, kdy hrdinové na Enterprise vyslýchají uvězněného Khana a následně jeho epickou historku ještě pro jistotu uvede na pravou míru kapitán Marcus, jsem se nejen nudila, ale říkala jsem si, že tohle opravdu tak dobrý film nemá zapotřebí. Podobně rozpačité pocity jsem měla několik chvil i při sledování Iron Mana 3, ale tam bylo zdánlivě nudné místo záměrně, aby pak pointa se záporákem naplno zazářila. Vyústění Star Treku je však nemastné, neslané, a hlavně nepochopitelné. Jak to tedy ve skutečnosti bylo? A má nás to vůbec zajímat, nebo je lepší jen se nechat ukonejšit zběsilou akcí, která následuje snad právě proto, aby vynahradila divákovi to nudné vysvětlování? Dokonce ani nemůžu spoilerovat, protože jsem tu zápletku vůbec nepobrala.

Jisté je jediné – Cumberbatch je skvělý. Ale i on a jeho démonický záporák odnášejí to jedno velké slabé místo ve scénáři. Předtím i potom je film skvělý a je nasnadě, že kdyby nám bylo dovoleno sledovat „jen“ skvěle zahranou posádku Enterprise proti zajímavému a téměř nesmrtelnému záporákovi, bylo by to stejně parádní, jako jednička.

Když ještě jednou srovnám s Iron Manem 3, je nutné říct, že ani ten nebyl ušetřen šílené překombinovanosti scénáře. Ale v jeho případě to tvůrci nějak zázračně dokázali ukočírovat a stvořit jeden kompaktní, chytrý a ohromující celek. Oproti tomu Star Trek: Do temnoty je filmově sofistikované dílo, které baví na všech rovinách, ale jako celek příliš nedává smysl. Lehce se může stát jen tuctovým pokračováním, které si na sebe vydělalo, ale ovace u laických i odborných diváků nesklidí.

A tak se ptám, dočkáme se třetího dílu, který spojí lehkost prvního dílu i sofistikovanost druhého? Upřímně doufám, že ano.

Star Trek: Do temnoty
Star Trek Into Darkness

USA, 2013, 132 min
Režie: J. J. Abrams
Hrají: Chris Pine, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Simon Pegg, Anton Yelchin, Karl Urban, John Cho, Benedict Cumberbatch, Bruce Greenwood, Alice Eve, Leonard Nimoy, Peter Weller, Tom Archdeacon, Noel Clarke, Nazneen Contractor, Heather Langenkamp, Nolan North, Nick Tarabay, Beau Billingslea, Hina Khan, Jonathan Dixon, Chris Hemsworth, Aisha Hinds

Klára Scholzová