Recenze: Spotlight je autentickou výpovědí o novinářské práci

Za Spotlight můžeme poděkovat dvěma lidem, od kterých bychom to dříve nečekali. Režiséři a scénáristé Josh Singer a Tom McCarthy příjemně překvapili nejen svým nápadem, ale převážně provedením. Před Spotlightem byli oba schováni ve filmové temnotě. Singer pracoval jako scénárista v seriálech Anatomie lži, Zákon a pořádek, Hranice nemožného a jeho jediným filmem byl doposud WikiLeaks z roku 2013, ve kterém jsme mohli spatřit Benedicta Cumberbatche, Davida Thewlise nebo Petera Capaldiho. Na druhé straně, McCarthy působil dlouhodobě jako herec v menších rolích a jako scénárista se pokusil přeměnit Adama Sandlera v dramatického herce ve filmu Cobbler a také byl jedním z mnoha scénáristů v pixarovém animáku Vzhůru do oblak. Můžu tak s jistotou předpokládat, že od nich nikdo neočekával film oceněný dvěma Oscary, za scénář a za nejlepší snímek roku 2015.

Spotlight je biografické novinářské drama založeno na týmu investigativních reportérů (tzv. Spotlight) z bostonské mediální špičky – Boston Globe. Po příchodu nového, prvního židovského editora, se rozhodnou zaměřit na nový příběh, týkající se znásilňování dětí katolickými knězi. Dotýkají se velice choulostivého tématu a ve svém okolí a při samotném vyšetřování narážejí na problémy. Získávají výpovědi obětí, právníků a nakonec se zkontaktují s bývalým knězem a zároveň psychiatrem, který tuto katastrofu nazve nejen fenoménem, ale dokonce psychickou poruchou („Církev po nás chce, abychom věřili tomu, že se jedná o ojedinělé případy, nicméně podle informací založených na mém výzkumu, bych to nazval psychiatrickým fenoménem„). Jako diváci zjišťujeme nejen jak obrovské a rozsáhlé církevní machinace jsou, ale i jak obrovskou moc církev doopravdy má. Příběh je tak dobře vyprávěn, že si občas myslíte, že sledujete dokument.

Po úžasném výkonu v Birdmanovi Alejandra González Iňarritu, se Michael Keaton vrací s ještě větším nasazením. Waltera „Robbyho“ Robinsona, jako šéfa Spotlightu, všichni respektují a oceňují práci, kterou dělá. Svou první nominaci na Oscara získala Rachel Adams v roli Sachy Pfeiffer, která byla kvůli svému případu donucena přestat chodit do kostela, kam vždy chodila se svou babičkou. Svou první vekou roli získal Brian d´Arcy James, který jako Matt Carrol zjistil, že jeden z obviněných knězů je pouze blok od jeho domu a přesto dokázal zachovat racionalitu a našel kompromisní východisko pro jeho roli otce a novináře. Přes všechny autentické, progresivní  a zaujaté role, pravý extrém zahrál Mark Ruffalo. Ten v roli Marka Rezendéze propadá případu, nejí, nespí, nevěnuje se své ženě. Informace, které odhaluje, ho mučí a terorizují, jeho touha po pravdě ho dostane do bodu, kdy nedokáže pochopit jak se vůbec něco podobného může stát. Všechny herecké výkony se drží hodně zpátky, přehnané dramatické scény ve filmu nenajdete. A to je na jednu stranu škoda, na stranu druhou to přidává na reálnosti filmu (pokud se dozvíte špatnou zprávu, nikdy nezačnete ihned házet židlí).

Spotlight je dokonalý hned v několika ohledech. Zakládá si na své dokonalé propracovanosti a autentičnosti. Vzhled novinářských kanceláří, postup investigativního vyšetřování a také samotná psychika novinářů. Ti nalézají v novém případu nadšení i obavy a s dalšími, nově nalezenými objevy dokonce strach. Spotlight je film založený na informacích, a tak všechny scény obsahující dialogy jsou čistě bez hudebního podkladu. Hudba přichází až v momentech, kdy se nám naskýtají pohledy na prázdné kanceláře, vyděšené obličeje novinářů či pouze na rozlehlé město Boston. Hned v několika scénách mě přímo ohromila kamera, která se pohybovala jako pronásledující člověk. O scénáři nejspíš ani nemá smysl polemizovat. Velké slovo určitě měly reálné předlohy postav, které ovlivnily nejen scénář, ale převážně herecké výkony. Největším mínusem filmu bude jeho jednotvárnost. Stále se jedná o to samé, nacházíme se ve stejném prostředí a herecké výkony se po celou dobu drží u země, jako by se jednalo o dokument.

Spotlight úplně jako první informoval o tomto fenoménu v takovém rozsahu a neomezoval se na jediný případ jak doposud všichni ostatní, nechtěli dostat jednoho kněze, chtěli dostat celý systém. Za to byli v roce 2003 oceněni Pulitzerovou cenou. Jako film je Spotlight umělecké dílo, vytvořeno z filmové harmonie. Je to puzzle, které se postupem času doplňuje,  každý díl dokonale pasuje do konečného výtvoru. Na nic si nehraje, je autentickým biografickým dramatem a i do něj patří občasné vtipné narážky. Nesnaží se tuto katastrofu nijak zveličovat nebo nafukovat. Zároveň se na konci filmu dozvíme, že svým rozsáhlým vyšetřováním sice informovali veřejnost, ale reálný problém nijak nevyřešili.

Alexander Nardelli