Recenze: Noe dělá z biblického příběhu mainstream

Do kin se řítí potopa biblických rozměrů. Ale Darren Aronofsky není Roland Emmerich, a proto rozhodně nečekejte další megalomanskou podívanou typu 2012.

Těžko říct, zda je Darren Aronofsky věřící, či nikoliv. Z jeho filmu to lze kupodivu těžko poznat, protože pojal biblický příběh tak, aby to byla stejně snesitelná podívaná jak pro věřící, tak pro zapřísáhlé ateisty. Svět Noa totiž není náš, je to svět fantazijní, pohádkový. Mohl by to klidně být další vymyšlený příběh pro účely pouze jednoho filmu. Kamenní obři, svítící nerosty nebo zvířata, která v poklidu a pospolu dojdou do archy – to jsou motivy, které by se hodily do kterékoliv jiné současné fantasy.

Současní autoři sahají do mnohem šílenější fantazie, než tak učinil Darren Aronofsky, a proto si může s biblickým příběhem dělat víceméně, co se mu zlíbí. Nesnaží se děti ani dopělé poučit o pravdivovsti křesťanského příběhu o stvoření. Nesnaží se ho ani moderně převyptávět. Zkrátka si vzal notoricky známý příběh, zdůraznil v něm klasické pojmy jako láska, rodina a spravedlnost, a natočil ho zcela svým stylem.

Je zvláštní, že poslední dobou mají hollywoodští tvůrci tendenci zamýšlet se tak velkolepě nad stvořením člověka a jeho místem ve světě i ve vesmíru. Vzpomeňme si třeba na Scottova Promethea. Zatímco v minulých desetiletích stačilo tvůrcům i divákům klasické sci-fi odehrávající se co nejdál od Země, v současnosti jsme zavaleni příběhy, které se vracejí k samým kořenům lidské mytologie.

KOUKNI SE  Recenze: Texaský masakr motorovou pilou aneb Leatherface se opět zlobí

Noah-2022-HD-screencaps

Přesto je to pořád velkofilm. Darren Aronofsky chce především filmově bavit a budovat emoce mezi postavami, což se mu daří. Jak je u něho zvykem, umí z herců vyždímat ty nejniternější emoce. A i tentokrát je ve filmu přesně tolik emocí, kolik divák může snést. Ani víc, ani míň.

Ve Fontáně řešil otázku, která se týká každého z nás, na intimním příběhu jednoho manželského páru. A tentokrát řeší otázku jedné konkrétní rodiny na příběhu vymření skoro celé lidské rasy. Zkrátka dokáže dát dohromady protiklady, které tvoří úderný, úchvatný, dojemný celek. A divák si z něho může vybrat, co se mu líbí. Jako celek kupodivu nemá Noe takovou psychologickou a metafyzickou hloubku jako třeba již zmíněná Fontána, ale to je zkrátka proto, že biblický příběh nenechává příliš prostoru pro nové otázky. Zpracováním násilí, smrti a bolesti není Noe tak naturalistický a intenzivní, jako Requiem za sen nebo Černá labuť. Přesto ale místy příjemně, místy nepříjemně překvapí nezvyklou dávkou, s níž některé silné obrazy servíruje. Zkrátka – divák neví, co od tohoto filmu čekat, a to až do poslední chvíle.

Hlavní drama pramení z toho, že na lodi jsou 3 mladí muži a pouze jedna dívka, která je navíc neplodná. O sexu, dětech a různých formách lásky se hovoří naprosto otevřeně, ale není to ani trochu provokativní. Překvapí spíš samozřejmost, s jakou film ukazuje a vysvětluje fantastické motivy (anděle nebo už zmíněné kamenné obry). Opět je jen na divákovi, jak se s jednotlivými liniemi, náznaky a vztahy mezi postavami vyrovná. Když už nic jiného, vizuální stránka je opravdu ohromující. Film je v každém záběru naprosto promyšlený, hlavně co se týče barev, kompozic a výpravy. Krajina je v dokonalém souladu s tím, co slyšíme z úst vypravěče.

KOUKNI SE  Recenze: Barbar je zajímavý multižánrový počin

Celková vizuální i zvuková stránka dokonale rezonuje s hlavní myšlenkou, která se během příběhu proměňuje. Začíná u bezmoci, pustiny a smrti, a končí u nového života. A to celé je rámované příběhem prvotního hříchu (který se však vejde do několika málo záběrů, takže rozhodně nikoho neurazí). Jestli jdete do kina kvůli potopě, budete zklamáni. Proběhne velice rychle a tvoří jen další dramatický zvrat.

Jasným tahákem na diváky je Ema Watson. A ne jenom pro mužské publikum. Její okouzlující tvář a křehký herecký projev jsou tak vizuálně přitažlivé a emocionálně nabité, že hravě přehraje mnohem slavnější kolegy. Hlavní obdiv však bezesporu patří Russellu Croweovi, který ze sebe opět vydal všechno. Pro podobné role se snad narodil a čím je starší, tím víc jeho tvář vypovídá. Skvělá je i Jennifer Connelly, které umírněný projev sedí. Větší prostor má ještě Ray Winstone, který si roli krále vyloženě užívá.

noah-noah-movie-review-2014

Noe mě příjemně překvapil celkovou umírněností, která prospěla příběhu a neudělala z filmu zbytečně emotivní ani symbolikou nabitý snímek. Rozhodně stojí za to jít na film do kina, ať už kvůli hercům, režisérovi nebo potopě světa.

Pro mnohé byl film možná zklamáním, protože čekali od všeho víc. Darren Aronofsky však přesně věděl, co chce, a to taky natočil. Vzhledem k tomu, že si k tomu vzal biblickou předlohu, rozhodně to nebyl lehký úkol. Ani tentokrát mě tenhle filmový kouzelník nezklamal. Otázkou je, jaké velké téma si vezme na mušku příště.

KOUKNI SE  Recenze: Men aneb Sedm tváří prasáctví

Klára Scholzová

ZÁVĚR
Hodnocení
8
Předchozí článekNovinky a trailer: Scarlett Johansson jako nepřemožitelná Lucy ve filmu Luca Bessona
Následující článekRECENZE: Ohnivý anděl, ze kterého mrazí
recenze-noe-dela-biblickeho-pribehu-mainstreamNoe mě příjemně překvapil celkovou umírněností, která prospěla příběhu a neudělala z filmu zbytečně emotivní ani symbolikou nabitý snímek.

Komentuj

Vlož komentář
Vaše jméno

9 − 3 =