Čůrek olivového oleje stéká po zádech nahého Ejzenštejna a mizí mezi jeho hýžděmi. „Otoč se“ nařizuje mu jeho mexický průvodce. Trochu oleje si nakape ještě do dlaní a potře jím svůj vzdouvající se úd. V tu chvíli diváka napadne otázka, kam až jsou režisér a herci ochotni zajít. Ejzenštejn v Guanajuatu je dalším z obrazově originálních a provokativních snímků Petere Greenawaye založených na fabulaci skutečných událostí.
Právě scéna, ve které se Ejzenštejn se svým průvodcem poprvé oddávají análnímu styku, je zlomovým bodem pro děj filmu. Ejzenštejn zde přijímá homosexualitu za svoji přirozenost a symbolicky tak přichází o panictví a stává se skutečně dospělým. Zároveň na sebe ale bere obrovskou zodpovědnost. Děj filmu se odehrává v době, kdy byli lidé v Sovětském svazu za sodomii vězněni na Sibiři. Ejzenštejn sice poprvé okusí opravdovou chuť lásky, ale současně s ní i bolest, která ji mnohdy provází. Pocit naplnění je rázem vystřídán bezmocí, kdy se mu hroutí svět pod rukama. Přestože v Mexiku natočil více jak 400 km filmu, není mu dovoleno jej dokončit, natáčení je zastaveno a Ejzenštejnovi končí povolení k pobytu. Je nucen opustit vše, na čem mu záleží. Z toho důvodu dal sám Greenaway filmu druhý název 10 dní, které otřásly Ejzenštejnem. Odkazuje tím na jeden z nejslavnějších Ejzenštejnových snímků Říjen, který byl na západě promítán pod názvem 10 dní, které otřásly světem.
Po obrazové stránce je Ejzenštejn v Guanajuatu typickým filmem Petera Greenawaye. Asi bychom těžko hledali dalšího tvůrce, který dokáže každý záběr ve filmu přetvořit v obraz působící na diváka sám za sebe, bez jakýchkoliv dalších souvislostí. Tentokrát si ale Greenaway pomáhá dalšími střihovými srandičkami, které jsou sice efektní a o jejich významu může pražská kavárna vést nádherně zdlouhavé debaty, ale skutečný význam může být i jen režisérovou manýrou či odkaz na mnohdy nepochopitelné montáže samotného Ejzenštejna. Tak či tak o samotném Ejzenštejnovi a skutečném důvodu, proč navštívil Mexiko, se dozvíme velmi málo. Režisér se zaměřil na filozofickou
stránku hlavní postavy. Tím vzniká sice netradičně pojatý hraný dokument, ale občas je toho mudrování nad životem a smrtí trochu moc.
Co se režisérovi opravdu povedlo, je dostat diváka do rohu a znejistit ho. Chvílemi si divák není jistý, co přijde a zda se na to chce koukat. Jedná se především o mužskou nahotu, kterou Greenaway ve svých filmech zobrazuje velmi často. Setkal jsem se i s recenzí, že se jedná o artové gay porno. Tak daleko bych ve svém hodnocení určitě nešel. Greenaway nezobrazuje nic, co bychom neviděli v jakémkoliv filmu s jedinou výjimkou – že zobrazuje nahé muže. Kdyby do stejných scén dosadil ženu, nikdo by pravděpodobně na to nereagoval. Nahé ženské tělo je v kinematografii zobrazováno bohužel tak často, že jej přijímáme bez jakýchkoliv výhrad, už nepůsobí étericky a dokonce přestává fungovat i jako impuls dráždivosti. Z tohoto úhlu pohledu působí nahota v Greenawayových filmech jako vzpoura zaběhnutému a samoúčelnému zobrazovaní obnaženého těla. V jeho pojetí působí na diváka okamžitě a začíná opět fungovat.
Ejzenštejn v Guanajuatu je filmový majstrštyk od první klapky, přes herecké výkony, hudbu, střih, kameru, až po titulky. Greenaway nám dokazuje, že technicky se mu jen stěží dá najít konkurence, navíc jeho znalosti obsažené ve filmu jsou důkazem perfekcionalistické přípravy a skutečného zájmu pro věc. Možná až příliš velkého, že ze samotné touhy sdělit vše zapomíná trochu na diváka. Na druhou stranu pro obyčejného diváka je toho v kinech až příliš, tak občas neškodí odcházet z kina s nespokojeným svrběním, že na tohle bych potřeboval alespoň ještě jedno shlédnutí.
Pavel Urík
Ejzenštejn v Guanajuatu
Romantický / Životopisný / Komedie
Mexiko / Nizozemsko / Finsko / Belgie / Francie, 2014, 105 min
Režie: Peter Greenaway
Hrají: Elmer Bäck, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata, Luis Alberti, Rasmus Slätis, Jakob Öhrman
