Do kin se vrací nekorektní komedie o oživlém plyšovém medvídkovi, který má do roztomilé hračky hodně daleko. Ted si v prvním díle našel práci a přítelkyni, kterou si teď bere za manželku. Přestože ženu a plyšáka oddává Flash Gordon, sňatek je platný a v manželství se objevují zcela běžné problémy. Třeba početí dítěte. Mnohem větší problém však nastává, když úřady zpochybní status „osoby“, který Ted užívá. Je totiž stále jen oživlou hračkou. Jak se s tím hromský kámoši Ted a John poperou? 
Na rozdíl od jedničky se příběh Médi 2 zaměřuje na samotného méďu, ne na Johna (Mark Wahlberg). Ten se rozvedl s Lori, což vlastně anuluje většinu toho, o co v jedničce šlo. John chce být zase „sám sebou“, což znamená hulit trávu a dívat se na televizi. Naproti tomu plyšák Ted má emocionální život velmi rozmanitý a ještě stihne Johna uhánět, aby si našel přítelkyni. Role dvou hlavních postav se tak vlastně obracejí. Ted je víceméně zodpovědný zaměstnaný „člověk“ a pevným bodem v jeho životě je Tami-Lynn (Jessica Barth), která ho skutečně miluje. Jednička stavěla především na přátelství Johna a Médi, dvojka rozvíjí příběh do nových rozměrů, ale ne vždy to funguje. V zásadě platí, že osvědčené vtipy stále fungují, kdežto ty nové už moc ne. Dobrá zpráva je, že to dobré zůstalo, snad kromě funkčního jednoduchého příběhu.
Postav naštěstí taky moc nepřibylo, protože ty staré jsou stejně nejzábavnější. Novou postavou do ústřední trojice je mladá advokátka (Amanda Seyfried), která taky hulí, takže skvěle zapadá. Co se týče postavy Marka Wahlberga, film neustále omílá jeho „super sexy“ vzhled. Snad je to nadsázka, stejně jako to, že chodícího plyšáka všichni vnímají jako něco zcela normálního. Naproti tomu kráska Amanda Seyfried je vnímána jen jako holka od vedle, jejíž snahu nikdo neocení. Výborná je Jessica Barth coby Tedova oddaná manželka. Málokdo by při sledování jedničky věřil, že tahle blbá fiflena bude za plyšovým medvídkem stát v dobrém i ve zlém. Lákadlem na diváky je obsazení Morgana Freemana, jehož potenciál je však nevyužitý a jehož postava nejedná příliš logicky. Vedlejší postavy jsou vlastně jen prostředky pro kritiku a zesměšňování různých oblastí amerického života.
Od samého začátku film jasně ukazuje, že ještě přitvrdil, co se týče černého a drsného humoru. Terčem se stávají nejen homosexuálové, černoši či handicapovaní, ale taky doktoři, právníci, komici, sportovci, televizní komentátoři, návštěvníci Comic-Conu i výrobci hraček. Úroveň nadsázky je na takové úrovni, že si jako divák nemůžete být jisti naprosto ničím. Většina vtipů je postavena na pravidle „sranda za každou cenu“, a to doslova. Ten, kdo neví, co čekat, může být překvapený až šokovaný. Ale to u většiny diváků určitě nehrozí.
Méďa 2 je jedním z těch filmů, kterým není nic svaté, a to je taky jeho hlavní plus. Oproti prvnímu filmu je příběh kostrbatější a má několik slabých míst. Mnohem lépe než příběh fungují vypointované gagy. Na scény ve spermobance nebo v nemocnici hned tak nezapomenete, díky nim si film budete s kamarády připomínat znovu a znovu. Bez těchto míst by ale film byl poloviční, příběh není zdaleka tak zajímavý, jak by se mohlo zdát.
Slabší je taky triková stránka, Méďa je někdy až moc umělý. Jinak je však film výpravnější, jak se na dvojku sluší. Jen tak pro radost tvůrci zakomponovali titulní taneční číslo, kostýmovou rvačku na Comic-Conu a návštěvu nových lokací. Potěší taky romantická píseň Mean Ol’Moon, kterou si přijdou poslechnout různá zvířátka od srnečka po raka, nebo cameo Liama Neesona. Seth MacFarlane má rozhodně spoustu nápadů, jen je někdy těžké z nich udělat fungující film.
Film Méďa 2 není třeba vnímat jako něco zásadního, je to prostě drsně vtipný film, u kterého se můžete bezostyšně smát všemu, o čem se normálně nevtipkuje. Protože když to dělá plyšový medvěd, tak vy můžete taky!
Klára Scholzová
