Nejnovější film dánského režiséra Thomase Vinterberga nás přivádí na malé město za čerstvě rozvedeným Lucesem (Mads Mikkelsen), který zrovna našel novou přítelkyni, žije obklopen přáteli, má se k němu nastěhovat dospívající syn, kterého od rozvodu příliš často neviděl, a má novou práci jako pomocník v mateřské školce. A pak přijde jedna lež, která vše změní. Lucas přichází nejen o práci, ale i o důvěru své bývalé manželky, současné přítelkyně a s jedinou výjimkou i všech svých přátel, včetně toho nejlepšího.
Příběh člověka, který je nespravedlivě obviněn, v tomto případě ze sexuálního obtěžování dětí, není nijak originální a je pravda, že první třetině filmu jsem nedokázal zcela uvěřit. Reakce ředitelky mateřské školy, dětského psychologa a i samotné maminky mi přišli tendenční, tedy dostat Lucase za každou cenu do pozice všemi nenáviděného muže. V momentě, kdy je Lucas osvobozen, mě Vinterberg už dokázal do děje vtáhnout, a to natolik, že na úvodních 45 minut jsem během druhé poloviny zapomněl a s Lucasem jsem prožíval každé další zklamání, bezmocnost, boj s lidskou ani ne tak hloupostí, jako neochotou přiznat chybu, s předsudky, se strachem být v menšině. A s posledním záběrem jsem nakonec uvěřil i té první části filmu. Vzpomněl jsem si na případ z mého okolí, kdy sám jsem poněkud podezíravě nahlížel na muže, který vyjádřil vážný zájem být vychovatelem v mateřské školce. A právě o tom je Vinterbergův film. Hon není kriminálka, ve které se hlavní hrdina snaží dokázat nevinu a na konci filmu sám najde zločince, který ho křivě obvinil pro sůj vlastní prospěch. Nečekejte ani dramatický zlom, kdy na konci filmu zjistíte, že hlavní hrdina, kterému jste tolik věřili, je skutečně zločincem. Lucas nemá moc možností se bránit, protože ani pořádně neví proč a z čeho je obviněn a jeho stíhání je zastaveno dřív, než se mu dostane šance cokoliv zjistit. A snad právě proto je tak těžké zbavit se stínu podezření.
Thomas Vinterberg se vrací k tématu, které zpracoval už ve filmu Rodinná oslava (1998). Tam hlavní postava obviní svého otce ze znásilnění, když byl ještě dítě. Zatímco Christian (Ulrich Thomsen) se snaží na rodinné oslavě dokázat otcovu vinu, zde se Lucas pokouší přesvědčit okolí o své nevinně. Podobnost nacházím v urputnosti, se kterou oba bojují proti přesile a zároveň v bezmocnosti, protože ani jeden nemají hmatatelný důkaz, který by jejich tvrzení potvrdil.
Rodinná oslava byl první film, který nese certifikát Dogma 95. Kamera je z ruky, hudba ve filmu je pouze ta, která se v příběhu skutečně vyskytuje, nevšiml jsem si ani žádného umělého dosvícení, žádných filtrů a nakonec ani toho, že by byl režisér uveden v titulcích. Přesně tak, jak to Dogma 95 žádá. Hon oproti tomu porušuje snad všechna pravidla, která ve známém manifestu Vinterberg s Trierem a dalšími dánskými režiséry stanovili, ale to neznamená, že by se Vinterberg zpronevěřil sám sobě. Důležitý je příběh a atmosféra a v tom jsou oba filmy nádherné. Je jedno, jestli Vinterberg natočí film z ruky, nebo má kameru fixovanou na stativu. Je to pořád ten samý režisér, který má co říci, aniž by se divákovi nebo čemukoliv jinému podbízel.
A ještě jedna podobnost, a to skvělý herecký výkon hlavních představitelů. Přestože se Mads Mikkelsen oproti minimalistickému pojetí otcem zneužitého Christiana v Rodinné oslavě přeci jen více blíží „klasické představě“ dramatického herectví, pořád jde v současné produkci o výjimečný výkon. Lucas nemusí poulit oči, zajíkat se slinami, kroutit se v křečích a demolovat vše, co se mu dostane pod ruku, aby tak vyjádřil bezmocnost své situace a vztek, který z ní vychází. Většina jeho emocí se odehrává uvnitř a nám jsou zprostředkovány jeho pohledem a pohledem skvělé kamery a střihu.
Hon není film o dobru a zlu. Neříká nám, kdo je hodný a kdo špatný. Nevyskytuje se v něm záporná postava. K některým jsem sice cítil silné antipatie, ale ani tyto postavy se nesnaží někomu prvotně ublížit, ale ochránit svůj malý svět, své nejbližší. A právě v tom je největší nebezpečí, protože nejvíc zranitelní jsme tam, kde to nečekáme. Hon je film o předsudcích, jak nebezpečné může být škatulkování podle toho, jak vypadáme a co děláme, o tom, kam až může vést slepá touha po spravedlnosti.
Pavel Urík
Jagten
Drama / Thriller
Dánsko, 2012, 111 min
Režie: Thomas Vinterberg
Hrají: Mads Mikkelsen, Alexandra Rapaport, Thomas Bo Larsen, Susse Wold, Annika Wedderkopp, Lasse Fogelstrøm, Anne Louise Hassing
Dobrý den, pouze bych se chtěl zeptat na Váš názor na poslední scénu, kde po Lucasovi kdosi vystřelil. Scénu jsem nepochopil.. střílel jeho syn? a proč?