Recenze: Hledět do slunce a tančit

Jak vnímat čas a jeho léčivou sílu?

Je dnes vůbec někdo, kdo nás naučí trpělivosti a toleranci? Schopnosti vnímat čas…

Autor knihy Hledět do slunce a tančit, který sám vyrostl v siouxské rezervaci a je čistokrevným indiánem, je potom tím nejlepším vypravěčem. Jeho moudrost, kterou předává moderním lidem nejen v podobě příběhů, se kterými se sám v dětství setkával, protože patří k bohaté vypravěčské tradici jeho kmene, ale také s vysvětlením dnešní doby, kterou plně zažívá a která je tak odlišná od indiánského rytmu života. Nachází velmi správně styčné body, chvíle, kdy sami v našich přemodernizovaných světech tápeme v samotě. Kdy je naše duše osamocena a nechána napospas dravé a nebezpečné době.

Co jsem uvědomila?

Při čtení této knihy, ale i jiných na toto téma, jsem si právě bolestně uvědomovala tu samotu, která na moderního člověka padá. Jsme v podstatě přelidnění, ale strašně, strašně sami. Mou duší naprosto zacloumala díla Pavlíny Brzákové – Dědeček Oge a Stíny na kupecké stezce, ale tato kniha, Josepha M. Marshalla, je další v řadě. Je jiná, je také o domorodých kmenech, ale dostáváme se v ní nikoliv do tajgy, ale do prérií, které si ale drsností s ničím nezadají s tunguzskou tajgou. Uvědomila jsem si opět tu propastnou rozdílnost mezi způsobem života těchto původních lidí, a mezi tím naším. Jak jsme ho pokřivili, jak jsme naprosto pokroutili lidské hodnoty, pokroutili svět… A opět mě napadá otázka, jestli to je vůbec možné. Jak se to mohlo stát.

Napadá mne spousta otázek a jsem si jista, že bude napadat každého čtenáře.

A v tu chvíli tady autor podává pomocnou ruku.

Nejen příběhy, ale i povídání o příbězích

Nenabízí totiž jenom příběhy, které jsou moudré, plné, ve kterých budete doslova hltat každé slovo a cítit každou emoci. Ale také přináší právě odpovědi na vaše otázky, v každé kapitole za příběhem si s vámi autor popovídá. Vyjádří své touhy, své myšlenky, zavzpomíná s úctou a pokorou na své předky, zavzpomíná na své dětství. Často mne napadalo, jak vůbec může přežít v dnešní době, když měl tak moudré a krásné dětství. Možná právě proto…

V kontrastech, v klidu a trpělivosti, v tichu, které v dnešní době tak zoufale chybí, nám dává nahlédnout do těch zákoutí lidské duše, které kvůli přežití v dnešní hektice, často zatlačujeme někam do kouta. A ono to bolí – a tu bolest si víc a víc uvědomujeme právě tehdy, když se začteme do podobných příběhů, ve kterých člověk ještě byl moudrým člověkem.

Ukázka:

Přežít na velkých pláních vyžaduje často tvrdý boj, a je proto nezbytné, aby tu lidé dokázali spolupracovat. Aby to vůbec bylo nutné dodržovat, stejně jako jednotlivci museli plnit role a chovat se očekávaným způsobem – což znamenalo, že znalost chování jednotlivců i společenství byla zásadní nutností. Umění pozorovat bylo tím nejlepším učitelem a mezi jiným právě díky němu znali podstatu skupinové dynamiky, protože  lidé většinou dávají přednost tomu být součástí skupiny než žít v osamění. Toto vědomí formovalo podstatu trestu, jímž skupina reagovala na nejtěžší provinění, jakými byly napadení člověka, zranění či vražda – byla jím ostrakizace, nebo dokonce vyhnání.

Ostrakizace znamenala, že pachatel přestal být členem společenství buď na stanovenou dobu, nebo navždy. Pachatel, a to ve všech možných ohledech, pro společenství neexistoval. Byl vyveden z osady a nesměl mít nic než své oblečení a nikdo z obyvatel s ním nesměl za žádných okolností navázat kontakt.  Zpráva o tom byla předána i jiným osadám, a někdy dokonce i nepřátelským. Pachatel tak zůstal na světě zcela osamocen. Pokud se jeho rodina rozhodla, že ho bude následovat, platilo pro její členy totéž. Tento trest výrazně snižoval nutkání k pomstě uvnitř společenství a hrozba trestu byla tak účinným odstrašujícím prostředkem, že vražda nebo útoky na jiné členy společenství byly vzácné (aspoň dokud se na scéně neobjevil alkohol).

O autorovi:

Joseph M. Marshall III.  se narodil a vyrostl v siouxské indiánské rezervaci Rosebud a je příslušníkem lakotského kmene Sičhángu. Vyrůstal u prarodičů z matčiny strany v tradiční lakotské domácnosti a jeho mateřštinou je lakonština. V tomto prostředí se také seznámil s mnoha příběhy z bohaté vypravěčské tradice.

Marshall je autorem devíti knih z literatury a faktu, tří románů, souboru povídek a esejů a několika scénářů. Pravidelně přednáší po celých Spojených státech a zavítal i do Švédska a na Sibiř. Více informací najdete na jeho webové stránce www.josephmarshall.com.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com

Renata Petříčková