V Hollywoodu je dnes víc než oblíbené stále dokola recyklovat známé postavy a příběhy. Ať už je to kvůli absenci nových příběhů a témat, nebo kvůli vidině snadného zisku, ani jeden důvod není moc dobrou vizitkou Továrny na sny. U hororů už je to jakási tradice, natáčet pořád další pokračování, protože mladým je jedno, už čeho se budou v kině cpát popcornem a lekat. Ale že by svět potřeboval další Drákuly, o tom pochybuju. Možná je to čistě diváckou zvědavostí – přece ani mně to nedalo a na nového Drákulu jsem šla. Ale bylo to stejně zbytečné, jako znovu natáčet Spider-Mana.
Drákula: Neznámá legenda není úplně špatný film. Vlastně je místy docela dobrý. Ale celá jeho snaha „očistit“ jméno Drákula a udělat z něj kladného hrdinu, vyznívá naprázdno. Prostě už to nikoho nezajímá. Drákula tady byl tolikrát, že jeho jméno už by nevyděsilo ani malé dítě. Možná že kdyby si tenhle film vymyslel vlastní originální jméno hlavní postavy, příběh mi měl větší váhu. Je to totiž právě přítomnost známých jmen jako Drákula a Transylvánie, které filmu ubírají na autenticitě, originalitě a „uvěřitelnosti“. Sám o sobě je příběh slušně našlápnutý už od začátku a zdatně se vyhýbá klišé akčních hrdinů. 
Král Vlado Narážeč (trapný, leč nezbytný překlad) je podle slov svého malého syna ten největší hrdina, jakého kdy turecké vojsko mělo ve svých řadách. Ačkoliv je to totiž Transylvánec, jako chlapce ho jeho otec byl nucen poslat do tureckého vojska coby daň za mír. Ve válkách se proslavil jako neobyčejně schopný a krutý válečník, který nepřátele naráží na kůl, ale svou minulost nechal za sebou, když se vrátil domů a založil rodinu (jedno z mála klišé v příběhu). Po deseti letech míru však do jeho království znovu přicházejí Turci, kteří si žádají tu největší daň – tisíc chlapců do armády plus Vladova syna jako královského rukojmího. Vlado nejprve souhlasí, potom se ale rozhodne vzít tíhu rozhodnutí na sebe, syna zachrání a sám se vydává za netvorem ukrytým v horách, který je jeho jedinou nadějí. Oním netvorem je něco jako upír, který rád Vladovi propůjčuje svoji moc i prokletí. Sám je díky tomu totiž vysvobozen. Vlado slibuje, že moc použije jenom k porážce turecké armády, ale odolat žízni po krvi je těžší, než se zdá…
Příběh nabízí řadu překvapivých a několik působivých momentů, díky kterým nelze film zařadit jen do škatulky drahá akční podívaná. Akce je ve filmu sice dost, ale ne takové, jakou čekáte. Hlavní hrdina se se svým údělem potýká zcela sám a sám také ovládá bitevní scény. Snaha ušetřit je znatelná v několika originálních úhlech pohledu, kdy třeba místo na boj koukáme na pohupující se meč, ve kterém se akce odráží. Je to odpustitelné, protože film opravdu přináší mnoho nezvyklých záběrů a je vidět, že se tvůrci snažili, aby za každou cenu přišli s něčím novým. Skvělé jsou triky i zvukové efekty. Proměnu v upíra (nejen) Vladovi opravdu uvěříte.
I přes to všechno je ale výsledek nemastný-neslaný. Napadá mě jeden jednoduchý důvod – už jsme tohle všechno viděli. Originální náplň příběhu nestačí, když je příběh sám o sobě jen další cestou silného hrdiny za pomstou. Vlado se mstí ještě dřív, než je mu učiněno bezpráví. Jeho slepá víra v to, co „musí udělat“, je místy nepochopitelná. Příběh navíc v druhé polovině zpomaluje ze stovky skoro na nulu, když se všichni obyvatelé království vydávají ze zajímavých lokací hradu Drákula do „bezpečí“ kláštera, který se pro ně nakonec stane pastí. Šťastné není ani zapojení třídenní lhůty, po kterou musí Vlado odolat lidské krvi. Místo toho, aby byl film napínavější, je divák zmatený, kolik teda ještě zbývá času a co se vlastně stane potom. Několik důležitých dialogů jako by bylo ve střižně odstraněno, takže ne všechno dává smysl. Zkrátka není vidět, co byl režisérův záměr, a co snaha vytěžit z natočených záběrů co nejvíc.
Drákula si krade veškerou pozornost pro sebe, což je škoda, protože zas až tak zajímavou postavou není. Film rozehrává několik vedlejších příběhových linií, ale ani jedna nedostane víc prostoru, takže je celkový dojem z filmu plochý a jednotvárný. Přitom postavy na turecké i transylvánské straně vypadají velmi zajímavě. Co se týče hlavní postavy, Luke Evans dělá co může, aby film utáhnul. Většinou se mu to daří, i když ne všechny emocionální polohy zvládá zahrát přesvědčivě. V jiných rolích se mi líbil víc a myslím si, že je stavěný právě na výrazné vedlejší role.
Drákula: Neznámá legenda nasazuje laťku vysoko, co se týče brutality a násilí. Určitě to není na škodu, i když násilí tu není tak morbidně kouzelné, jako třeba v Jeníčkovi a Mařence. Film se bere velice vážně, což je u tohoto žánru vždy spíš mínus. Na to, aby mohl hrát jen na dramatickou notu, jsou postavy příliš šablonovité a prokouknutelné na první pohled. Naopak, vše svádí k tomu, udělat z Drákuly akční horor s velmi černým humorem. To se ale asi nestane ani v potenciálním pokračováním. A mělo by takové pokračování vůbec vzniknout? Podle mě ne. Viděli jsme už dost.
Klára Scholzová
Celkově nesouhlasím s tím,že pokus o změnu charakteru Drákuli,tím že z něj udělájí hrdinu ,je zbytečný a,že to nikoho nezajímá.Dále,o tom kolik času zbývá,může býti docela dobrý přehled díky změně dnu a noci a díky tomu že to i Vlado zmiňuje.Osobně se mi film dosti líbil a doufám v pokračování.