Spisovatel Sean Thomas přispěvovatel do časopisů a novin jako jsou Daily Mail, The Times nebo The Guardian má navíc vícero pseudonymů pod kterými vydává své knihy. Jméno Tom Knox využívá pro své dobrodružné thrillery a S. K. Tremayne začal využívat celkem nedávno pro své knihy elementárních dětí. V roce 2017 nás zavedl svým románem na ostrov Torran, kde bouře křižovala na obloze a svůj příběh nám vyprávěly Ledové sestry a nás jímala hrůza. Ale co nabízí Ohnivé dítě?
Slyším, jak kladiva důlních panen rozbíjejí mrtvé.
Jak moc skeptická jsem byla u Ledových sester, které se sklonily spíše k žánrovému guláši, tak moc jsem nadšená z Ohnivého dítěte. Je vidět, že S. K. Tremayne konečně pořádně chytl psychothriller pod krkem a se svou múzou jej dobrousili k dokonalosti. Beru to tak, že Ledové sestry byla jen taková rozcvička před velkým finišem.
Ohnivé dítě nás zavede do světa dolů a jejich temných tajemstvích. Příběh se odehrává v Irsku v sídle Kerethen v Carnhallow v Irsku. Autor náš okouzlí svým popisem prostředí, kam čtenáře zavede a Carnhallow který je promítán v různých časových úsecích jen tak od knihy nepustí. Jen bravurně vyobrazeným prostředím to však nekončí. S. K. Tremayne skvěle zvládnul i postavy.
Příběh vypráví o vdovci Davidovi, který se po smrti své ženy přeci jen zamiluje do dívky, která je jejím naprostým opakem. Ale i díky tomu David věří v lepší zítřky. Dokonce se zdá že i jeho syn Jamie, který truchlil ještě více, je přítomností otcovi nové ženy Rachel více radostnější. Ale to co se zdá jako sen se proměňuje v noční můru. Rachel stále bojuje se stíny své minulosti a její nevlastní syn začíná propadat depresi a tvrdí, že jeho zesnulá matka se vrátila.
Thriller kombinuje vypravěčské pohledy a narazíme tedy na Ich osoby a Er osoby, které se nepravidelně střídají po kapitolách. Kapitoly jsou krátké a zároveň slouží jako počítadlo kolik dnů zbývá do Vánoc. Protože právě den vánoční je oním velkým vyvrcholením, ke kterému se čtenář nejprve velice uvolněně s poté netrpělivě ubírá. Postupně sledujeme klín, který se vráží do vztahů plné harmonie. Hned vidíme, jak je jednoduché zničit něco hezkého. Dítě ohně vsadilo na pocit ztráty racionálního myšlení a duchařinu. Atmosféra je skvěle vybudována a nechybí ani eskalace mezilidských vztahů. Díky tomu, že autor pečlivě vkládal dílky charakterů jednotlivých postav jsou aktéři Ohnivého dítěte velice reálný a uvěřitelný. Největším kladem knihy je však postava Rachel a špičkového zobrazení postupného šílenství. Vzdáleně mi to připomíná film Na pokraji šílenství inspirovaného Lovecraftovými Cthulu.
V shrnutí bych viděla u knihy hodně kladů. Jeden z těch větších je přebal knihy, který se nese ve stejným duchu jako Ledové sestry. Je faktem, že i celkově příběh vyznačuje podobné rysy, jako Sestry, ale na rozdíl od Shari Lapeny a jejích Manželů od vedle a Někdo cizí v domě, to S. K. Tremayne zvládnul a jeden nemá pocit, že čte to samé. Krom toho, se a autorem pokaždé dostaneme na taková místa, která jsou nádherná a zároveň nebezpečná a krutá. Postup příběhu byl skvěle zvládnut a oceňuji sice malé ale nepatrné odbočky od hlavní linie příběhu. Jednou se zase člověk necítí jako kůň s klapkami na očích. Autor dokázal vtáhnout do panství Carnhallow a jeho tajů.
Kniha má i své negativní stránky. Donekonečna opakované slovní spojení „macecha a nevlastní syn“ začíná být obdobně otravné jako reklama „ sto tabletů týdně… rozdáváme, rozdáváme sto tabletů týdně…“. Každému, kdo knihu čte je hned na první straně rozvržení vztahů. Rovnou se nám představí vdovec, nová manželka a onen nevlastní syn. Na závěr knihy je hned jasné proč to autor tolikrát zmiňoval, ale dovolím si tvrdit, že i bez toho by se příběh obešel. V celku to vypadá jako pomocná berliška spíše pro spisovatele, která byla zapomenuta a neodstraněna.
Podtrženo sečteno, je kniha velice milým překvapením tohoto roku a S. K. Tremayne zlepšuje svoje umění. Snad si udrží laťku a nebo v lepším případě ji posune více vzhůru.
Simona Irlbeková
Knihu můžete zakoupit ZDE
