Hlavní postava filmu Deník strojvůdce má na svědomí asi polovinu mrtvých, kolik jich vlastnoručně odstranil Rambo ve čtvrtém pokračování Do pekla a zpět. Vzhledem k tomu, že Ilija je prostý strojvůdce, se jedná o úctyhodný výkon. A kdyby se přičetly oběti jeho kolegů, patrně by se jednalo o nejúspěšnější vyhlazovací jednotku. Mrtví jsou nedílnou součástí jejich práce, a dokud nepřejedete alespoň jednoho, je práce strojvůdce noční můrou. I o tom je chorvatská komedie Deník strojvůdce.
Práci na železnici nám představuje nejen jako nekonečnou romantickou jízdu do rytmu pražců a s ubíhající krajinou za oknem, ale jako povolání, kdy smrt může číhat za každou zatáčkou, na každém přejezdu. „I při práci na železnici můžeš být šťastný,“ konstatuje jedna z postav smutnou skutečnost. Tvůrci Deník strojvůdce ovšem pojali nikoli jako sociální drama, ale jako parodii idylické představy zaměstnání strojvůdce. Černý humor v balkánském hávu nebude vyhovovat každému pojídači smradlavé kukuřice ve velkokině, ale při troše odvahy připustit, že smrt nemusí být jen 
tragická, ale také přirozená a dokonce i komická, bude divák odměněn nevšední zábavnou podívanou.
Sima je nalezenec. Rodiče ho odložili v krabici od banánů v sirotčinci, kde byl až do svých deseti let. V momentě, kdy se dozvěděl pravdu, ztratil jeho život smysl a rozhodl se ho ukončit na kolejích. Tak potkává stárnoucího strojvůdce, který vlakem přejel desítky lidí. Ilija se ujme Simi a postupně jejich vztah začíná dávat nový smysl života jim oběma. Jenže opět jen do chvíle, kdy se Sima rozhodne stát sám strojvůdcem a Ilija ho naopak chce ochránit před povoláním, které je pro ty, co nemají jinou volbu.
Film je především o černém humoru a o tom, že každá mince má dvě strany. To, co je pro jednoho tragédií, může být pro druhého životní výhrou. Ve filmu není potřeba hledat skrytá poselství. Deník strojvůdce má jediný význam, a to pobavit. A to je jeho jediná slabost. Film nedokáže udržet tempo, jaké si na začátku nastavil. Rozjetý rychlík dojíždí ke konci filmu už jen jako lokálka. Naštěstí do cílové stanice se Deník strojvůdce dostane už po necelé hodině a půl a tak nemá prostor, aby začal nudit. Přesto by si film zasloužil nějaký přesah, nebo alespoň propracovanější příběh, který je v poslední třetinu film už jen vatou, která vyplňuje děj tak, aby časově dosáhl celovečerního bijáku.
Jinak se jedná o řemeslně příjemný snímek, jež je umocněn především hereckým výkonem Lazara Ristovského v roli přísného, ale dobráckého Iliji. Ale ani jedna z dalších postav není špatně zahraná a výsledkem je úsměvný film, který sice nezanechá větší dojem, ale rozhodně navodí milý úsměv ve tváři u většiny diváků. Snad se bude v běžné produkci těšit stejné oblibě, jaké se mu dostávalo na Febiofestu, kde byl Deník strojvůdce už několik dní před projekcemi vyprodaný.
Pavel Urík
Dnevnik masinovodje
Komedie
Srbsko / Chorvatsko, 2016, 85 min
Režie: Milos Radovic
Scénář: Milos Radovic
Hrají: Lazar Ristovski, Mirjana Karanović, Mladen Nelevic, Nina Jankovic, Danica Ristovski, Tihomir Stanič, Bojan Zirovic, Bojan Dimitrijevic, Aleksandar Gligorić, Petar Korać, Haris Burina
