Básně nejsou rozhodně můj šálek kávy, ale znáte to, každá nová zkušenost vás posune dále. Pokud vás zajímá, jak jsem se popral s recenzí sbírky básní a povídek s názvem Cesta, přečtěte si následující recenzi.
Vše je jednou poprvé. První láska, první dítě. Každý z vás to určitě zažil. I já si v tomto textu odbudu své poprvé, poprvé totiž budu recenzovat sbírku básní. Já nikdy moc nebyl na poezii, ale když jsem tuto nabídku dostal, bral jsem to jako jako příležitost zkusit něco nového. Po nějaké době, když už jsem recenzní výtisk držel v ruce, mírně jsem zpanikařil. Nyní mám Cestu za sebou a můžu vám konečně předat své dojmy a prožitky, které jsem během ní získal.
V této recenzi se tedy blíže podíváme na titul Cesta, který má na svědomí Bart Michael. Autor se ve své knize snaží zachytit svou téměř třicetiletou tvorbu. Ta obsahuje básně a povídky jak z rané autorovy tvorby, tak z té současné, vše se přitom do jisté míry vymyká běžné formě. Třicet let, to je dlouhá doba, i proto je Cesta rozdělena do několika částí, do několika kapitol. Každá kapitola nám představuje jinou formu autorovy tvorby i časové období. My si jednotlivé kapitoly rozebereme trochu podrobněji. Na tomto místě bych chtěl poděkovat autorovi za poskytnutí recenzního výtisku.
Rebel není pro mne
Kapitola REBEL by měla podle autora představovat tvorbu temnou, zádumčivou a protestní. Pro mne byla tato kapitola hlavně seznamovací. Důležité je říct, že tato kapitola obsahuje výhradně básně. Ty byly pro mne mnohokrát nepochopitelné, často jsem v nich musel hledat hlubší význam a často jsme ho i našel. Často však ne. Byť tato kapitola zabírá skoro půlku knihy, v paměti mi nezůstala ani jedna báseň. Možná nejsem ten pravý pro tuhle knihu. Já jsem se v této kapitole zkrátka nenašel, ale věřím, že tohle může být pro mnohé to pravé ořechové. Jedeme dále, kapitola S LÁSKOU. Úplně stejný případ jako u předchozí kapitoly, jen s odlišnou tématikou. Přiznám se, že tady jsem se začínal už trochu chytat. Láska je přece jenom téma každému bližší.
Poté následovala pro mě osobně nejsilnější kapitola, SLOVEM I PÍSMEM, jelikož obsahovala výhradně povídky. Několik z nich se mi doslova vrylo do paměti. Například Jak jsem vzal děti do ZOO nebo Jak jsem jela na Malvazinky, u kterých jsem se pousmál. Nejvíce však povídky Vlak, Návrat do minulosti a Útěk, které na mně nezanechaly suchou nit. Nakonec nesmím zapomenout na Traktor, který ve mě evokoval píseň od legendární formace Visací zámek.
Až moc jiné
Kapitola OD POČÁTKU pak mapuje ranou autorovu tvorbu. Básně v této kapitole na mě působily přístupněji a jejich význam mi často došel hned na první dobrou. Cesta končí kapitolou povídkovou BEZ ODPOVĚDI. Za mě tedy určitě vyhrávají povídky nad básněmi. Možná jsem naprostý hlupák nebo kulturní barbar, ale některé básně mi často nedávaly smysl, vůbec jsem nechápal, co se mně jimi snaží autor sdělit. U některých byl však jejich význam lehce čitelný. Každopádně mám v plánu se ještě ke knize vrátit, hezky v klidu, snad si najdu cestu i k básním, které mě napoprvé neoslovily. Co se týče povídek, hlavně ty temnější, naštvanější, ty mi sedly do noty. Při čtení povídky Útěk, která popisuje zhnusení nad dnešním povrchním, uspěchaným a komerčním světem, ve mně doslova hrklo. Zkrátka tvorba Barta Michaela se vymyká klasické tvorbě a nejede ve vyjetých kolejích. Na mě je to možná až příliš jiné, ale jak už jsem psal, pevně věřím, že to své čtenáře určitě najde.
I Cesta může být cíl
Nyní nastal ten správný čas shrnout celou recenzi a vyřknout závěrečný ortel. Jak už jsem psal výše, tomuto typu literární tvorby jsem se před psaním této recenze cíleně vyhýbal, i proto bude hodnocení titulu očima čtenáře básněmi téměř nepolíbeného. Vidím to však jako značnou výhodu, jelikož velká část čtenářů je na tom stejně a třeba jim tato recenze otevře oči, stejně jako mně. Tak jaká byla tedy má Cesta? Určitě nebyla lehká. Hlavně zpočátku mi čtení dělalo opravdu problém. Hlavně v kapitole REBEL jsem musel básně číst i na několikrát. Postupně mě však kniha vtahovala do sebe. Vrcholem za mě je kapitola SLOVEM I PÍSMEM. Z ní pak vypíchnu povídky Útěk a Návrat do minulosti, které mě emocionálně silně zasáhly.
Co tedy říct na závěr. Snažil jsem se k recenzi přistupovat velice zodpovědně. Nejsem člověk odkojený poezií, přesto jsem se snažil mít očí nastraženy. Hlavně je třeba mít na paměti, že recenze by měla být vždy subjektivní. Nezapomínejte tedy na to při jejím čtení. Velké spoustě básní jsem nepřišel na chuť, část mě do jisté míry nějakým způsoben oslovila. Povídky na to byly o poznání lépe, pár z nich mě doslova zasáhlo. Vrhněme se tedy na závěrečné hodnocení. Cesta určitě není pro každého. Pokud jste stejně jako já poezií nepolíbení, budete často tápat ve tmě. Přesto však bylo čtení tohoto titulu veskrze příjemný zážitek. No, víš co čtenáři? Najdi si cestu sám…
Martin Kudělka
