Kdysi se o Vánocích postilo. Dnes se testuje kapacita žaludku, odolnost jater a pevnost rodinných vztahů. Vánoce už nejsou svátky klidu a míru, ale třídenní festival žraní, chlastu a alibi zvaného „tradice“.
Advent není čekání, ale rozežrání se
Advent měl být tichý, usebraný a skromný. V realitě je to oficiální rozcvička před hlavním obžerským závodem. Pečou se první várky cukroví „jen tak na chuť“, popíjí se svařák „aby nebyla zima“ a kupují se potraviny „do zásoby“. Půst se smrskl na marketingový slogan vytištěný na obalu čokolády s nápisem limited edition.
Štědrý den, kdy hlad slouží jako omluvenka
Legendární nejezení přes den, aby člověk viděl zlaté prasátko, je dnes jen sofistikovaná strategie, jak večer bez výčitek zlikvidovat porci pro tři dospělé muže. Kapr, salát, řízek navíc „jen aby se nevyhodil“, polévka, cukroví, chlebíčky. Zlaté prasátko se sice neukáže, ale zlatavý lesk oleje na talíři ano.
Salát jako zbraň hromadného nátlaku
Bramborový salát už dávno není jídlo. Je to nástroj. Symbol péče, moci a emocionální manipulace. Odmítnout přidání znamená osobní urážku, pohrdání rodinou a nepřímé zpochybnění výchovy. „Dej si ještě, vždyť skoro nic nejíš,“ je věta, po které se láme páteř sebeúcty.
Alkohol jako tradiční lepidlo Vánoc
Vánoce bez alkoholu jsou podezřelé. Svařák, punč, víno, rum „na trávení“, slivovice „aby nebylo těžko“. Pije se ne proto, že by byla radost, ale aby se to všechno dalo vydržet. Alkohol tu plní roli společenského maziva, tlumiče emocí a anestetika proti realitě.
Konzum jako nové náboženství
Kostel vystřídal supermarket, koledy nahradily akční letáky a největší hřích je, když něco není v akci. Vánoce jsou dnes především logistická operace: kolik toho koupit, kam to nacpat a jak to všechno sníst dřív, než to zplesniví. Duch Vánoc se ztratil někde mezi regálem s cukrovím a mrazákem plným „ještě se to bude hodit“.
Klid a mír pouze do chvíle, než dojde cukroví
Rodinná pohoda funguje jen do okamžiku, kdy někdo řekne, že už nemůže. Pak přichází podrážděnost, únava, pasivní agrese a tiché souboje o poslední linecké. Vánoční harmonie je křehká věc, drží pohromadě hlavně díky cukru, tuku a alkoholu.
Kocovina jako jediná skutečná tradice
Po svátcích přichází vystřízlivění. Lednice prázdná, žaludek v revoltě, hlava těžká. A my slavnostně prohlašujeme, že „příští rok to uděláme jinak“. Klidněji. Střídměji. Skromněji. Tento plán má pevnou životnost přibližně do prvního svařáku.
Půst jsme nezrušili. Jen jsme ho odložili
Vánoce nejsou o půstu, ale o jeho systematickém popření. O tom, že si tři dny dovolíme úplně všechno a pak se tváříme překvapeně, že je nám zle. Půst dnes přichází v lednu. Říká se mu detox, předsevzetí nebo „od pondělí“. A stejně jako duchovní rozměr Vánoc vydrží jen do chvíle, než se znovu objeví první reklama na čokoládu.
Charlie Brown