Francouzský spisovatel Christian Jacq studoval historii a egyptologii a na základě těchto znalostí (věnoval se historickému výzkumu) napsal romány a eseje o starém Egyptě, které vzbudily zasloužený zájem a nadšení čtenářů. Vedle faranona Ramesse nemohl uniknout jeho pozornosti osud nejkrásnější legendární egyptské královny Nefertiti. Té, která i po třech tisíciletích fascinuje svou ženskou krásou, vladařskou schopností a inteligencí
Nefertiti byla jako dívka jemná, laskavá, ale také divoká, temperamentem bojovnice. Její otec Aj, vysoký vojenský úředník s přirozenou autoritou měl být jmenován guvernérem Jejího veličenstva a rodina se přestěhovala do Théb, metropole Horního a Dolního Egypta, kterému vládl faraon Amenhotep III a jeho manželka Teja. Jejich syn, princ Amenhotep, byl introvert, kritický k pokryteckým poměrům v Egyptě a vládě kněží prostřednictvím boha Amona. Následující situace je jako vystřižená z pohádky o Popelce v trochu jiné podobě. Sokol upustil k princovým nohám střevíček, který patřil Nefertiti. Tak si princ našel svou lásku a manželku. Společně se rozhodli čelit osudovým zkouškám. Egyptské království bylo rozlohou obrovské. K jeho řízení bylo třeba mnoha úředníků, správců, vojáků a řemeslníků, kteří ho udržovali v chodu. Mezi nimi byla spousta takových, kteří kradli, lhali, donášeli (nic, co by nás překvapilo, musíme s tím žít i dnes, tři tisíce let poté). Takový byl například Maja, ten se živil převozem materiálu a svými intrikami povýšil až do vrchní egyptské elity. Jeho věrnou spolupracovnicí byla princezna Kija, dcera mitannského krále, která si těšila, že zlikviduje rivalku Nefertiti a stane se božskou manželkou budoucího faraona.
Teja, matka mladého Amenhotepa už nechtěla vládnout a předala správu nad Egyptem synovi – Amenhotepovi IV. Ten se ukázal být za podpory své Nefertiti strůjcem nových pořádků. Byl meditativního a mystického založení a rozhodl se, že Egyptu již nebudou vládnout vypočítaví kněží se svým Amonem, ale že bohem se stane slunce Aton a on se stane Achnatonem – Prospěšný Atonovi. Spolu se svou schopnou manželkou, která ho v jeho bohulibých záměrech podporovala, rozhodl, že založí sluneční město-Achetaton. Vyhledal nedotčenou pustou krajinu a tam začal budovat svůj sen. Sluneční město začal stavět v pátém roce svého panování a za neuvěřitelné 4 roky se stěhoval do Achetatonu (200 km2 a 30000 – 50000 tisíc obyvatel). S ním se stěhovali i ti úředníci, kteří byli loajální. Achnaton se zbavil protivníků v podobě kněží a potvrdil tak výlučnost svého postavení. Po boku mu stála věrně a neochvějně Nefertiti, nádherná, obdivovaná a milovaná svým mužem i svými poddanými. Ta dokázala v nejistých dobách manžela podpořit, vždy mu stála věrně po boku, starala se o rodinu a zároveň měla zásadní vliv na dění v království. Jak už to se sny bývá, mají svůj konec. A tak se nádherné, prosluněné dny, plné modliteb a meditací v Achetatonu, pomalu proměňovaly na dny smutku a strádání. Zemřelo všech 6 faraonových dcer. Mocný Egypt začal být neklidný uvnitř i vně, plný nepřátel a milovníků starých pořádků.
Po smrti Nefertiti a Achnatona se sluneční vize rozpadla. Následující faraon Tutanchamon se přestěhoval zpět do Théb a obnovil vládu Amona. Achetaton se svými skvostnými paláci, nádhernými stavbami a sochami byl zavát pískem a objeven archeology až v 19. století. Tak skončil pokus jednoho pošetilce a jeho manželky porazit bohy.
Nechť velká královská manželka,
již faraon miluje,
paní Obou zemí,
Nefertiti,
žije a zůstává mladá,
navždy, věčně.
To je závěr Velkého hymnu na Atona, sepsaný Achnatonem. A tak to platí tři tisíce let. Fascinující Nefertiti zůstává mladá, krásná, navždy a věčně.
Christian Jacq popisuje vztah Nefertiti a Achnatona velmi zúčastněně a zasvěceně. Ačkoliv víme, jak příběh skončí, znovu si rádi připomeneme jeho průběh a znovu se rádi zasníme se svérázným faraonem nad sílou slunce, lásky, světla a věčností ideálů.
Christian Jacq: Nefertiti – Sluneční stín, Metafora, 2015, 264 stran.
BOMBESKA
Úvodní foto: Pixabay.com
