James Watkins je jméno, které pravděpodobně neznáte, ale rozhodně ho ještě uslyšíte. Britský režisér narozený roku 1978 příjemně překvapil svou prvotinou Jezero smrti (2008), a i jeho další film naplnil očekávání. Tím druhým filmem totiž byla Žena v černém, ve které se Daniel Radcliffe úspěšně pokusil vymanit ze škatulky „Harry Potter“.
Oba filmy se pohybují na pomezí thrilleru a hororu. Oba mají poctivě vybudovanou hutnou atmosféru, která udržuje diváka v napětí až do samého konce. A oba mají silné hlavní hrdiny, kteří uvěřitelně čelí strachu a zlu. O Ženě v černém toho bylo napsáno poměrně dost, kdežto Watkinsův debut se u nás do kin nedostal. Přitom je to ještě o něco zajímavější snímek, než horor na motivy klasického duchařského příběhu.
Jezero smrti se odehrává v současnosti. Steve se svou přítelkyní Jenny odjedou daleko od civilizace, aby strávili romantický víkend u jezera Eden (v originále se film jmenuje prostě Eden Lake). Steve se chystá požádat Jenny o ruku, ale z romantiky se rázem stane boj o přežití, když je pár napaden bandou násilnických výrostků. Pro kluky (a holku) je to zpočátku jen vzrušující hra, ve které chtějí milence vystrašit a vyhnat ze svého výsostného teritoria. Partě však velí psychopatický mladík, který ostatní přinutí ke skutečnému násilí, a to velmi brutálnímu. Jenny má však hodně tuhý kořínek.
Jezero smrti čerpá svou působivost z faktu, že zlo není nadpřirozenou silou, ale „zábavou“ obyčejných dětí. Stahuje jednoho po druhém ke dnu, neboť násilí plodí násilí. A kde by většina lidí zabrzdila a hodila zpátečku, tam vůdce party pokračuje. A ostatní se mu podřídí prostě proto, aby se neztrapnili. Zní to možná dost všedně, ale věřte tomu, že tenhle film je stejně děsivý, jako jakýkoliv jiný horor. 
Dokonce děsivější, než všechny ty duchařské příběhy, ve kterých člověka posedne zlo. V Jezeře smrti vzniká příběh postupně, krok za krokem. Není předem nalinkovaný, jako v klasických hororech. Nikdy nevíte, co se bude dít za další minutu. Chcete věřit, že postavy couvnou a konečně tu nepochopitelnou hru na kočku a myš ukončí. Že se zase začnou chovat jako lidi.
Násilí je o to působivější, čím je nenápadnější. Neřezají se tu končetiny ani hlavy. Někdo zemře nešťastnou náhodou, někdo vykrvácí. A to je mnohem horší, než sledovat krvavou řežbu, která má ke skutečnému životu daleko. Násilí v Jezeře smrti je děsivě skutečné. Herci jsou navíc tak dobří, že cítíte jejich bolest a prožíváte s nimi strach i zoufalství z absurdní situace.
Kelly Reilly se působivě mění z jemné a naivní dámy v drsnou mstitelku, která pro obranu sebe sama a svého přítele (Michael Fassbender) udělá doslova cokoliv. Skvěle se svých rolí zhostili i mladí herci (Jack O´Connell, Finn Atkins, Thomas Turgoose), kteří dokonale rozehráli vztahy uvnitř party. Za tím samozřejmě stojí především dobrý scénář a skvělá režie.
Přestože se Jezero smrti bere na svůj žánr možná až moc vážně, James Watkins si s touhle brutální a velmi nekorektní podívanou poradil na jedničku. Dva dobré filmy ještě nic neznamenají, ale rozhodně má smysl vyhlížet Watkinsův další počin. Uvidíme, jestli to bude zase nějaký originální horor.
Klára Scholzová
