Olga Hepnarová, žena, která se celý svůj život cítila být terorizována společností, a tak se jí rozhodla pomstít. 10. července 1973 ve 13:30 přejela skupinu 30 lidí na tramvajové zastávce, 8 z nich náraz nepřežilo. Biografický příběh poslední popravené ženy Československa se na celou situaci pokusí podívat zcela jiným pohledem. Pohledem osamocené, psychicky zhroucené ženy, která se celý život cítila zrazována, terorizována a šikanována.
Náročného scénáře a dokonce i režie se ujali Petr Kazda, jehož jediným dílem byl film z roku 2012 Tady hlídám já, a Tomáš Weinreb. Ten svou filmovou kariéru započal teprve před 10 lety několika studentskými filmy a dokumenty. Olgy Hepnarové se dotknul již v roce 2009 studentským filmem Všechno je jen sračka, který vyprávý příběh Miroslava Davida, nejbližší osoby Olgy a jejího spolubydlícího. Já, Olga Hepnarová je jeho první film, a tudíž se jedná o první velkou zkoušku. Kameru si naopak vzal na starost poměrně zkušený Adam Sikora, který zazářil čtyři roky zpátky krimi thrillerem v hlavní roli s Ivanem Trojanem – Ve Stínu.
Ačkoliv se jedná o československou katastrofu, na filmu se podílelo i Polsko a dokonce Francie. Toho si můžeme všimnout ihned, jelikož do hlavní role byla obsazena polská herečka Michalina Olszaňska. Mohli jsme si jí všimnout v malé roli v polském špionážním filmu Jack Strong z roku 2014, který byl závěrečným překvapením 7. listopadu 2015 na brněnském filmovém festivalu Visions of Light.
Můžeme se těšit i na známé tváře české kinematografie. V roli soudce se objeví Jan Novotný, známý převážně ze seriálů jako Zločin v Polné, Mamon nebo z menších rolích v Případy 1. oddělení a Vraždy v kruhu. Lukáš Bech, dětská hvězda filmu Lucie postrach ulice a seriálů Návštěvníci a Létající Čestmír, se po velice dlouhé době objevila v první sezóně Případy 1. oddělení a v tomto filmu si zahraje žalobce naší hlavní postavy. A do třetice další herec, jenž zazářil v seriálu Případy 1. oddělení jako patolog a dále se objevil ve filmu Fair Play a Krásno – Ondrej Malý. Dále hrají Manika Šoposká, Klára Melíšková, Petra Nesvačilová, Roman Zach, Martin Pechlát, Juraj Nvota, Paven Neškudla, Gabriela Míčová a další,
Příběh vražedkyně a psychicky poškozené osoby inspiroval několik filmů a knih. V roce 2010 vychází kniha Oprátka za osm mrtvých, ve které se Roman Cílek snaží najít důvod jejích činů, nikoliv je kritizovat nebo dokonce obhajovat. Divadlo Na Zábradlí uvedlo hru Šedá sedmdesátá, aneb Husákovo ticho, jež je z části inspirována jejím životním příběhem. Já, Olga Hepnarová je tak první celovečerní film zaměřující se na její psychiku. Autentičnosti přidává fakt, že je film točen jako černobílý.
Olga Hepnarová svých zločinů nikdy nelitovala, naopak jí bylo líto, že neusmrtila více lidí. Původně totiž chtěla vykolejit vlak, nebo postřílet co nejvíce lidí, samozřejmě na co nejvíce frekventovaném místě. Již kvůli tomu to mají tvůrci velice těžké. O její vině totiž není vůbec pochyb. Pouhý čin, věnovat ji 105 minut, je přinejmenším troufalý. Na druhou stranu, od katastrofy uběhlo několik let a věřím, že se film bude brát s určitou rezervou. Zda se jim nakonec povede zobrazit Olgu jako nechtěnou, osamocenou a zničenou osobu, na to se přijďte podívat 24. března.
Alexander Nardelli
