Většina hollywoodských herců se shodne na v tamní bublině panujícím paradigmatu – boji proti diskriminaci pohlaví a barvy pleti při obsazování rolí do velkofilmů. Roste počet hlavních ženských hrdinek, zastoupení všech barev pleti, roste počet filmů s transgendery. Dnes si nemohou producenti dovolit obsadit ryze mužský akční film jen s muži s bílou barvou pleti. OK, diverzita je fajn, pokud mi nezmizí zcela možnost se podívat na klasickou detektivku, v které budu mít ještě možnost vidět normálního vnitřně rozervaného, mužského detektiva, který nemusí trpět Aspergerem, být gayem, nebo jej v půlce seriálu neoddělá jeho kolegyně, jsem s tím v míru.
Jenže mě trápí diskriminace zcela jiná – Hollywood je zcela nezdravě posedlý krásou – herečky neumí stárnout, většina z nich podstupuje plastické operace, zřídka najdete áčkovou herečku, která není po čtyřítce předělaná.
Druhý příznak fascinace mládím a neschopností zestárnout je obsazování krásných mladých hereček, možná lépe modelek. Uveďte mi příklad hlavní herečky současného amerického seriálu nebo filmu, která je šeredná, divná, nesymetrická.
Ano, možná najdete, ale spočítáte je na prstech jedné ruky.
Jsem přesvědčený, že nejde o diskriminaci ošklivé a nesymetrické menšiny, ale o diskriminaci takové většiny – většina dívek nebude krásná, nebude štíhlá, nebude symetrická, nebude mít nafouklé rty a prsa.
Přikláním se k tomu, aby vznikla antidiskriminační komise, která bude do hlavních rolí obsazovat šeredné, nesymetrické typy žen. A pokud ženě bude přes čtyřicet, chci vidět přirozená svěšená prsa a vrásky, nevím, proč nás má Hollywood neustále klamat!
Příště vás pravděpodobně vyzvu k řešení diskriminace neherců při získávání rolí- nevím, proč by herec měl hrát a neherec se jen koukat? Všichni jsme herci ve svém tragikomickém životě.
Charlie Brown
