Heterosexuální pesimismus je pojem, který se stal součástí moderní debaty o vztazích. Neoznačuje odmítnutí heterosexuality, ale hlubokou skepsi, která se objevuje při pohledu na partnerské vztahy mezi muži a ženami. Tento postoj je zvláštní směsí cynismu, ironie a zároveň touhy po intimitě. Lidé zkrátka dál hledají lásku, ale zároveň nevěří, že je možné najít partnerství, které naplní jejich očekávání.
Proč ženy mluví o zklamání
Mnoho žen otevřeně přiznává, že v partnerských vztazích čelí pocitu nerovnosti. Typickým příkladem je rozdělení péče o domácnost. I když oba partneři pracují na plný úvazek, ženy často nesou větší zodpovědnost za vaření, úklid či péči o děti. V rozhovorech a na sociálních sítích se objevují příběhy žen, které popisují, že od partnerů očekávají emocionální podporu, ale místo toho narážejí na nezájem nebo nepochopení. Žena, která přijde domů po náročném dni a očekává rozhovor, se setká s partnerem, který se raději zavře u počítače nebo televize. Tato zkušenost se pak proměňuje ve frustraci: „Musím být partnerkou, matkou i terapeutkou v jednom.“
Pohled mužů: tlak, nejistota a strach z očekávání
Muži se však cítí stejně znejistěni – jen z jiných důvodů. Čelí tlaku, aby byli současně úspěšní, ambiciózní, emocionálně zralí, zábavní i atraktivní. Pro mnohé je těžké obstát ve chvíli, kdy moderní ženy očekávají partnera, který bude vydělávat, podílet se rovnocenně na chodu domácnosti, aktivně pečovat o děti a přitom se ještě chovat s citem, empatií a romantikou. Někteří muži to vnímají jako nerealistické nároky: „Jak mám být všechno najednou? Podnikatel, gentleman, nejlepší kamarád i otec roku?“
Objevuje se i fenomén strachu ze selhání – muži se bojí, že když nebudou „dost dobří“, budou snadno nahrazeni. V éře seznamovacích aplikací, kde lze jediným pohybem prstu odmítnout či přijmout potenciálního partnera, je tento pocit nejistoty ještě silnější.
Na co muži narážejí nejčastěji
- Ekonomická očekávání: Muži často říkají, že ženy stále očekávají finanční zajištění na úrovni, kterou není snadné naplnit. Průzkum Pew Research Center (2023) ukázal, že 71 % žen v USA považuje za „velmi důležité“, aby partner měl stabilní příjem, zatímco pouze 25 % mužů považuje totéž u žen.
- Vzhled a životní styl: Podle výzkumů seznamovacích aplikací, jako je Tinder nebo Bumble, muži uvádějí, že se často cítí odmítaní na základě vzhledu. Ženy ve studiích uvádějí, že až 80 % mužů považují na první pohled za „podprůměrně atraktivní“. To vytváří dojem, že „jen hrstka mužů má šanci“.
- Emoce a komunikace: Ženy očekávají, že muži budou otevření, citliví a schopní mluvit o svých pocitech. Podle českého průzkumu STEM/MARK (2022) se však 58 % mužů přiznalo, že se necítí komfortně sdílet své emoce ani s nejbližším partnerem. Výsledek? Ženy si stěžují na „emoční nedostupnost“, muži naopak na to, že jsou tlačeni do role, na kterou nebyli socializováni.
- Multifunkční role: Sociologické studie ukazují, že ženy od partnerů chtějí „víc než dřív“ – mají být rovnocennými partnery v domácnosti, pečujícími otci i vášnivými milenci. Podle amerického psychologa Eliho Finkela moderní vztah připomíná „expediční horolezectví“: přináší ohromné uspokojení, ale vyžaduje téměř nadlidské úsilí.
Každodenní příklady pesimismu
- První rande: Žena si stěžuje, že muž nepřevzal iniciativu, nevybral originální podnik ani nezaplatil účet. Muž naopak cítí, že se od něj očekává „dokonalé představení“ bez záruky, že bude mít druhou šanci.
- Dlouhodobý vztah: Partnerka kritizuje, že muž nepomáhá dostatečně v domácnosti, zatímco muž se brání tím, že nikdy nebude stačit jejímu standardu pořádku.
- Online seznamky: Ženy říkají, že většina mužů působí neatraktivně nebo nevhodně, muži naopak tvrdí, že ženy mají přehnané požadavky a že v konkurenci je téměř nemožné zaujmout.
Ironie generace Z
Zajímavé je, že mladší generace si heterosexuální pesimismus osvojila i s nadsázkou. Na TikToku a Instagramu se objevují memy a vtipná videa, která vyjadřují frustraci ze vztahů: „Chci přítele, ale nechci řešit jeho emoce,“ nebo „Chci přítelkyni, ale nechci, aby mě stála tolik peněz a energie.“ I když jde o humor, vychází z reálné zkušenosti – vztahy jsou vnímány jako složitější a méně samozřejmé než dřív.
Co říkají odborníci
Psycholog a výzkumník mužské identity Michael Kimmel upozorňuje, že muži se dnes nacházejí v paradoxní situaci: „Jsou vychováváni k tradiční mužskosti – mají být silní a samostatní – ale zároveň jsou od nich očekávány vlastnosti, které byly dříve spojovány spíše s ženami, jako je empatie, otevřenost a pečlivost.“ Podle něj je konflikt mezi těmito dvěma rolemi jedním z důvodů, proč se tolik mužů cítí ve vztazích ztraceno.
Psycholožka Esther Perel doplňuje, že dnešní páry kladou na vztahy přehnané nároky. „Dříve hledali lidé v partnerovi stabilitu a podporu. Dnes v něm mají najít i vášeň, dobrodružství a hluboké duchovní spojení. To je tlak, který nevydrží ani ten nejlepší vztah.“
Párový terapeut Eli Finkel pak popisuje moderní manželství jako „vrcholovou horu“ – může přinést největší uspokojení v historii, ale vyžaduje mnohem více dovedností, komunikace a energie, než jak tomu bylo kdykoli dříve.
Směřujeme k nové podobě vztahů?
Heterosexuální pesimismus ukazuje, že tradiční modely už nefungují. Ženy odmítají roli „služky“, muži odmítají roli „živitele“. Přesto oba hledají partnerství, které by jim dávalo smysl. Možná právě pesimismus může být paradoxně cestou k naději – nutí nás otevřeně mluvit o tom, co chceme a co už ne. Aby vztahy mezi muži a ženami fungovaly, bude potřeba více komunikace, realistická očekávání a schopnost přijmout, že nikdo nemůže být dokonalý.
Heterosexuální pesimismus tedy není konec lásky, ale spíše volání po její nové podobě – takové, která nebude zatížena přehnanými představami ani zastaralými stereotypy.
Darina D.