Jihoněmecké, pohádkově malebné město Tübingen se v úterý 29. 11. odělo do slavnostního hávu čokoládové barvy, ovonělo své náměstí i postranní uličky parfémem z kakaových bobů a hostilo návštěvníky a výrobce z nejrůznějších měst a, nejen spolkových, zemí až do nedělního večera. Historické centrum se zaplnilo desítkami stánků a proměnilo se tak v jeden obrovský trh neřestí, vyráběných ctnostně v malých i větších čokoládovnách, cukrárnách, pralinkárnách, manufakturách a jiných provozovnách, které vsadily na manu, jež dokáže rozzářit oči celého světa a dodává energii, bez níž by se naše zeměkoule přestala točit. Jestliže jídlo spojuje, pak čokoláda spoutává… Slovo ART v názvu festivalu neznamená pouze umění vyrobit kvalitní čokoládu, ale také umění žít. A takovými umělci jsou především ti, co se dokážou radovat nejen ze 100% úspěchu, ale i ze 70% čokolády.
Druhá adventní neděle a zároveň i poslední festivalový den přilákaly v předvánočním čase davy lidí, kteří prožili za doprovodu rozmanitých čokoládových specialit, ale i s hrnkem svařeného vína v ruce či s typickým Bratwurstem, Flammkuchen nebo palačinkami na tácku, především chuťově, intenzivní výlet do kakaového světa. Znalost cizích jazyků nebyla podmínkou, protože čokoláda je dědictvím, které má ve slovní zásobě každá země a protože při ochutnávkách nabízených prodejci se většinou dotazovaly zvědavé pohledy a odpovídaly spokojené úsměvy.
Kdo prošel „durch die Italienische Gasse“ (italskou uličkou), ocitl se rázem ve čtvrti neomezených čokoládových kombinací a italského důrazu na kvalitu a gurmánský požitek. Zároveň byla však tato ulička zrádnou cestou k těžkému rozhodování, pro které pralinky a lanýže se vrátit a která lámaná čokoláda zvítězila během sametové revoluce rozpoutané v chuťových pohárcích. Kromě bílé čokolády s brusinkami, pistáciových a citronových lanýžů (www.tociok.it, www.cioccolatocavalsani.it) jsme z Itálie odcházeli ještě s jedním vánočním „úlovkem“ od Maniffature Degu (www.manifatturedegu.it). Cantucci a amaretti byly sice lákavé, ale tradiční šťavnatý italský chléb Panforte al cioccolato z toskánského města Siena vyráběný z lískových ořechů, sekaných mandlí, kandovaného ovoce a toskánského koření, zalitý čokoládou nebo Panforte amarena e peperoncino z višní zavařených s amarettem a přiostřený chilli měl v sobě stejně neodolatelný temperament a přízvuk jako jeho prodejci.
Přes 100 čokolatiérů z celého světa přijelo do Tübingen dokázat, že se dá láska vypražit, vymlít, vyválcovat, vytemperovat a vytvarovat i do čokoládové podoby. African Bushman Chocolate, Bouga Cacao z Ekvádoru, švýcarská čokoláda Maestrani i čokoláda z Litvy konkurovaly desítkám německých manufaktur, jejichž práci kolemjdoucí nejen degustovali, ale občas i přímo na místě pozorovali. V jedné z bočních uliček proběhla ukázka výroby bílé čokolády, na kraji náměstí se po rukama cukrářů rodili čokoládoví indiánci a u několika stánků čekaly na ovocné osvěžení z čokoládových fontán neuvěřitelně dlouhé zástupy mlsalů.
Nejen elegance pralinek a odlesk čokoládových tabulek, ale i speciality, jejichž originální receptura se bez čokolády neobejde, dodaly předvánočnímu času ten správný pocit výjimečnosti. Die erste Salzwedeler Baumkuchenfabrik s proslulým Baumkuchen z 19. století, který se dodnes peče na otáčejícím se válci na otevřeném ohni, BIG-B – The Brownies Bakery s velkou porcí nešizené americké královny mezi čokoládovými dezerty, která pobláznila svět i tuto skupinku okolo německého čokoholika Moritze Külgena, kousky ledové čokolády ve formě báboviček Goufrais, které i v nedělních mrazech dokázaly rozehřát gurmánská srdce, nebo krémový bílý nugát s praženými lískovými ořechy „Schwarzwälder Langholz“, který svoji medovou chuť skrývá v polevě z tmavé čokolády – i to se objevilo na festivalovém menu.
ChocolART zvolil motto: Nicht essen, sondern genießen, tedy „nejíst, nýbrž vychutnávat“. Vychutnávání a těšení se z dobrého jídla je však vždy spojeno i s objevováním něčeho nového. Přesně to mohl návštěvník najít v bohatém programu. Atribut „zážitkový“ připsaly festivalu kurzy výroby pralinek, čokoládové divadlo, nezvyklá čokoládová menu v místních restauracích, tematické prohlídky města, výprava za historií šwardswaldského třešňového dortu a ukázky malby kakaem, cedulku „férový“ mu nalepilo promítání filmů o fairové čokoládě a osudech lidí, jejichž ruce pro nás zpracovávají kakaovou sklizeň na plantážích a ví, jak trpký může být úděl těch, kdo sladí životy tisíců spotřebitelů v bohatých zemích… Interaktivní výstava Süß und Bitter vyprávěla nejen příběh kakaového bobu, ale i o životech rodin, které se často prosekávají nesmyslnými a nelidskými obchodními podmínkami a bojují s chudobou. Po zhlédnutí a přečtení materiálů už nebylo třeba zodpovídat, proč pěstitelé kakaa nejedí čokoládu…
Jídlo staví mosty, přes které se dá posílat pomoc i do vzdálených zemí… Přesně takový čokoládový most vedoucí do Ekvádoru postavila asociace Kallari Futuro (www.kallari-futuro.de) se sídlem v Tübingen, která se podílela na zmíněné výstavě a která do Německa od sdružení malých producentů přiváží ekvádorskou čokoládu z tradičně pěstovaného kakaa Arriba, Criollo nebo Trinitario. V každém čtverečku opravdu luxusní čokolády se tak ukrývá i hlubší myšlenka a neuvěřitelné odhodlání bojovat za lepší životní podmínky rodin v Amazonii, za životní prostředí a společnost, která více přemýšlí. Čokoláda Kallari vzniká v malé manufaktuře v hlavním městě Ekvádoru a zaručuje, že až budete v ruce držet 50 gramů 73%, jedinečného propojení kakaových bobů se sušenými banány, odnesete si s sebou i něco navíc…
Festival v Tübingen bez velké námahy zboural mýtus, že čokoláda není zdravá. Kromě KALLARI mu v tom pomohla například i řada produktů a čokolád od RohKao, CACAOSUYO nebo PACARI. Čokolády od PACARI (www.pacarichocolate.com) zaslouženě získaly několikrát medaili od International Chocolate Awards, přebírají jen ty nejvybranější kakaové boby a metodou from tree to bar obohacují světovou čokoládovou scénu o skutečnou čokoládu v bio kvalitě. Kakaové boby, kakaové máslo a třtinový cukr – nic víc, nic míň. Ryzí práce a blahodárný endorfinový mistr, pro který neexistuje synonymum, prostě čokoláda. Kousek slasti, jež vznikla na základě dohody mezi drsnou, sytou origin single čokoládou bez přísad a hlasem zákazníků volajícím po ovocném nádechu a klasické rozplývavosti. Za vyzkoušení tak stojí nejen raw 70% čokoláda s ničím nerušenými odstíny nepraženého kakaa, ale i tabulka s kouzelnou macou nebo s hravými fíky (k objednání na: www.svetovacokolada.cz).
Co Čech, to muzikant, který má navíc zlaté ručičky… I v Tübingen zazněla čokoládová symfonie plná jasných vypražených tónů z třebíčské čokoládovny LANA (www.cokolana.cz), která teprve od roku 2015 propaguje ruční výrobu křehkých, a přitom chuťově výrazných tabulkových čokolád. Zakladatel Tomáš Lampíř se od studia zahraničního obchodu sice přesunul k pražení, mlýnům a temperovacím strojům, ale obchodní kontakty s Nizozemskem, odkud dováží kakaové boby, a záměr nakupovat v budoucnu přímo z plantáží, zůstávají i nadále součástí jeho čokolatiérského řemesla. Čerstvé boby s UTZ certifikací pro zodpovědné hospodaření s kávou, kakaem a čajem dodávají čtvercovému obalu s jednoduchým a pěkným designem daleko větší rozměr, ve kterém se skrývá správná a zdravá forma čokolády, produkce i obchodu. Zatímco na webu najdete pouze 70% čokoládu s kakaem ze Sv. Tomáše, 73% kolumbijskou s vůní tropických dálek, a nebo 75% pokušení z kakaových bobů z Pobřeží Slonoviny s kokosem a tabákem v chuťovém pozadí, v Tübingen byla k dostání i souhra čokolády a chilli, tmavé čokolády s baobabem, mléčná nebo hořká s 90 % pro náročnější fajnšmekry, kteří rádi podnikají cestu od jemně nakyslých po stydlivě promlouvající nasládlé chutě.
Oskar Wilde kdysi pronesl (ne)jedno životní moudro, když poznamenal, že láska k sobě samému je začátek celoživotní romance. Po návštěvě ChocolART v Tübingen by možná stálo zato napsat, že je to láska k čokoládě. Ve výsledku je to však totéž. Ten, kdo má rád svůj život, miluje i nápaditě prostřený stůl, ke kterému usedá s přáteli a chutí žít a jíst to nejlepší, co se mu naservíruje.
Blanka Datinská
Foto: Maria Berinde
Náhledový obrázek: ©Veit Sperner
